Li Sien (velký sekretář)

Li Sien
první velký sekretář
Ve funkci:
1457 – 1467
Panovník Jing-cung, Čcheng-chua
Předchůdce Sü Pin
Nástupce Čchen Wen
velký sekretář
Ve funkci:
1457 a 1457 – 1467
Panovník Jing-cung, Čcheng-chua

Narození 1408
Teng-čou, Che-nan
Úmrtí 22. leden 1467
Národnost Chan
Země říše Ming
Choť Zhang Shi
Rodiče Li Sheng a Ye Shi
Alma mater ťin-š’ (1433)
Náboženství konfucianismus
Commons Li Xian (1408-1466)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Li Sien je čínské jméno, v němž Li je příjmení.

Li Sien (čínsky pchin-jinem Lǐ Xián, znaky zjednodušené 李贤, tradiční 李賢 ; 140822. ledna 1467),[1] byl politik čínské říše Ming. Císař Jing-cung na jaře 1457 jmenoval velkým sekretářem, po krátké přestávce se v létě 1457 do velkého sekretariátu vrátil a až do své smrti zastával pozici prvního velkého sekretáře, přičemž poslední dva roky sloužil Jing-cungovu synovi, císaři Čcheng-chuovi.

Jména

Li Sien používal zdvořilostní jméno Jüan-te (čínsky pchin-jinem Yuándé, znaky 原德). Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-ta (čínsky pchin-jinem Wéndá, znaky zjednodušené 文达, tradiční 文達).

Život

Li Sien se narodil roku 1408, pocházel z Teng-čou (dnes městský okres v městské prefektuře Nan-jang v provincii Che-nan).[1] Vynikl v úřednických zkouškách, v provinčních zkouškách byl první, palácové zkoušky absolvoval a hodnost ťin-š’ získal roku 1433. Postupoval v úředních funkcích, počátkem 50. let podporoval Jü Čchiena, když sloužil jako zástupce ministra vojenství, poté byl přeložen do stejné funkce na ministerstvo daní a roku 1454[2] na ministerstvo státní správy.

Poté, co se císař Jing-cung počátkem roku 1457 podruhé chopil moci, jmenoval nové velké sekretáře, Li Siena mezi nimi. Už 28. června 1457 se ale Li Sien a jeho kolega Sü Jou-čen stali obětí pomluv ze strany generálů Š’ Chenga a Cchao Ťi-sianga a byli uvězněni. Li Sien se dokázal ospravedlnit a 29. července se vrátil do úřadu.

Od roku 1457 byl Li Sien jako první velký sekretář nejvlivnějším mužem v mingské vládě. Postupně obsadil významné posty v administrativě svými kandidáty, vesměs schopnými a respektovanými muži. Jeho moc nebyla pociťována jako nepřiměřená, neboť při rozhodování vždy preferoval diskuzi a především personální otázky konzultoval s ministry státní správy (v případech úředníků) a ministry vojenství (u důstojníků).[3]

Své postavení si udržel i po smrti Jing-cunga v únoru 1464.[pozn. 1] Důvěra nového císaře Čcheng-chuy v Li Siena se patrně zakládala i na Li Sienově podpoře Čcheng-chuy jako následníka trůnu.[3] Vztahy mezi Jing-cungem a Čcheng-chuou měly totiž daleko do dobrých, otec pochyboval o synově způsobilosti k vládnutí,[6] protože jako dítě Čcheng Chua reagoval pomalu a koktal.[5] A až velcí sekretáři v čele s Li Sienem ho přesvědčili o správnosti zachování nástupnictví nejstaršího syna.[7]

Li Sien zůstal v čele sekretariátu a neformálně i celé mingské vlády do své smrti. Zemřel 22. ledna 1467,[1] za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-ta (文达).

Odkazy

Poznámky

  1. Stal se členem dvanáctičlenné rady, která měla projednávat vládní politiku a radit novému císaři Čcheng-chuovi.[4] V radě bylo šest úředníků: velký sekretář Li Sien, ministr státní správy Wang Ao, ministr daní Nien Fu, velký sekretář Pcheng Š’, ministr vojenství Ma Ang (1399–1476) a velký sekretář Čchen Wen (1405–1468), čtyři eunuchové: Liou Jung-čcheng, Sia Š’, Fu Kung, Niou Jü a dva vojáci: Sun Ťi-cung (1395–1480, markýz z Chuej-čchang) a Sun Tchang (1392–1471, markýz z Chuaj-ning).[5]

Reference

  1. a b c GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0-231-03801-1. S. 819. (anglicky) [Dále jen Goodrich]. 
  2. HEER, Ph. de. The Care-taker Emperor : Aspects of the Imperial Institution in Fifteenth-century China as Reflected in the Political History of the Reign of Chu Chʾi-yü. Leiden: Brill, 1986. 226 s. ISBN 9004078983, ISBN 9789004078987. S. 105. (anglicky) [Dále jen Heer]. 
  3. a b MOTE, Frederick W. The Ch'eng-hua and Hung-chih reigns, 1465—1505. In: MOTE, Frederick W; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [Dále jen Mote]. ISBN 0521243327. S. 343–402, na s. 361. (anglicky)
  4. Mote, s. 367.
  5. a b Goodrich, s. 299.
  6. Heer, s. 145.
  7. Mote, s. 345.

Externí odkazy

Zdroj