Louka u Mariánských Lázní

Louka
Železniční zastávka Louka u Mariánských Lázní
Železniční zastávka Louka u Mariánských Lázní
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Nová Ves
Okres Sokolov
Kraj Karlovarský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°3′19″ s. š., 12°48′30″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 48 (2021)[1]
Katastrální území Louka u Mariánských Lázní (11,43 km²)
PSČ 356 01
Počet domů 11 (2011)[2]
Louka
Louka
Další údaje
Kód části obce 105562
Kód k. ú. 705560
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louka (něm. Grün[3]) je malá vesnice, část obce Nová Ves v okrese Sokolov. Nachází se asi 3,5 km na jihovýchod od Nové Vsi. Je zde evidováno 20 adres.[4] V roce 2011 zde trvale žilo 33 obyvatel.[5]

Louka leží v katastrálním území Louka u Mariánských Lázní o rozloze 11,43 km².[6]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1354,[7] kdy Jan Beneda, opat kláštera v Teplé prodal ves bečovským pánům Boreši a Slavkovi z Rýzmburka. K bečovskému panství patřila Louka až do roku 1850, kdy se stala samostatnou obcí. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a obec se octla na území nově vzniklého Vojenského výcvikového prostoru Prameny. V letech 1947 až 1953 došlo k devastaci vesnice a zůstalo pouze torzo původní vesnice. Od roku 1960 je částí obce Nová Ves.[8] Na návsi stával Kostel svatého Václava. Ten přestal plnit svou funkci a v roce 1950 byl zrušen. Po odchodu armády z výcvikového prostoru kostel chátral a v roce 1987 došlo k jeho demolici.[9]

Přírodní poměry

Území vesnice leží na svazích Slavkovského lesa, svažujících se na východě a jihovýchodě do údolí Teplé.[10] Horninové podloží tvoří převážně pásmo amfibolitů a hadců (tzv. Mnichovských hadců) mariánskolázeňského metabazitového komplexu.[11] Celé území se nachází v centrální části CHKO Slavkovský les. V katastrálním území Louka u Mariánských Lázní se nachází národní přírodní rezervace Pluhův bor a přírodní památka Dominova skalka. Do území vesnice částečně zasahuje přírodní rezervace Údolí Teplé. V této přírodní rezervaci se na nepojmenovaném potoce, přítoku Teplé, nachází zajímavý vodopád, pojmenovaný jako Loucký vodopád.[10] V údolí potoka Kyselka vyvěrá minerální pramen Grünská kyselka, jediný volně přístupný zdroj z minerálních pramenů, využívaných pro výrobu komerční minerálky Magnesia.[12] Poblíž pramene se nacházel zajatecký tábor z druhé světové války s menším hřbitovem, kam se pohřbívali zemřelí zajatci. Jeho přesná poloha však není známá.[13]

Obyvatelstvo

Převážná část obyvatel pracovala v zemědělství. Z Louky pocházela řada významných obchodníků s chmelem, v roce 1841 bylo ve vesnici evidováno 36 chmelnic.[8]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 802 obyvatel, z toho šest Čechoslováků, 789 Němců a sedm cizinců. K římskokatolické církvi se hlásilo všech 802 obyvatel.[14]

Vývoj počtu obyvatel a domů Louky[15]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 1 105 1 069 956 935 911 802 818 127 80 51 59 42 33 33
Počet domů 124 128 132 129 129 131 164 64 - 13 10 7 8 11

Pamětihodnosti

V Louce stával kostel svatého Václava. Jeho základní kámen byl položen roku 1725, roku 1728 byl kostel dokončen. Za doby trvání vojenského výcvikového prostoru Prameny zpustnul. Roku 1960 byl opraven a využíván jako seník. K demolici kostela došlo v roce 1987.[8]

Galerie

  • Náves

    Náves

  • Grünská kyselka

    Grünská kyselka

  • Národní přírodní rezervace Pluhův bor

    Národní přírodní rezervace Pluhův bor

  • Loucký vodopád

    Loucký vodopád

  • Přírodní památka Dominova skalka

    Přírodní památka Dominova skalka

  • Přírodní rezervace Údolí Ohře

    Přírodní rezervace Údolí Ohře

  • Kaple Panny Marie

    Kaple Panny Marie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  4. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27. 
  5. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 280. 
  6. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362. 
  8. ↑ a b c PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 561–570. 
  9. ↑ ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Libry, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1. S. 139. 
  10. ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2020-08-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ Geologická mapa území [online]. Česká geologická služba [cit. 2020-08-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. S. 242–244. 
  13. ↑ JAŠA, Luděk. Zajatecký tábor na Grünu [online]. Slavkovský les, 2009 [cit. 2016-09-17]. Dostupné online. 
  14. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Grün. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 234. 
  15. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 9. 

Externí odkazy

Zdroj