Li Ta-čao

Li Ta-čao
Narození 29. října 1889
Laoting County
Úmrtí 28. dubna 1927 (ve věku 37 let)
Peking
Příčina úmrtí oběšení
Alma mater Univerzita Waseda
Povolání politik a knihovník
Zaměstnavatel Pekingská univerzita
Ocenění 100 hrdinů a příkladných osobností, které mimořádně přispěly k založení Nové Číny
Politická strana Komunistická strana Číny
Děti Li Baohua
Příbuzní Li Hongta a Li Zemin (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Li Ta-čao (čínsky pchin-jinem Lì Dàzhāo, znaky zjednodušené 李大钊, Wade-Gilesova transkripce Li Ta-chao; 29. října 1889, Lao-tching, Che-pei – 27. dubna 1927, Peking) byl spoluzakladatelem Komunistické strany Číny.[1] Je považován za průkopníka čínského komunismu, významného marxistu a proletářského revolucionáře.

Život

Mládí a studium

Li Ta-čao vyrůstal v období války a velkého zmatku. V roce 1907 byl přijat na právnickou školu v Tchien-ťinu. Poté, co v roce 1913 absolvoval odcestoval do Japonska, kde začal studovat politiku. Když bylo v roce 1915 přijato 21 japonských požadavků, aktivně se zúčastnil protestního boje spolu s dalšími studenty studujícími v Japonsku. V roce 1916 se vrátil do Číny a nastoupil na Pekingskou univerzitu, kde zastával funkci ředitele knihovny a profesora ekonomie.[2]

Politická kariéra

Aktivně se podílel v Hnutí za novou kulturu, zejména při přizpůsobování jazyka novým požadavkům, kdy se stal jeho novinový jazyk velmi oblíbeným.[3] Kromě toho, že se zasadil o formování písma, prosazoval myšlenky demokracie, vědeckého ducha, útočil na starou etiku a morálku a bojoval proti feudalismu. Po vítězství Velké říjnové socialistické revoluce začaly do Číny prostupovat myšlenky marxismu-leninismu. Li Ta-čao si uvědomil, že tato revoluce bude mít celosvětový vliv a spatřil v tom naději na nezávislost a osvobození čínského národa.[1] V roce 1918 založil Společnost Nový proud.[3] Na univerzitě, kde vyučoval, založil roku 1920 spolek pro studium marxismu. I když je Li Ta-čao považován za spoluzakladatele Komunistické strany Číny, existují teorie, že původně neměl v plánu zakládat žádnou politickou stranu. Doufal pouze v to, že socialistické síly v Číně budou jednotné.[4] Na Pekingské univerzitě sjednotil skupinu mladých intelektuálů jako je Teng Čung-sia, Kao Ťün-jü, Čang Kuo-fan a začali se připravovat na budování strany. V Pekingu se několikrát sešel s představiteli komunistické internacionály a společně diskutovali o založení strany.[2]

Působení v Komunistické straně Číny

V červenci 1921 se v Šanghaji uskutečnil zakládající sjezd Komunistické strany Číny. Přestože jsou Li Ta-čao a Čchen Tu-siou uváděni jako zakladatelé, sjezdu se nezúčastnili. V letech 1922 až 1924 se zúčastnil mnoha jednání se Sunjatsenem, kde vyjednávali podmínky vzniku jednotné fronty. Podílel se na přípravě spolupráce mezi Komunistickou stranou a Kuomintangem a byl zvolen členem ústředního výkonného výboru Kuomintangu. Během roku 1924 organizoval v Pekingu demonstrace na podporu Sunjatsena. V roce 1926 aktivně vedl hnutí 18. března namířeno proti severním militaristům a vyzval v boji proti imperialismu. Poté, co Čang Cuo-lin obsadil Peking, bylo zatčeno více než 80 lidí, mezi nimi i Li Ta-čao. Ve vězení byl mučen a nakonec ve věku 38 let oběšen.

Politické názory

Stejně jako většina čínských komunistů byl předtím, než přijal marxismus, spíše nacionalista. Mezi komunisty panovaly dva odlišné pohledy na to, jakou úlohu sehrává rolnictvo v průmyslovém proletariátu. Čchen Tu-siou byl ztotožněn s názorem, že rolnictvo žije rozptýleně a není snadné je zorganizovat. Li Ta-čao a Mao Ce-tung vycházeli spíše z reality, kdy rolníci tvoří 90 % čínské populace, přičemž v městech převládá korupce. Proto je nutné vyslat studenty na venkov, aby se sblížili s realitou. Tento spor přetrvával až do samostatného vzniku Čínské lidové republiky.[3] Komunistická revoluce v pojetí Li Ta-čaa se stala revolucí proti vykořisťování a útlaku zahraničního imperialismu. Liovy myšlenky se staly jádrem myšlení Mao Ce-tunga.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Li Dazhao | Chinese communist. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b 李大钊 [online]. [cit. 2019-04-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c BAKEŠOVÁ, Ivana. Čína ve XX. století. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci: [s.n.], 2001. 126 s. ISBN 80-244-0251-3. 
  4. ↑ FAIRBANK, John K. Dějiny Číny. [s.l.]: [s.n.], 1998. ISBN 8071062499. S. 465. 

Externí odkazy

Zdroj