Leonid Jengibarov

Leonid Jengibarov
Narození 15. března 1935
Moskva
Úmrtí 25. července 1972 (ve věku 37 let)
Moskva
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení Vagaňkovský hřbitov (od 1972)
Národnost Arméni
Alma mater Národní škola varietních a múzických umění (od 1959)
Povolání cirkusový artista, filmový herec, klaun, mim, boxer, spisovatel, divadelní režisér, scenárista a herec
Zaměstnavatelé Yerevan Circus (od 1959)
Novosibirsk State Circus (od 1959)
Ocenění národní umělec Arménské SSR (1971)
Choť Jarmila Halámková
Děti Barbora Jengibarova
(* 1965)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonid Georgijevič Jengibarov (rusky Леонид Георгиевич Енгибаров, arménsky Լեոնիդ Ենգիբարյան) (15. března 1935, Moskva25. července 1972, Moskva), byl sovětský arménsko-ruský scenárista, herec, klaunmim.

Mládí a rodina

Jeho otec byl arménského původu (proto je jeho příjmení někdy uváděno Jengibarjan), matka Ruska. Leonid se jim narodil 15. března 1935.

Sportovec a student

Ve svých 16 letech začal boxovat a o něco později boxoval profesionálně, dokázal v muší váze získat titul mistra sportu. Rok strávil studiem v Institutu tělesné výchovy, odtud odešel na moskevské artistické učiliště. Absolvoval šest let studia na Státní škole cirkusového a estrádního umění (což byla vysoká škola) a získal zde diplom promovaného klauna. [1]

Pražské pobyty

Byl častým hostem v Praze.[2][3] V někdejším Československu byl velmi populární, objevoval se mimo jiné i v Československé televizi, Divadle Na zábradlí, roku 1966 několikrát v Divadle Jiřího Wolkera, účinkoval také ve Varieté. Poprvé vystupoval v Československu v roce 1963 spolu s cirkusem Jerevan a později s cirkusem Humberto. V roce 1964 zvítězil v pražském Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v mezinárodní soutěži klaunů o Cenu Eduarda Basse.[4]

Podlehl infarktu v pouhých 37 letech ráno 26. července 1972.[4]

Další ocenění

Získal titul Zasloužilý umělec Arménské SSR a roku 1971 titul Národní umělec Arménské SSR.[4]

Filmografie (vybraná)

Hrál v desítce filmů, např.:

  • 1972 Třesky plesky
  • 1964 Stíny zapomenutých předků
  • 1957 Komunista

Odkazy

Reference

  1. SUCHÝ, Ondřej. Exkurze do království grotesky. Praha: Práce, 1981. Kapitola Leonid Jengibarov, s. 91. 
  2. Článek Ondřeje Suchého o Jengibarovovi. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2006-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-13. 
  3. (rusky) Jengibarov v Praze
  4. a b c Exkurze do království grotesky, s. 92

Externí odkazy

Zdroj