Louise Bourgeois
| Louise Bourgeois | |
|---|---|
 Louise Bourgeois (1996)
| |
| Rodné jméno | Louise Joséphine Bourgeois |
| Narození |
25. prosince 1911 Paříž |
| Úmrtí |
31. května 2010 (ve věku 98 let) Beth Israel Medical Center |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Cutchogue Cemetery |
| Alma mater | Fénelonovo lyceum (1921–1927) Pařížská univerzita (1932–1935) Národní vysoká škola krásných umění (1936–1938) Académie de la Grande Chaumière (1937–1938) Julianova akademie (1938) École du Louvre Newyorská liga studentů umění Atelier 17 |
| Povolání | sochařka, výtvarnice, malířka, ilustrátorka, designérka šperků, fotografka, kreslířka, instalační umělkyně, rytkyně, performerka, grafička, navrhovatelka, tiskařka a umělkyně |
| Zaměstnavatel | Brooklyn College |
| Ocenění | Cena Ženského uměleckého výboru za celoživotní přínos (1980) Národní medaile za umění (1997) Praemium Imperiale (1999) Wolfova cena za umění (2003) čestný doktor (2005) … více na Wikidatech |
| Choť | Robert Goldwater (1938–1973)[1] |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Louise Bourgeois (25. prosince 1911 v Paříži – 31. května 2010 v New Yorku) byla francouzská sochařka, která se mimo jiné začala velmi brzy věnovat instalacím. Od roku 1938 žila a pracovala v New Yorku.
Dětství a vzdělání
Vyrostla v Choisy-le-Roi u Paříže, kde její rodina provozovala galerii historických textilií. Vlastnili zde též tkalcovskou dílnu, která se specializovala na restaurování starých látek a tapiserií. Její otec podváděl svou ženu ve vlastním domě s Louisinou anglickou chůvou. Tyto vzpomínky později ovlivnily její uměleckou tvorbu. Již jako dítě vyráběla v rodinné dílně kresby doplňující chybějící části tapiserií. V roce 1930 začala na Sorbonně studovat matematiku. Po matčině smrti v roce 1932 se začala věnovat studiu dějin umění a sochařství. Studovala v Paříži na několika uměleckých školách, v letech 1936–1938 na École des Beaux-Arts. [2] V roce 1938 odešla společně se svým manželem historikem umění Robertem Goldwaterem do New Yorku.[3]
Tvorba
V průběhu své umělecké tvorby pracovala s různými materiály a technikami. Rané dílo tvoří především kresby ovlivněné surrealismem, jako je například Femmes–Maisons (Ženy–domy) z let 1945–47. Koncem 40. let se začala věnovat i sochařství, tvořila sochy ze dřeva a bronzu. Na počátku 60. let začala používat latex, sádru a textilie, její díla vyjadřovala víceznačnost abstraktních částí těla (Portrét, 1963, Pohled, 1963 nebo La Fillette–Holčička, 1968). [4]
Stala se průkopnicí v několika oblastech: Je první umělkyní, která se zabývala instalací, v které uspořádala své sochy jako související části kontextu. Její experimenty se zvířecí radostí ji znovu dovedly k novým možnostem zpracování a kombinacím materiálů. Kupříkladu jí posoužily v polovině devadesátých let ke vzniku několika látkových figur zpracovaných z oděvů z dětství a mládí jako pokrývka znázorňující bohatství – jsou to materiály a témata, obsah a forma.
První obraz pavouka, malou kresbu uhlem a tuší, udělala v roce 1947 a v závěru života začala tvořit sochy pavouků. Pavouk jí připomínal její chytrou, ochranitelskou matku, jejíž smrt i otcova nevěra měly na její tvorbu silný vliv (Zničení otce, 1974). Od té doby se v ní objevovaly motivy samoty, zrady, nebezpečí a zranitelnosti.[3]
Výstavy a ocenění
Mezinárodní umělecká činnost upozornila na ni až později, nejdříve se jí dostalo pozornosti v USA, zejména v New Yorku. Tam byla prvně oceněna za svou samostatnou výstavu (1945) a v letech 1941 až 1953 vytvořila sochy, které roku 1979 ukázala veřejnosti. V roce 1980 následovaly výstavy jejich soch z let 1955–1970. Poté jí Museum of Modern Art v New Yorku věnovalo roku 1982 jako první umělkyni – ženě retrospektivní výstavu, následovala další americká muzea. Od roku 1989 byla její díla také k vidění v různých evropských zemích.
Tate Modern jí uspořádala v roce 2007 v Londýně současně s jejími 95. narozeninami rozsáhlou retrospektivní výstavu. Od 5. května až do 2. června 2008 se nacházela v Paříži v Centre Georges Pompidou. Dále putovala výstava do Guggenheimova muzea v New Yorku a Muzea of Contemporary Art v Los Angeles.
V Praze bylo několik jejích prací vystaveno na přelomu let 2015 a 2016 v Galerii Rudolfinum v rámci kolektivní výstavy s názvem Flaesh, kde se představily rovněž Marlene Dumas, Tracey Eminová, Kiki Smith a Berlinde De Bruyckere. Z díla Louise Bourgeois byly vystaveny tři biomorfní plastiky ze série Ozvěny a série kreseb Neopouštěj mě, na nichž pracovala společně s Tracey Eminovou.
Odkazy
Reference
- ↑ Louise Bourgeois. In: hedendaagsesieraden.nl. 15. ledna 2018. Dostupné online.
- ↑ Nedoma, Petr – Komedová, Šárka, Flaesh. Marlene Dumas, Tracey Emin, Berlinde De Bruyckere, Kiki Smith, Louise Bourgeois, Galerie Rudolfinum, Praha 2015, nestránkováno
- ↑ a b HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 154–155.
- ↑ FOSTER, Hal, aj. Umění po roce 1900. Praha: Slovart, 2007. ISBN 978-80-7209-952-8. S. 500–501.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Louise Bourgeois na Wikimedia Commons
- Osoba Louise Bourgeois ve Wikicitátech
Seznam výtvarných děl Louise Bourgeois řazených chronologicky (anglicky)
Literatura
- HERSKOVIC, Marika. American Abstract Expressionism of the 1950s An Illustrated Survey. New York: New York School Press, 2003. ISBN 0-9677994-1-4. (anglicky)
- HERSKOVIC, Marika. New York School Abstract Expressionists Artists Choice by Artists. New York: New York School Press, 2000. Dostupné online. ISBN 0-9677994-0-6. (anglicky)
