Libuše Niklová

Libuše Niklová
Rodné jméno	Libuše Kyseláková
Narození	1. dubna 1934 Zlín Československo Československo
Úmrtí	5. června 1981 (ve věku 47 let) Gottwaldov Československo Československo
Místo pohřbení	Lesní hřbitov ve Zlíně
Povolání	umělkyně
Manžel(ka)	František Nikl
Děti	Petr Nikl
Webová stránka	www.libuseniklova.cz
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libuše Niklová (rozená Kyseláková, 1. dubna 1934 Zlín – 5. června 1981 Gottwaldov) byla česká designérka hraček. Vytvořila přes 230 originálních hraček, které se vyráběly v mnoha barevných variantách, například gumové figurky, zvířátka s harmonikovým trupem či nafukovací hračky. Její práce je zastoupena ve sbírkách muzeí po celém světě, například v Muzeu dekorativních umění v Paříži, Muzeu moderního umění v New Yorku a nebo Uměleckoprůmyslovém museu v Praze či v Muzeu umění a designu Benešov.^[1] V roce 2011 u příležitosti udílení cen Czech Grand Design byla jako první žena uvedena do Síně slávy in memoriam. Cenu převzal syn, výtvarník Petr Nikl.^[2]

Životopis

Narodila se 1. dubna 1934 ve Zlíně, kde prožila celý život. V letech 1949 až 1953 studovala, tehdy nový obor, tvarování plastických hmot na Státní uměleckoprůmyslové škole Zdeňka Nejedlého ve Zlíně a Uherském Hradišti, pod vedením profesorů Luďka Havelky a Jiřího Jašky. Po maturitě v roce 1954, nastoupila do závodu Gumotex v Břeclavi, kde pracovala až do roku 1960. V roce 1958 se provdala za malíře Františka Nikla, spolužáka ze střední školy.

V roce 1960 se jim narodil syn, český malíř, spisovatel a divadelník Petr Nikl a v roce 1968 dcera Veronika.^[2] V průběhu své profesní tvorby získala patenty na devět vynálezů a tři národní průmyslové vzory. Zemřela 5. června 1981 v Gottwaldově.

Dílo

Libuše Niklová se inspirovala přírodou, cirkusem a také dětmi. První realizované návrhy byly malé pískající gumové hračky. Vyráběly se v Gumotexu. Byly to například Kočička s míčem, Pes Alík, Hanka, Barborka, či série figurek, představujících různá povolání v čele s Lékařem a Zdravotní sestřičkou.

Po narození syna Petra odešla v roce 1961 pracovat do Fatry Napajedla. Zde navrhla své ikonické hračky, například sérii harmonikových zvířat v čele s Kocourem nebo sérii sedacích nafukovacích zvířat, zastoupených Buvolem, Slonem a Žirafou.^[1]

S návrhy hraček začínala v 50. letech 20. století. V tomto období se začínalo pracovat s novým materiálem – plastem. Pro výrobu hraček měl vhodné vlastnosti (měkkost, lehkost a ohebnost). S plastovými výrobky se snadno manipulovalo, lehce se čistily a výhodou byla i barevnost (některé modely se vyráběly v různých barevných provedeních). Navrhovala zcela nové tvary z PVC a polyetylénu. Ovlivnila tvary nových plastových hraček použitím netradičních technologií a „harmonikových“, skladebných zvířat z vyfukovaného PVC.^[3]

Návrhářka ve Fatře

Libuše Niklová sdílela názory pražského uměleckého sdružení Artěl, ale pro české prostředí jí byly bližší myšlenky designéra Ladislava Sutnara. Při studiu na uměleckoprůmyslové škole se naučila základům sochařského řemesla, kresebné zručnosti a realizaci návrhů modelů ze sádry. Základy technologie výroby plastických hmot získala až v závodě Fatra díky mistru Františku Juřenkovi.^[4]

Hračky Libuše Niklové byly pestře malované, v těle i končetinách měly hliníkové dráty, které umožňovaly ohýbání. Při navrhování si byla vědoma, že dětská osobnost se utváří i hračkou. Patřila mezi designéry, kteří jsou schopni povýšit funkční předmět na umění. Charakteristickým rysem jejích hraček byl zajímavý tvar, barva, dekor, vůně i zvuk. Mezi nejznámější polyetylenové hračky patří černý kocour, beran nebo krokodýl. Při jejich tvorbě se inspirovala ohybatelnou trubkou z „nově vyrobené splachovací nádržky“.

Sama navrhovala i obal, ve kterém se rozložená hračka prodávala. Dítě si ji sestavilo jako stavebnici.^[4] Navrhovala také hračky pro nejmenší děti, nafukovací a zároveň pískací, které měly velmi jednoduché tvary. Od 70. let začala navrhovat větší nafukovací a sedací hračky, které byly lehké a omyvatelné. Koník, Nosorožec, Housenka, Žirafa, Lev a Lední medvěd patřili mezi následovníky Buvola, jehož prototyp vznikl v roce 1971. Sériově se začal vyrábět v roce 1973. Buvol byl nejčastěji vyráběn z červené fólie, ale existovaly i varianty modré, zelené nebo černé. Na výstavy byl speciálně vyráběn v průhledném provedení.

Tvorba v čase

• Gumové pískací hračky (1954–1964) – gumové pískací hračky vyráběné v Břeclavi. Patří sem postavičky, zvířátka, panáčci, kteří představující různá zaměstnání. Nejdříve byly vyráběny z lisované a pěnové pryže, potom z vyfukovaného PVC a v 60. letech 20. století odlévané z PVC. Barvily se ručně latexovými barvami. Byly vytvořeny i upomínkové předměty, vyrobené k příležitosti 2. Československé spartakiády.
• Harmoniky a verneovky (1963–1967) – tvořila důležitou kapitolu tvorby Libuše Niklové. Zvířátka měla harmonikový trup a detaily byly vyrobeny z plastových trubiček, nebo se ručně domalovávaly. Prodávaly se v rozloženém stavu jako skládačky. Dále byla vyrobena „Verneovská kolekce“ pro Expo 67´ v Montréalu, vyráběl se vláček Pískáček s houkajícím komínem nebo dopravní prostředky inspirované romány Julesa Verna.
• Nafukovačky (1963–1981) – nafukovací hračky (vodní), jejichž obvyklým tématem byla zvířata, ale i panenky, míče, vodní lehátka, bazény nebo čluny, které měly moderní grafický vzor. Populární byl soubor se Slonem, Buvolem, Žirafou. Nafukovací hračky ke hraní plnily zároveň funkci sedačky.^[4]

Ukázka tvorby

Gumové pískací hračky, Gumotex Břeclav 1954-1964

• 
  Kohoutek Houpací 1954
• 
  Kočička s míčem 1956
• 
  Pes Alík 1956
• 
  Králíček 1956
• 
  Telátko 1956
• 
  Libuška 1957
• 
  Hanka později Zuzana 1958
• 
  Motocyklista 1964
• 
  Krotitel 1964
• 
  Kosmonaut 1964

Harmonikové hračky, Fatra Napajedla 1963–1967

• 
  Kocour Líba 1963
• 
  Pes Rafan 1965
• 
  Tygr 1964
• 
  Pardál 1964
• 
  Lev 1964
• 
  Lišák 1964
• 
  Krokodýl 1964
• 
  Koza 1965
• 
  Osel 1965
• 
  Beran 1965
• 
  Miminko 1964
• 
  Vláček Pískáček 1967

Verneovky, Fatra Napajedla 1967

• 
  Albatros 1966
• 
  Nautilus 1966

Nafukovací hračky, Fatra Napajedla 1963-1981

• 
  Buvol malý 1976
• 
  Slůně 1975
• 
  Žirafa malá 1975
• 
  Oslík 1975
• 
  Želvička 1977
• 
  Kocourek Mourek 1967
• 
  Punťa 1974
• 
  Sluníčko 1974
• 
  Karkulka 1969
• 
  Máša 1975
• 
  Hokejista 1976
• 
  Letadlo 1978
• 
  Fatran 1969
• 
  Šipka 1974
• 
  Motýl dekor 1970

Vliv na výrobu plastových hraček ve světě

Libuše Niklová navrhla 12 harmonikových hraček, 10 zvířátek, miminko a vláček Pískáček. V roce 1963 požádala o patent (č.115236) na ohebnou hračku z plastických hmot, první svého druhu na světě. Tyto hračky byly tak geniální a revoluční, že je dle výzkumu badatele a sběratele Lukáše Tomana okopírovaly v nejméně 25 zemích světa. Dá se tak říci, že si s hračkami Libuše Niklové, nebo přesněji s jejich takřka totožnými kopiemi hrály desítky milionů dětí. Libuše Niklová tak ovlivnila nejen výrobu plastových hraček po celém světě, ale zasáhla do dětství milionů lidí po celém světě.^[5]

Badatel a sběratel Lukáš Toman představil své objevy na unikátní výstavě Jak šel kocour do světa. Hračky Libuše Niklové a jejich zahraniční kříženci, která se konala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze ve dnech od 9. června do 2. října 2022. Na výstavě byly k vidění kopie harmonikových hraček Libuše Niklové například z Polska, Rakouska, Maďarska, Španělska, ale také třeba z Tchaj-wanu, Hongkongu, Vietnamu nebo také z Argentiny či Izraele.^[6]

Ukázka zahraničních kopií harmonikových hraček Libuše Niklové

• 
  Kocour - kopie okolo 1970 Polsko
• 
  Kocour - kopie okolo 1971 Polsko
• 
  Kocour - kopie okolo 1969 Rakousko
• 
  Kocour - kopie okolo 1970 Tchaj-wan
• 
  Kocour - kopie okolo 1970 Hongkong
• 
  Kocour - kopie okolo 2000 Vietnam
• 
  Pes - kopie okolo 1970 Polsko
• 
  Pes - kopie okolo 1970 Izrael
• 
  Tygr - kopie okolo 1970 Rumunsko
• 
  Beran - kopie okolo 1972 Polsko

Ocenění a výstavy

V roce 1964 získala hračka „Kocour“ pro Fatru Napajedla ocenění Zlatý kahan a Medaili Libereckých výstavních trhů.^[2]

Od 6. června 2010 byla otevřena v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze výstava díla Libuše Niklové pod názvem „200 d${\displaystyle m^{3}}$dechu“. Mezi iniciátory výstavy patřil i syn Petr Nikl. Byly zde exponáty zapůjčené ze soukromých sbírek, i firmou Fatra Napajedla. Petr Nikl vytvořil návrhy transparentní kostky a míče, které byly realizovány a výstavu doplnily. Závod Fatra Napajedla vyrobil limitovanou edici 700 kusů červeného sedacího buvola. Byla vydána i kniha shrnující život a dílo Libuše Niklové.^[7]

V listopadu 2011 se výstava přesunula do Paříže. V Musée des Arts Décoratifs bylo prezentováno přes 120 hraček, sádrových návrhů a nákresů v expozici nazvané Plastique Ludique (česky „hravý plast“).^[8]

Hračky Libuše Niklové vlastní ve svých sbírkách Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Uměleckoprůmyslové muzeum Moravské galerie v Brně, Muzeum města Brna, Muzeum dekorativních umění v Paříži a Muzeum moderního umění v New Yorku.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Libuše Niklová na Wikimedia Commons
• Libuše Niklová v informačním systému abART
• Oficiální stránky
• Retro-muzeum

Zdroj