Kysalovité

Jak číst taxoboxKysalovité
alternativní popis obrázku chybí
Kysala Begonia dregei
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád tykvotvaré (Cucurbitales)
Čeleď kysalovité (Begoniaceae)
C.Agardh, 1824
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kysalovité (Begoniaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu tykvotvaré (Cucurbitales).

Charakteristika

Kysalovité jsou vytrvalé jednodomé byliny nebo keře a polokeře s měkkým dřevem. Listy jsou jednoduché, střídavé, s nápadnými palisty. Rostliny jsou nezřídka více či méně sukulentní, někdy rostou jako epifyty nebo šplhavé rostliny. Někteří zástupci jsou bez stonku, případně mají podzemní oddenek nebo hlízy. Čepel listů je celistvá až hluboce laločnatá, s dlanitou žilnatinou a asymetrickou bází, na okraji zubatá nebo méně často celokrajná. Výjimečně jsou listy dlanitě složené. Zuby na čepeli jsou charakteristické, tzv. kukurbitoidní - do zubu vstupuje několik žilek, které ústí do zvětšené, žlaznaté a průsvitné špice zubu. Květenství jsou úžlabní, vrcholičnatá. Květy jsou nejčastěji souměrné, jednopohlavné. Samčí květy mají okvětí rozlišené na kalich a korunu, volné. Kališní i korunní lístky jsou v počtu 2, kalich je zbarven podobně jako koruna, korunní lístky jsou obvykle menší. Tyčinek je 4 až mnoho. Samičí květy mají okvětí nerozlišené, 4 až 5 plátků. Semeník je spodní nebo polospodní, často křídlatý nebo rohatý, srostlý ze 2 až 7 (nejčastěji 3) plodolistů. Čnělky jsou obvykle 3. Plodem je trojboká až křídlatá lokulicidní tobolka s mnoha drobnými semeny. Semena jsou bez endospermu. [1][2]

Čeleď zahrnuje asi 1400 druhů ve dvou rodech. Rod Hillebrandia zahrnuje jediný druh, H. sandwicensis, rostoucí na Havaji. Begónie (Begonia) jsou rozšířené v tropech celého světa mimo Austrálie a některých tichomořských ostrovů. [3]

Nejvíce druhů se vyskytuje ve stinném podrostu vlhkých horských tropických lesů v nadmořské výšce od 1000 do 3000 m.[1]

Opylení je zprostředkováváno hmyzem. Samčí květy jsou navštěvovány včelami sbírajícími pyl. Samičí květy nic opylovačům nenabízejí, zkroucené blizny napodobují prašníky samčích květů. Samčí květy se často otevírají před samičími, čímž je zabráněno samoopylení. Semena jsou šířena větrem, vodou nebo zvířaty. [1] Časté je také vegetativní rozmnožování pomocí hlízek tvořících se v paždí listů nebo z adventivních pupenů tvořících se na odtržených listech. [4]

  • Samčí květ kysaly Begonia grandis
    Samčí květ kysaly Begonia grandis
  • Samičí květ kysaly Begonia corallina
    Samičí květ kysaly Begonia corallina
  • Květenství kysaly Begonia valida
    Květenství kysaly Begonia valida
  • Květenství kysaly Begonia rhizocaulis
    Květenství kysaly Begonia rhizocaulis

Taxonomie

Cronquist řadil kysalovité do řádu violkotvaré (Violales), Tachtadžjan do řádu kysalotvaré (Begoniales) v rámci nadřádu Violanae. V Dahlgrenově systému byla zařazena do řádu tykvotvaré (Cucurbitales), což později potvrdily i výsledky molekulárních metod.

Sesterskou větví je podle kladogramů APG čeleď Datiscaceae.

Někdy jsou od rodu Begonia oddělovány další rody: Symbegonia (11 druhů na Nové Guineji), Begoniella (4 druhy v Kolumbii) a Semibegoniella (3 druhy v Ekvádoru). [1]

Zástupci

Využití

Četné begonie jsou oblíbenými okrasnými i pokojovými rostlinami ozdobnými listem i květem. Počet vyšlechtěných hybridů a kultivarů se odhaduje na 10000. [1]

  • Begonia wollnyi
    Begonia wollnyi
  • Begonia venosa
    Begonia venosa
  • Begonia masoniana
    Begonia masoniana
  • Begonia pustulata
    Begonia pustulata
  • Begonia xhiemalis
    Begonia xhiemalis
  • Begonia breviramosa
    Begonia breviramosa
  • Begonia xtuberhybrida
    Begonia xtuberhybrida
  • Begonia bowerae
    Begonia bowerae

Seznam rodů

Begonia, Hillebrandia[5]

Reference

  1. ↑ a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. 
  2. ↑ Flora of China: Begoniaceae [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  4. ↑ JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. 
  5. ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Mártonfi P. Systematika cievnatých rastlín. Košice: Univ. P. J. Šafárika, 2003. ISBN 80-7097-508-3.

Externí odkazy

Zdroj