Lietuvos geležinkeliai

Lietuvos geležinkeliai
Logo
Logo
Základní údaje
Právní forma Akciová společnost
Datum založení 1860 (První trať)
1919 (Oficiálně)
Sídlo Vilnius, Litva
Adresa sídla Vilnius, Litva
Klíčoví lidé Mantas Bartuška, generální ředitel
Charakteristika firmy
Oblast činnosti Dopravní
Produkty Nákladní doprava, osobní doprava, správa infrastruktury
Obrat 1 246,6 mil LTL (2006)
Výsledek hospodaření ▲ 111,7 mil LTL (2006)
Zaměstnanci 10 827 (2006)
Majitel stát Litva
Identifikátory
Oficiální web http://www.litrail.lt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Motorové lokomotivy Siemens ER20 Litevských železnic

AB Lietuvos geležinkeliai (dřívější VKM: LG,[1] Litevské železnice, zkratka LTG) je litevská společnost, která byla původně litovskou národní unitární železniční společností, po přechodu na holdingové uspořádání v roce 2020 se jedná o mateřskou společnost firem zabývajících se provozováním dráhy, provozováním osobní a nákladní železniční dopravy aj.[2]

Síť Litevských železnic tvoří 1749 km tratí širokého rozchodu 1520 mm, z nichž 122 km je elektrifikováno soustavou 25 kV, 50 Hz, a 22 km normálněrozchodných tratí. 179 km úzkorozchodných tratí bylo v roce 2001 odděleno do samostatné společnosti ASG, v současnosti je z nich provozováno 68 km.

V roce 2007 Litevské železnice přepravily 5,4 milionů cestujících a 53,5 milionů tun nákladu. Hlavním přepravovaným nákladem je ropa a ropné produkty.[3]

Historie

V roce 1851 se ruská vláda rozhodla postavit železniční spojení Petrohrad–Varšava. Součástí tratě byl i úsek Daugavpils–Vilnius–Kaunas–Virbalis, jehož stavba započala v roce 1858 a dokončena byla v roce 1860. Během okupace Litvy německými vojsky v roce 1915 se železnice stala hlavním prostředkem pro zásobování potravinami a municí. Po obnovení samostatnosti Litvy v roce 1918 se v roce 1919 dohodla litevská vláda na převzetí železnic pod svou správu.

Po první světové válce Litevské železnice provedly obnovu tratí a jejich propojení v železniční síť. V roce 1923 připadla oblast Klaipėdy zpět Litvě a přístav v Klaipėdě se stal součástí litevského systému železnic. V roce 1941 obsadili Litvu nacisté a přebudovali celou síť z širokorozchodné na normálněrozchodnou.[zdroj?] Tato změna však neměla dlouhého trvání, již v roce 1944 po znovuobsazení Sovětským svazem proběhla úprava zpět na široký rozchod. Během sovětské nadvlády byly železnice Baltských států spravovány z Rigy. V roce 1991 byly železnice v Pobaltí opět rozděleny na národní společnosti.[4]

V roce 2020 firma přešla na holdingové uspořádání a mezi dceřiné společnosti patří především:[2]

  • LTG Link
  • LTG Cargo
  • LTG Infra

Železniční vozidla

  • 171 lokomotiv pro nákladní dopravu
  • 17 lokomotiv pro osobní dopravu
  • 89 posunovacích lokomotiv
  • 58 motorových jednotek
  • 17 elektrických jednotek

Reference

  1. ↑ Vehicle Keeper Marking Register - Issue 127/2020 [online]. Valenciennes: European Union Agency for Railways, 2020-10-07 [cit. 2020-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-29. (anglicky) 
  2. ↑ a b BRABENEC, Daniel. Změny u litevského státního dopravce Lietuvos geležinkeliai. Stránky přátel železnic [online]. Červenec 2020 [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ Litevské železniční společnosti
  4. ↑ Litevských železnic, anglicky. www.litrail.lt [online]. [cit. 2008-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-19. 

Externí odkazy

Zdroj