Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz

Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz
Erb Lobkoviců
Nejvyšší zemský hofmistr
Českého království
Ve funkci:
1. duben 1651 – 4. červenec 1658
Panovník Ferdinand III., Leopold I.
Předchůdce Heřman Černín z Chudenic
Nástupce Maxmilián Valentin z Martinic
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
12. září 1650 – 1. duben 1651
Panovník Ferdinand III.
Předchůdce Jindřich Volf Berka z Dubé
Nástupce Ferdinand Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Místodržící ve Slezsku
Prezident komory ve Slezsku
Hejtman Hlohovského knížectví
Prorektor Pražské univerzity
Císařský tajný rada
Císařský komorník
Narození 9. října 1614
Úmrtí 4. července 1658 (ve věku 43 let)
Choť I. (1637) Marie Magdalena Pruskovská z Pruskova († 1653)
II. (1653) Alžběta Apolonie z Tilly († 1665)
Rodiče Vilém mladší Popel z Lobkowicz (asi 1575–1647)
Benigna Kateřina z Lobkowicz (1594–1653)
Děti Václav Ferdinand (1654–1697)
Příbuzní bratr: Oldřich Adam Popel z Lobkowicz (1610–1649)
bratr: Václav Zdeněk Popel z Lobkowicz (1613 – asi 1630)
bratr: František Vilém Popel z Lobkowicz (1616–1670)
bratr: Leopold Ignác Popel z Lobkowicz (1618–1642)
děd: Oldřich Felix Popel z Lobkowicz († 1604)
babička: Anna z Hradce (1557–1596)
Zaměstnání politik, úředník
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz (9. října 1614 – 4. července 1658) byl příslušník bílinské větve šlechtického rodu Lobkoviců. Zastával vysoké zemské úřady, byl nejvyšším dvorským sudím a nejvyšším hofmistrem.

Původ a život

Narodil se 9. října 1614 jako třetí syn a páté z osmi dětí Viléma mladšího Popela z Lobkovicz na Bílině (kolem 1575 – 1. leden 1647) a jeho manželky Benigny Kateřiny z Lobkowicz (29. březen 1594 – 28. prosinec 1653), zakladatelky a patronky pražské Lorety na Hradčanech.

Stal se císařským tajným radou a komořím. Zaujímal místo prorektora Pražské univerzity. Působil jako hejtman hlohovského knížectví a prezident komory a místodržící ve Slezsku. Kariéru završil jako nejvyšší dvorský sudí (1650–1651) a nejvyšší hofmistr (1651–1658).

Zemřel 4. července 1658, pohřben byl v pražské Loretě, jejíž byl patronem a kde byli také pohřbeni oba jeho rodiče a obě manželky.

Majetek

Vlastnil Svinčice, Divice, Libčeves, Chvatěruby, Běškovice a Bílinu.

Rodina

Oženil se dvakrát. V roce 1637 se oženil s Magdalenou Pruskovskou z Pruskova († 12. únor 1653, pohřbena v pražské Loretě), dcerou Jan Kryštofa Pruskovského z Pruskova († 1625) a jeho manželky Kunhuty z Gutštejna. Manželství zůstalo bezdětné. Pro ni to byl již druhý sňatek, poprvé se provdala za Jana Františka Radthabta z Rosenburgu.

Čtyři měsíce po smrti své první manželky se 15. června 1653 oženil s Alžbětou Apolonií z Tilly († 18. srpen 1665 Praha, pohřbena v pražské Loretě), dcerou Václava Vernera z Tilly na Breitenbeggu (1599–1650/1653) a jeho manželky Barbory z Lichtenštejna (1604–1655). Narodil se jim syn:

  • Václav Ferdinand (1654 – 8. 10. 1697 Montortone, pohřben v pražské Loretě 18. 10. 1697), v roce 1670 byl povýšen do stavu říšských hrabat a v roce 1695 se stal rytířem Řádu zlatého rouna.
    • ∞ (12. červen 1681 Vídeň) Marie Žofie z Ditrichštejna (1653 – 4. 11. 1711), jejich děti:
      • 1. Leopold Josef (17. 1. 1683 – 19. 5. 1707 Vídeň, pohřben v pražské Loretě)
      • 2. Terezie Ludmila (23. 1. 1684 – 7. 8. 1684)
      • 3. Eleonora Kateřina Charlotta (1. 4. 1685 – 3. 3. 1720 Vídeň, pohřbena v kostele sv. Václava v Roudnici), univerzální dědička bílinského panství
      • 4. Ludvík Filip (12. 8. 1687 – 27. 12. 1687)
      • 5. Ferdinand († 28. 5. 1679, pohřben v pražské Loretě) – asi nemanželský syn

V době nezletilosti syna Václava Ferdinanda byla Alžběta Apolonie patronkou pražské Lorety. Po smrti manžela se podruhé provdala 26. dubna 1661 za Viléma Albrechta Krakowského z Kolowrat (18. únor 1600 Praha – 18. únor 1688 Praha).

Odkazy

Literatura

  • KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 97–98. 

Externí odkazy

Zdroj