Louis Lumière

Kino bratří Lumièrů v Ciotatu (jižní Francie)

Bratři Lumièrové, Auguste Marie Louis Nicholas (19. října 1862, Besançon, Francie – 10. dubna 1954, Lyon) a Louis Jean (5. října 1864, Besançon, Francie – 6. června 1948, Bandol), patřili mezi první filmové tvůrce.

Začátky kinematografie

Lumièrové experimentovali s filmováním v letech 1891–1894, kdy například asistovali Edisonovi. Své první neveřejné filmové představení uskutečnili 22. března 1895. Veřejně představili své filmy 28. prosince 1895, v pařížském Grand Café. Toto historické představení bylo zahájeno promítáním jejich prvního filmu, 45 sekund dlouhého Sortie de l'usine Lumière à Lyon (Dělníci odcházející z Lumièrovy továrny), který v roce 1894 natočil Léon Bouly pomocí kinematografu patentovaného rok předtím. Jejich filmy můžeme označit jako shoty (z angličtiny slovo shot znamená snímek, záběr), protože nepracovali s velikostí záběrů ani se střihem. Jejich snímky byly z počátku pouze fotografií, na níž je zaznamenán pohyb.

Kinematograf bylo víceúčelové zařízení, které umožňovalo natáčet, kopírovat a promítat filmy. U jeho zrodu stáli právě bratři Lumièrové.

Přestože Max a Emil Skladanowští již o měsíc dříve (1. listopadu 1895 v Berlíně) uskutečnili promítání pro platící diváky, filmová historie udává jako první filmové představení právě promítání v Grand Café. Bratři Skladanowští totiž nepromítali pohyblivý film, ale pouze sadu diapozitivů s nepohyblivými obrázky.

Bratři Lumiérové považovali kinematografii pouze za technický vynález. Brali ji za hotovou věc, která se již nebude nijak vyvíjet. Na prvním veřejném promítání se byl podívat také Georges Méliès, který v kinematografii odhalil nové možnosti. Zatímco Lumiérové točili spíše dokumenty, které ukazují skutečnost, Méliès využil svých divadelních a kouzelnických zkušeností a vnesl do kinematografie efekty, filmové triky a hraný děj.

Fotografie

Bratři Lumièrové v roce 1903 patentovali autochrom (autochrome Lumière znamená automaticky barevný). Jedná se o raný proces barevné fotografie, který byl komerčně vyráběný v letech 1907 až 1935. V této době byl nejrozšířenějším procesem barevné fotografie.

Autochrom je, podobně jako dnešní diapozitiv, barevná průsvitka. Skleněná deska je pokrytá barevnou mozaikou mikroskopických zrnek bramborového škrobu obarvených na oranžovou, zelenou a modrou barvu překrytých černobílou panchromatickou emulzí. Při expozici potom světlo proniká různobarevnými zrnky a po vyvolání do pozitivu tak vznikne barevný obraz. Černobílý obraz na emulzi totiž pozorujeme přes stejné barevné filtry, jako když byla exponována.

Původní autochromy se vyráběly potažením skleněné desky (většinou 13 × 18 cm) včelím voskem, do kterého se nalepila na jemno prosátá a obarvená zrníčka škrobu. U pozdějších desek byla navíc zrníčka zploštěna pomocí přístroje, který jehlou kroužil po desce a vytvořil tlak několika tun na centimetr čtvereční. Zabránilo se tím rozkladu světla plastickými zrníčky a zvýšil jas výsledného obrazu. Na tuto vrstvu byly strojem naneseny saze ucpávající mezery mezi zrníčky, které byly zakryty další vrstvou včelího vosku (šelaku), který chránil barevnou mozaiku. Po zaschnutí laku byla nanesena emulze.

Původní patent však popisuje proces trochu jinak: zrníčka jsou popisována jako červená, modrá a žlutá a místo sazí se zmiňují dvě vrstvy barevných zrníček, takže zrníčka vytvoří také oranžové, fialové a zelené filtry.

Autochromy překvapí krásným (i když ne úplně reálným) barevným pojetím a velkou stálostí. Mezi jeho hlavní nevýhody však patřila nízká citlivost, velké výrobní náklady, nereálné podání modré barvy a nemožnost kopírovat vzniklý obraz (každý autochrom je originálem).

V jednom období byl Louis Lumière také prezidentem francouzské fotografické společnosti Société française de photographie.

Aparáty bratrům Lumièrovým stavěl technik a vynálezce Jules Carpentier.^[1]