Lockheed T-33 Shooting Star

T-33 Shooting Star
Určení proudový cvičný letoun
Výrobce Lockheed
Šéfkonstruktér Clarence Johnson
První let 22. března 1948
Vyřazeno 2017 (Bolívie)
Charakter vyřazen ze služby
Uživatel USAF
US Navy
Viz
Výroba 1948–1959
Vyrobeno kusů 6557
Vyvinuto z typu Lockheed P-80 Shooting Star
Varianty Lockheed T2V SeaStar
Canadair CT-133 Silver Star
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lockheed T-33 Shooting Star je americký proudový cvičný letoun. Byl vyvinut firmou Lockheed na konci 40. let 20. století. První let absolvoval roku 1948. Typ je variantou stíhacího letounu Lockheed P-80 Shooting Star. Původně byl označován jako TP-80C/TF-80C, ale později byl definitivně přeznačen na T-33. Jeden z nejrozšířenějších cvičných letounů byl přes svůj věk dlouho provozován řadou letectev. Jako poslední jej roku 2007 vyřadila Bolívie.

Vývoj

První prototyp TP-80C (sériové číslo 48-356)
Japonský letoun T-33

Stroj vznikl úpravou stíhacího letounu P-80 Shooting Star. Prototyp Lockheed TP-80C (sériové číslo 48-356) vznikl přestavbou sériového stíhacího letounu P-80C Shooting Star. Oproti stíhací verzi měl prodloužený trup s druhým sedadlem a ovládacími prvky, výkonnější proudový motor Allison J33-A-23 a zmenšenou zásobu paliva. Prototyp poprvé vzlétl 22. března 1948. Pilotoval jej Tony LeVier. Později byl tento první prototyp přestavěn na prototyp stíhacího letounu Lockheed F-94 Starfire.[1]

Ještě roku 1948 byl letoun přijat do služby a začala sériová výroba. Dne 11. června 1948 byl letoun přejmenován na TF-80C Shooting Star a 5. května 1949 na T-33A.[1]Americké námořnictvo od roku 1949 používalo stroje T-33 jako cvičné letouny při provozu z pozemních základen. Později byla vyvinuta i varianta Lockheed T2V SeaStar, schopná plného provozu z palub letadlových lodí.

T-33 sloužil především jako cvičný letoun pro pokračovací výcvik, jako letoun pro řízení bezpilotních cílů a také pro vlekání cvičných cílů. Některé letouny byly vybaveny dvojicí kulometů ráže 12,7 mm pro cvičné střelby. Řada zahraničních uživatelů letoun používá jako bojový. Varianta RT-33A byla vyvinuta jako průzkumný letoun pro zahraniční uživatele.

Zahraničních uživatelů T-33 získalo přibližně třicet. Společnost Lockheed za jedenáct let sériové výroby dodala 5691 letounů T-33. Dalších 656 licenčních letounů Canadair CT-133 Silver Star vyrobil kanadský výrobce Canadair a 210 letounů dodala japonská společnost Kawasaki.[1]

V 80. letech vznikl projekt na komplexní přestavbu a modernizaci letounu. O modernizovaný letoun, označený jako Boeing Skyfox, však nebyl velký zájem a projekt byl proto zrušen.

Poslední exempláře typu T-33 v aktivní vojenské službě se nacházely u Bolivijského letectva, které je definitivně vyřadilo až 31. července 2017.[2]

Varianty

Kanadský letoun Canadair CT-133 Silver Star

USAF

  • T-33A: Dvoumístný cvičný letoun.
  • AT-33A: Dvoumístný cvičný letoun pro cvičné střelby, modifikace T-33A.
  • DT-33A: T-33A upravené pro řízení bezpilotních cvičných terčů.
  • NT-33A: Letouny verze T-33A různě přestavované pro výzkumné účely.
  • QT-33A: Letouny verze T-33A přestavěné na cvičné terče.
  • RT-33A: Dvoumístný průzkumný letoun. Přestavba z verze AT-33A.

US Navy

  • TO-1/TV-1: Označení, které US Navy používalo pro cvičné stroje Lockheed P-80C, jež od roku 1949 používalo v počtu 50 kusů pro výcvik. Technicky vzato se nejednalo o T-33 Shooting Star.
  • TO-2: Dvoumístný cvičný letoun pro lety z pozemních základen. Tato verze T-33A byla později přeznačena na TV-2.
  • TV-2KD: Letouny varianty TV-2 upravené pro řízení bezpilotních cvičných terčů.
  • T-33B Nové označení, které bylo variantě TV-2 přiděleno v roce 1962.
  • DT-33B Novější označení pro variantu TV-2KD.

Kanada

  • CT-133 Silver Star: dvoumístný cvičný letoun kanadského letectva

Uživatelé

Bolivijský T-33
Íránský T-33
T-33 Luftwaffe
T-33A thajského letectva
T-33 amerického letectva

Specifikace

Třípohledová silueta TF-80C/T-33A

Technické údaje

  • Posádka: 2 (instruktor, žák)
  • Rozpětí: 11,5 m
  • Délka: 11,2 m
  • Výška: 3,3 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 3775 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 6865 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Allison J33-A-35
    • Tah motoru: 23 kN

Výkony

  • Nejvyšší rychlost: 970 km/h
  • Dostup: 14 600 m
  • Dolet: 2050 km

Výzbroj

  • 2 × 12,7mm kulomet Browning M3 u varianty AT-33. Zásoba střeliva 350 nábojů na hlaveň.
  • Až 907 kg užitečného zatížení či raket a pum na dvou podkřídelních závěsnících.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku T-33 Shooting Star na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c SWOPES, Bryan. 22 March 1948 [online]. This Day in Aviation, 2025-03-22 [cit. 2025-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ CICALESI, Juan Carlos. Final military T-33s retired in Bolivia. AirForces Monthly. Září 2017, čís. 355, s. 6. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj