Kukačka vavřínová

Jak číst taxoboxKukačka vavřínová
alternativní popis obrázku chybí
Kukačka vavřínová
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád kukačky (Cuculiformes)
Čeleď kukačkovití (Cuculidae)
Rod kukačka (Cacomantis)
Binomické jméno
Cacomantis sonneratii
(Latham, 1790)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kukačka vavřínová (Cacomantis sonneratii) je druh malé kukačky, jejíž domovským areálem je Indický subkontinent a jižní Asie.

Systematika a rozšíření

Druh formálně popsal již v roce 1790 britský přírodovědec John Latham pod názvem Cuculus Sonneratii. Typový exemplář pocházel ze severovýchodní Indie.[2][3] Moderní taxonomie druh zná pod vědeckým jménem Cacomantis sonneratii a rozřazuje jej do několika poddruhů s tímto rozšířením:[4]

Druhové jméno sonneratii odkazuje k francouzskému přírodovědci a cestovali Pierru Sonneratovi.[5]

Stanoviště

Jedná se o lesní druh kukačky.[6] Vedle původních pralesů obývá i sekundární porosty, lesní okraje a křoviny. Vyskytuje se i v zahradách, na kakaových plantážích nebo jiných kultivovaných polích. Obývá hlavně nižší polohy typicky do 900 m n. m., v některých oblastech však může vystoupit až do 2400 m n. m.[7]

Popis

Délka těla dosahuje 22−24 cm. Duhovky jsou hnědé až žluté nebo červené. Zobák je převážně černý, spodní čelist je zelenošedá s tmavým koncem. Nohy jsou šedé. Samec i samice vypadají stejně. Svrchní část těla je hnědo-červeně a černě pruhovaná. Široké obočí je bílé, od oka směrem dozadu se táhne tmavší proužek. Tváře a hrdlo a celá spodina jsou bílé s jemným hnědým pruhováním.[8]

Biologie

Hlas kukačky vavřínové

Pohybuje se hlavně po holých větvích u vrcholků stromů, odkud se často hlasově projevuje v pozici, ve které má pokleslý ocas, vztyčené opeření na kostřeci a pokleslá křídla.[9] Vyskytuje se převážně samostatně. Živí se hmyzem, který může někdy chytat i za letu.[8] Do jídelníčku kukačky vavřínové patří housenky, nymfy, rovnokřídlí, cvrčci a termiti.[8][7] Hlasový projev zahrnuje pronikavé hvízdavé pi-pi-peu-peu.[6]

Hnízdění

Jedná se o parazitický druh kukačky (ne všechny kukačky jsou parazitické), nicméně o hnízdních zvyklostech druhu je dostupno jen minimum informací, mj. z důvodu podobnosti vejce kukačky s hostitelskými vejci. V Indii patří k nejčastějším hostitelům jora černokřídlá (Aegithina tiphia), parazituje však i na řadě jiných druhů. Doba hnízdění závisí na lokalitě, v Indii to je od února do srpna. Ptáčata kukačky vystrkují z hnízda mláďata hostitelského druhu.[8]

Ohrožení a početnost

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje kukačku vavřínovou za málo dotčený druh se stabilní populací. Populace sice nebyla kvantifikována, avšak druh bývá v místech svého výskytu popisován jako běžný.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ LATHAM, John. Index Ornithologicus, Sive Systema Ornithologiae: Complectens Avium Divisionem In Classes, Ordines, Genera, Species, Ipsarumque Varietates. London: Leigh & Sotheby, 1790. Dostupné online. S. 215. (latinsky) 
  3. ↑ Check-list of Birds of the World. Příprava vydání James L. Peters. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1940. Dostupné online. S. 22. 
  4. ↑ Turacos, bustards, cuckoos, mesites, sandgrouse. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010. S. 236. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b GRIMMETT, Richard; INSKIPP, Carol; INSKIPP, Tim. Birds of the Indian Subcontinent. Second edition. vyd. London: Christopher Helm (Helm field guides). ISBN 978-1-4081-6265-1, ISBN 978-1-4081-2763-6. S. 208. 
  7. ↑ a b PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The Cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. S. 430–433. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. S. 394–396. (anglicky) 
  9. ↑ GRIMMETT, Richard; INSKIPP, Carol; INSKIPP, Tim. Birds of the Indian Subcontinent. Second edition. vyd. London: Christopher Helm (Helm field guides). ISBN 978-1-4081-6265-1, ISBN 978-1-4081-2763-6. S. 208. 
  10. ↑ Cacomantis sonneratii [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22683917A93007354.en. (anglicky) 

Literatura

  • ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky) 
  • PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj