Louis Althusser

Louis Althusser
Rodné jméno Louis Pierre Althusser
Narození 16. října 1918
Bir Mourad Rais
Úmrtí 22. října 1990 (ve věku 72 let)
La Verrière
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení Cimetière de Viroflay
Povolání filozof, politik, vysokoškolský učitel a editor
Alma mater École normale supérieure
lycée du Parc
Témata politická filozofie, epistemologie, metafyzika a filozofie vědy
Významná díla For Marx
Reading Capital (work level)
Ideology and Ideological State Apparatuses (work level)
Philosophy and the Spontaneous Philosophy of the Scientists (work level)
Politická příslušnost Komunistická strana Francie (od 1948)
Manžel(ka) Hélène Rytmann (do 1980)
Příbuzní Georgette Althusser (sourozenec)
Vlivy Karl Marx
Vladimir Iljič Lenin
Antonio Gramsci
Claude Lévi-Strauss
Gaston Bachelard
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Pierre Althusser (18. října 1918 Birmandreis u Alžíru, Alžírsko – 22. října 1990 Paříž) byl francouzský filozof. Platí za jednoho z nejvlivnějších evropských marxistických filozofů 60. a 70. let 20. století. Mimo jiné byl učitelem osobností jako Michel Foucault, Jacques Derrida a Nicos Poulantzas.

Život a dílo

Po studiu na prestižní École Normale Supérieure v Paříži se stal profesorem filozofie. Oproti v té době ve Francii převládajícím interpretacím Marxe, které se opíraly především o raného Marxe a jeho Ekonomicko-filosofické rukupisy z roku 1844, zdůraznil, že Marxův filosofický význam spočívá především v jeho pozdním díle, zejména v Kapitálu, který Althusser interpretuje prostřednictvím tzv. symptomálního čtení.[1] Významná je Althusserova teorie ideologie a ideologických státních aparátů, na kterou řada teoretiků navazovala a dále ji rozvíjela (mezi jinými Slavoj Žižek, Judith Butlerová, Terry Eagleton, Waren Montag, Fredric Jameson aj.). Althusser byl členem Francouzské komunistické strany (PCF), nicméně jeho postoj k této straně byl po většinu jeho života velmi kritický. Předmětem Althusserovy kritiky bylo především nedostatečné vyrovnání se komunistických stran se stalinismem (navzdory přijetí kritiky „kultu osobnosti“) a orientace komunistických stran na tzv. „teoretického humanismu“, který (PCF) přijala jako svou oficiální doktrínu a který podle Althussera nevede k praktickému humanismu, ale spíše ideologicky maskuje mnohdy nehumanistické praktiky komunistických stran, orientuje tyto strany k liberalistické ideologii a vede je k reformismu v rámci ustaveného systému.[2] Své teoretické postoje však v rámci komunistické strany neprosadil.[3] Kritika francouzské komunistické strany později vyústila v jeho knize Co déle nesmí přetrvávat v komunistické straně.[4] V rámci své teorie Althusser prosazoval (podobně jako tehdy vlivný strukturalistický přístup) tzv. „teoretický antihumanismus“, tedy názor, že společenská analýza má vycházet primárně z analýzy společenské struktury, nikoli z kategorií jako je „subjekt“, „člověk“, „vědomí“ apod.[2] Tím se stavěl proti přístupu fenomenologickému, existencialistickému a marxistickým interpretacím vycházejícím z raného Marxe. Althusserův důraz na strukturu vedl k tomu, že býval označován jako „strukturalistický marxista“, byť sám strukturalismus odmítal s tím, že jeho (tj. Althusserovo) pojetí struktury nevychází ze strukturalismu, ale z Marxe a ze Spinozy.[5]

Rodina

Během válečných let se u Althussera rozvinula psychóza schizoidního typu s bipolární afektivní komplikací, která vedla i k jeho četným hospitalizacím. O své životě s psychickou nemocí i o zabití manželky píše v knize Budoucnost bude dlouhá.

Jeho manželkou byla komunistická aktivistka Hélène Rytmann, kterou 16. listopadu 1980 zardousil. Před soudem za tento čin však nikdy nestál, neboť byl shledán nepříčetným a tudíž nezpůsobilým stanout před soudem.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ALTHUSSER, Louis; ET AL. Lire le Capital. Paris: Quadrige/PUF, 1996. S. 22. 
  2. ↑ a b KUŽEL, Petr. Filosofie Louise Althussera : o filosofii, která chtěla změnit svět. Praha: Filosofia, 2014. ISBN 9788070074176, ISBN 8070074175. OCLC 897870004 
  3. ↑ GEERLANDT, R. Garaudy et Althusser. Le débat sur ľhumanisme dans Parti communiste francais et son enjeu. Paris: PUF, 1978. 
  4. ↑ ALTHUSSER, Louis. Ce qui ne peut plus durer dans le Parti communiste. [s.l.]: La Découverte Dostupné online. ISBN 9782707110299. 
  5. ↑ ALTHUSSER, Louis. Solitude de Machiavel. [s.l.]: Presses Universitaires de France Dostupné online. ISBN 9782130497257. 
  6. ↑ METELEC, Matěj. Krátký příběh jednoho vraha. www.advojka.cz [online]. [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj