Lisandro Alonso

Lisandro Alonso
Narození 2. června 1975 (50 let)
Buenos Aires
Povolání filmový režisér, scenárista a střihač
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lisandro Alonso (* 2. června 1975 Buenos Aires) je argentinský filmový režisér, scenárista, producent a střihač. Je absolventem Universidad del Cine v Buenos Aires. Začínal jako asistent režie, v roce 1995 natočil krátkometrážní film Dos en la vereda a v roce 2001 první celovečerní snímek.

Alonso má se svojí nekomerční autorskou tvorbou postavení režisérského solitéra, i když bývá označován za pokračovatele hnutí Nového argentinského filmu.[1] Jeho filmový jazyk vychází z minimalismu, vyznačuje se pomalým tempem a minimem dialogů. Svoji estetiku všednosti odvozuje od Abbáse Kiarostamího a Jima Jarmusche a vysvětluje: „Nesnažím se vymýšlet příběhy ani manipulovat s divákem, abych jej zabavil či zaujal.“[2] Alonso ve svém díle spojuje postupy hraného a dokumentárního filmu, využívá neherce a odmítá digitální kinematografii.[3] Spolupracuje s hudební skupinou Flormaleva a s finským kameramanem Timo Salminenem.[4]

Vytvořil „trilogii osamění“, která zahrnuje filmy Svoboda (2001), Mrtví (2004) a Liverpool (2008). Charakteristická je pro ně meditativní a snová atmosféra, režisér zkoumá vztah mezi časem a prostorem a postavení člověka uprostřed přírody. Filmy Mrtví a Liverpool byly vybrány na Toronto International Film Festival. V krátkometrážním filmu Albert Serra - Lisandro Alonso: 2. dopis. Bez názvu (Dopis Serrovi) z roku 2011 se Alonso vrací k natáčení filmu Svoboda a snaží se svůj přístup k tvorbě objasnit v konfrontaci se španělským experimentálním filmařem Albertem Serrou.[5] Za film Jauja, který se odehrává v devatenáctém století a líčí putování dánského inženýra patagonskou divočinou, získal Alonso v roce 2014 cenu FIPRESCI na festivalu v Cannes. Z indiánských mýtů vychází film Eureka (2023), v němž obsadil do hlavních rolí Vigga Mortensena a Chiaru Mastroianniovou.

Lisandro Alonso hrál menší roli ve filmu Queer Luky Guadagnina.[6]

Reference

  1. ↑ Lisandro Alonso: Cinema of Freedom / Freedom of Cinema. Cinea [online]. 2018-11-09 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ PROCHÁZKA, Michal. Točím filmy tak, aby divák mohl na pět minut odejít. Aktuálně [online]. 2010-07-29 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ STUCHLÝ, Aleš. Film jako fungující ekosystém. A2 [online]. [cit. 2025-08-12]. Roč. 2010, čís. 13. Dostupné online. 
  4. ↑ El cine de Lisandro Alonso. Nueva Tribuna [online]. 2024-05-31 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. ↑ Correspondencia Albert Serra - Lisandro Alonso. Instituto Cervantes [online]. 2014-05-10 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. (španělsky) 
  6. ↑ ‘Queer’ Review: Daniel Craig Burns a Hole in the Screen With Obsessive Desire in Luca Guadagnino’s Trippy Gay Odyssey. The Hollywood Reporter [online]. 2024-09-03 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj