Lelkoun pralesní

Jak číst taxoboxLelkoun pralesní
alternativní popis obrázku chybí
Lelkoun pralesní
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád lelkouni (Podargiformes)
Čeleď lelkounovití (Podargidae)
Rod lelkoun (Batrachostomus)
Binomické jméno
Batrachostomus stellatus
(Gould, 1837)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lelkoun pralesní (Batrachostomus stellatus) je malý druh nočního ptáka z čeledi lelkounovití, který se vyskytuje v jihovýchodní Asii (Borneo, Sumatra, kontinentální Malajsie, Singapur, jižní Thajsko).

Systematika

Druh popsal britský ornitolog John Gould v roce 1837. Lelkoun pralesní se řadí do rodu Batrachostomus, což je největší rod čeledi lelkounovití, resp. řádu lelkouni (Podargiformes). Netvoří žádné poddruhy.[2] Druhové jméno stellatus pochází z latinského stella („hvězda“) a znamená „hvězdnatý“.[3]

Popis

Tento drobný lelkoun dosahuje délky těla 23–27 cm. Křídlo je dlouhé 12–14 cm, zobák 1,9-–2,6 cm, běhák 1,4–1,6 cm. Váha se pohybuje kolem 50 g.[4] Kryptické opeření hraje různě hnědými odstíny. Samec i samice vypadají stejně. Lelkoun pralesní se vyskytuje ve světlé a tmavé morfě. Opeření světlé morfy je červenohnědé s bílými flíčky na křídlech a bíle flekovanou spodinou. Tmavá morfa je hnědá se stejným vzorkováním.[5] Juvenilní jedinci jsou světlejší s menším množství flekování.[6]Duhovky jsou u samců žluté, u samic hnědé, široký zobák je rohovinově zabarven. Nohy jsou u samců do růžova, u samic do žluta.[4]

Rozšíření a populace

Vyskytuje se v Thajsku, Malajsii, Indonésii a Bruneji. V optimálním habitatu zalesněných nížin může lelkoun pralesní dosáhnout hustoty výskytu kolem 10 jedinců / km², většinou se však vyskytuje v nižších počtech. Habitat druhu tvoří stálezelené pralesy do 500 m n. m., případně výše až do 900 m n. m. Do jisté míry toleruje i druhotné lesy, avšak nevyskytuje se ve zcela odlesněných oblastech.[7]

Biologie

Jedná se o noční ptáky. Živí se hmyzem jako jsou kobylky, noční motýli a brouci. Hlasově se projevují častým a hlasitým houkáním a pískáním. Vokalizace se přitom liší u populací z Bornea a Malajsie. Podobně jako vokalizace, i doba hnízdění je rozdílná u populace z Bornea a Malajsie. Na Malajském poloostrově hnízdí od června do září, na Borneu od února do července. Hnízdo si staví na stromech, někdy i pouze těsně nad zemí (cca 1,3 m). Snůšku tvoří jedno bílé oválné vejce.[4][4]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako téměř ohrožený z důvodu pokračujícího odlesňování Sundalandu. Lelkoun pralesní je sice do jisté míry tolerantní druhotným lesům, nicméně jeho primární stanoviště tvoří původní pralesy, které jsou v celém areálu rozšíření lelkouna na ústupu.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Nightjars, Oilbird, potoos, frogmouths – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 365. 
  4. ↑ a b c d CLEERE, Nigel. Nightjars: A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. S. 127–128. (anglicky) 
  5. ↑ HOLYOAK, David T. Gould's Frogmouth (Batrachostomus stellatus), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-11-18]. DOI 10.2173/bow.goufro1.01. (anglicky) 
  6. ↑ MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 S. 166. (anglicky) 
  7. ↑ a b Batrachostomus stellatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22689603A95214771, 2021 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T22689600A203594116.en. (anglicky) 

Literatura

  • CLEERE, Nigel. Nightjars: A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. (anglicky) 
  • HOLYOAK, D. T. Nightjars and their allies: the Caprimulgiformes. New York: Oxford University Press, 2001. ISBN 9780198549871. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj