Lázně Libverda

Lázně Libverda
Lázeňská kolonáda s budovou ředitelství lázní a lázeňským penzionem Moravěnka
Lázeňská kolonáda s budovou ředitelství lázní a lázeňským penzionem Moravěnka
Znak obce Lázně LibverdaVlajka obce Lázně Libverda
znakvlajka
Lokalita
Status obec
Pověřená obec Nové Město pod Smrkem
Obec s rozšířenou působností Frýdlant
(správní obvod)
Okres Liberec
Kraj Liberecký
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 543 (2023)[1]
Rozloha 13,26 km²[2]
Katastrální území Lázně Libverda
Nadmořská výška 424 m n. m.
PSČ 463 62
Počet domů 137 (2021)[3]
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Obecní úřad Lázně Libverda
č. p. 16
463 62 Hejnice
info@obeclibverda.cz
Starosta Ing. Jan Pospíšil
Oficiální web: www.laznelibverda.cz
Lázně Libverda
Lázně Libverda
Další údaje
Kód obce 564206
Kód části obce 79383
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lázně Libverda (německy Bad Liebwerda) je lázeňská obec na severu České republiky, v okrese Liberec Libereckého kraje. Leží na severní straně Jizerských hor, asi 1 km severně od Hejnic, třináct kilometrů východně od Frýdlantu a protéká jí Libverdský potok. V obci žije 543[1] obyvatel a je tu mateřská a základní škola.

Název

Prvotní jméno obce Liebenwerde vychází z německého tvaru „auf dem Lieben werde“, znamenající na milém ostrově. Název obce přecházel od Lybenwerde (zaznamenané roku 1381), přes Liewerde (1463), Libwerde (1529), Liberda (1543), Liwerde či Lywerde (1551), Liewerda (1591), Liebwerda (1601), Liewerde (1634), Liwerda (1651), Lyberda (1654), Liebwerda (1713), až po Libverda či Liebwerda (z roku 1854).[4]

Historie

První zmínka o obci pochází z urbáře frýdlantského panství z roku 1381, jejími tehdejšími obyvateli byli patrně pastýři. Obec se stala známou zejména od 15. století, když se rozšířily pověsti o léčivosti zdejšího pramene. Tato zvěst se dostala až na drážďanský dvůr saského kurfiřta Augusta I., který si roku 1583 nechal dovézt několik soudků této léčivé vody. O pár desetiletí později si ji nechal posílat také Albrecht z Valdštejna na svá vojenská tažení.

Lázeňská kolonáda, uprostřed meteorologický sloup s osvětlením

Samotné lázně však začaly vznikat až ve druhé polovině 18. století za správy Jana Kryštofa Clama, kdy zde vznikala první léčebná zařízení a kdy byl také (roku 1785) podroben chemickým zkouškám nejstarší pramen – Boží voda. V letech 1786, 1793, 1805 a 1818 byly podchycovány další prameny pojmenované po členech rodiny Clam-Gallasů, vznikly tak prameny Mariin, Vilemínin, Eduardův, Josefinin, Bierbon a Hubertův. Za zakladatele lázní je považován Kristián Filip Clam-Gallas a jeho syn Kristián Kryštof Clam-Gallas. V době jejich panování byly postaveny mnohé lázeňské budovy a také empírový zámeček. Jak lázně získávaly na věhlasu, navštívil je 16. září 1779 sám císař Josef II. a v červnu a červenci 1807 ruská velkokněžna Anna Fjodorovna. V roce 1814 v lázních načerpal hudební skladatel Carl Maria von Weber inspiraci pro svou operu Čarostřelec.[5] V letech 1840–1843 v lázních pobýval také jazykovědec Josef Jungmann a později mimo jiné spisovatel Franz Kafka, přírodovědec Alexander von Humboldt, Josef Vítězslav Šimák, Jan Masaryk či Václav Talich.

Ve zdejších lázních se také léčil Gustav Pfleger Moravský, který trpěl tuberkulózou,[6] a z téže nemoci se zde kurýrovala i manželka českého spisovatele, historika a buditele Jana Erazima Vocele Barbora.[7]

Přírodní poměry

Vývěry minerální vody jsou vázané na pramenní linie ve směru východ–západ v údolí Libverdského potoka. Souvisí s existencí tzv. libverdského poklesu, který je rovnoběžný se stykem jizerského granitu a svorových rul. Puklinami v žule stoupá oxid uhličitý a jím obohacená kyselka se akumuluje v křemenci, který tvoří jádro překocené svorové antiklinály. Vrty jímaná voda je prostá hydrouhličitanová hořečnato-vápenatá železnatá kyselka.[8]

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lázních Libverda.
Lázeňská kolonáda

Partnerská města

Členství ve sdruženích

Obec je členem dvou dobrovolných sdružení obcí, a sice mikroregionu Frýdlantsko a Svazku obcí SMRK. Dále je součástí Sdružení lázeňských míst České republiky a Euroregionu Nisa.[11]

Osobnosti

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 1. vyd. Praha: Česká akademie věd a umění, 1949. 706 s. Kapitola Lázně Libverda, s. 604–605. 
  5. VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo – premiéra opery Čarostřelec [online]. Praha: Český rozhlas, 2011-06-18 [cit. 2014-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-29. 
  6. VESELÝ, Josef. 912. schůzka: Dvaačtyřicet let lesnického synka z Karasína [online]. Praha: Český rozhlas, 2012-12-16 [cit. 2014-05-29]. Dostupné online. 
  7. VESELÝ, Josef. 902. schůzka: Básník český, ale hlavně zakladatel archeologie naší [online]. Praha: Český rozhlas, 2012-10-07 [cit. 2014-05-29]. Dostupné online. 
  8. KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. Kapitola Lázně Libverda, s. 88, 90. 
  9. Toulavá kamera 1, str. 80, ISBN 80-7316-228-8
  10. TYDLITÁT, René; TREJBAL, Jan. Povětrnostní sloupy: Průvodce po objektech drobné architektury s meteorologickými přístroji. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2019. 276 s. ISBN 978-80-87577-97-4. S. 46–47. 
  11. SLÁMOVÁ, Jana. Zápis z ustavujícího zasedání nově zvoleného Zastupitelstva obce Lázně Libverda konaného 29. října 2018 v zasedací místnosti Informačního centra, Lázně Libverda č.p. 17. 1. vyd. Lázně Libverda: Obecní úřad Lázně Libverda, 2018. 9 s. Dostupné online. S. 7–8. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj