Lužice (okres Olomouc)

Lužice
Střed obce
Střed obce
Znak obce LužiceVlajka obce Lužice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
Pověřená obec Šternberk
Obec s rozšířenou působností Šternberk
(správní obvod)
Okres Olomouc
Kraj Olomoucký
Historická země Morava
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 407 (2023)[1]
Rozloha 5,15 km²[2]
Katastrální území Lužice u Šternberka
Nadmořská výška 242 m n. m.
PSČ 785 01
Počet domů 132 (2021)[3]
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Lužice 58
785 01 Šternberk
obecluzice@obecluzice.cz
Starosta Mgr. Jaroslav Žaluda
Oficiální web: www.obecluzice.cz
Lužice
Lužice
Další údaje
Kód obce 569844
Kód části obce 89354
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Lužice (německy Luschitz[4]) se nachází v okrese OlomoucOlomouckém kraji. Leží na Hané, na řece Sitce asi 2 km západně od Šternberka. Žije zde 407[1] obyvatel.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1141, kdy patřila olomoucké kapitule. Od 13. století až do vzniku obecních samospráv v roce 1850 byla součástí šternberského panství, poté šlo o samostatnou obec v politickém a soudním okrese Šternberk. Její obyvatelé se živili převážně zemědělstvím, fungovala zde také cihelna a mlýn. Původní lichtenštejnský statek v Lužicích byl za první republiky v rámci pozemkové reformy rozparcelován a nejvíce tehdy získal známý zápasník Gustav Frištenský. Gustav zde hospodařil společně se svým bratrem Františkem, taktéž zápasníkem. František v Lužici žil od roku 1925 či 1926 až do roku 1938, kdy odešel s celou rodinou do Bedihošti.[5][6]

Lužice byly národnostně smíšené, ale po roce 1938 se staly součástí Německem zabraných Sudet, byly přímo hraniční obcí s Protektorátem.[7] Německá škola vznikla již v roce 1853. Česká státní menšinová škola s mateřskou školou vznikla v roce 1921 a v roce 1927 pro ni byla postavena nová budova. V letech 1971 až 1991 byly Lužice součástí Šternberka, 1. ledna 1992 se opět osamostatnily.[8]

Vývoj Lužic podle sčítání lidu[9][10]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
Obyvatel 386 421 508 484 427 549 555[p 1]
Domů 58 60 61 64 67 68 76
Rok 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatel 364 435 374 366 330 358 333
Domů 81 76 84 87 97 99 104
  1. Z toho 307 osob národnosti německé a 248 československé.[11]

Pamětihodnosti

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 610. 
  5. Dokument: Celoživotní zápas Gustava Frištenského - ČT edu - Česká televize. ČT edu [online]. [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  6. Zapomenutí siláci (VIII.): František Frištenský. kulturistika.ronnie.cz [online]. [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  7. KOUDELA, Miroslav. Lužice. In: FIALA, Karel. Šternbersko napříč časem 1850–1945. 2. vyd. Šternberk: Občanské sdružení Šternbersko, 2008. ISBN 978-80-904013-1-0. S. 114.
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek II. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 297. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 656–657. 
  10. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 504. 
  11. Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 99. 

Literatura

  • HLŮZOVÁ, Vlasta. Z minulosti obce Lužice u Šternberka. Šternberk: [vl. n.], 2017. 110 s. ISBN 978-80-270-3289-1. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj