Krvavá neděle na Volyni
Krvavá neděle na Volyni je označení chronologicky sladěných organizovaných masových vražd, které proběhly 11. července 1943. Krvavá neděle na Volyni byla vyvrcholením masakru na Volyni, systematického a plánovaného masového vyhlazování civilistů polské národnosti partyzány Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Bandery (OUN-B), Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA) a ukrajinskými civilisty. Během tohoto dne byli civilisté polské národnosti napadeni v 99 lokalitách, především v tehdejších okresech Volynskovolodymyrském a Horochivském. Ve dnech, které následovaly, masakr pokračoval.
Masakr na Volyni
Od února 1943 OUN-B a jeho ozbrojené křídlo – UPA zahájily útoky na polské obyvatelstvo na Volyni. Až do července 1943 ozbrojené síly ukrajinských nacionalistů, které se nacházely ve fázi vytváření a konsolidace jednotek, byly schopny provést akce pouze v omezeném rozsahu, a to zejména na východě Volyně (zvláště aktivní ve vyhlazování Poláků se ukázal Ivan Lytvynčuk nazývaný "Dubowyj" a Petro Olijnyk nazývaný "Enej"). V květnu a červnu 1943 ve vedení UPA dozrál plán synchronizovaného útoku na polské osady k masovému vraždění Poláků na Volyni. Plán byl podpořen jednotkami banderovců spojujících ukrajinské stoupence různého původu (bulbovce, melnykovce), často i násilím spojujících oddíly UPA.[1][2]
Jak tvrdí velitel okrsku "Turiw" Jurij Stelmaszczuk nazývaný "Rudyj" v prohlášeních po válce při výslechu NKVD po svém zatčení, v červnu 1943 velitel UPA Dmytro Kljačkivsky nazývaný "Klym Savur" nařídil vyhlazení Poláků na Volyni.
Do té doby, tedy do konce června 1943, oddíly ukrajinských nacionalistů zabily na Volyni 9[4]–15[5] tisíc Poláků.
Příprava krvavé něděle
První červencové číslo deníku UPA "Do zbroji" slíbilo "hanebnou smrt" všem Polákům, kteří zůstanou na Ukrajině.[6]
Plány UPA předpokládaly zahájení vyhlazovací akce v co největším územním rozsahu, aby UPA překvapila obyvatele polské národnosti a zabránila jim v přípravě obranných akcí.[7] Akce ve Volynskovolodymyrském okrese předcházelo shromažďování oddílů UPA v zawidowských lesích. Čtyři dny před začátkem akce agitátoři, kteří přišli z východní Haliče, konali v ukrajinských vesnicích setkání, aby přesvědčili obyvatele, že je třeba vyvraždit Poláky. Aby Poláci neměli podezření, dva dny před masakrem obyvatel polské národnosti distribuovali letáky vyzývající k sjednocení Ukrajinců v boji proti Němcům a Sovětům.[5]
Jako den zahájení akce byla zvolena neděle, kdy bylo možné najít největší počet Poláků v kostelech. V tomto termínu byl slaven populární pravoslavný svátek svatého Petra a Pavla.[2]
Na začátku července 1943 se polské podzemní hnutí pokusilo vyjednávat s banderovými oddíly OUN, aby byl zastavena vlna vraždění. Počáteční diskuse s místním velitelem SB OUN Szabaturą proběhla v blízkosti obce Świnarzyna dne 7. července 1943. Na další schůzku dne 10. 7. 1943 přišel v čele regionální delegace jako zplnomocněnec advokát Zygmunt Ruml nazývaný "Krzysztof Poreba" a zástupce okresu armády Armii Krajowej Volyň Krzysztof Markiewicz nazývaný "Ďábel", a řidič Witold Dobrowolski. Markiewicz znal Szabaturęho ze školy a jako gesto dobré vůle Poláci na schůzku nepřišli s ozbrojeným doprovodem. Po příjezdu na místo jednání (obec Kustycze), byli všichni tři zatčeni Ukrajinci a zavražděni.[8] Neozbrojení vyjednavači byli pravděpodobně roztrháni koňmi na kusy.[2][7]
Masakr 11. července
V noci z 10 až 11. července 1943 se s podporou oddílů UPA ukrajinští rolníci (mobilizovaní v tzv. sebeobranných oddílech) spojili v koordinovaném útoku na vesnice, kde žili Poláci. Došlo k tomu především v tehdejších okresech Volynskovolodymyrském, Horochivském a Kovelském.
Jeden z prvních masakrů se udál v Dominopolu, vykonal jej ve spolupráci s UPA partyzánský oddíl Stanislava (Celestina?) Dabrowského. Pachatelé (pravděpodobně pod vedením "Sič" Antoniuka) zabili asi 220 Poláků. Přibližně ve 2:30 UPA napadla Gurów a zabila 200 Poláků. O půl hodiny později titíž pachatelé zaútočili na obec Wygranki, kde zabili 150 lidí.[7]
Vrahové se pohybovali ve specializovaných skupinách – některé jednotky obklíčily vesnice, další je napadly a oběti shromáždili na jednom místě. Poté oběti zmasakrovali. Do vraždění zraněných, prchajících a loupení byli zapojeni ukrajinští rolníci.[5] Vojáci UPA se po masakru na jednom místě rychle přemístili do další vesnice, která byla určena k vyhlazení.[7]
V několika případech (Chrynóv, Krymno, Kisielin, Poryck, Zabłoćce) byl masakr spáchán na neozbrojených civilistech polské národnosti, kteří se sešli na mši v kostele.[5] V Chrynově bylo takto zavražděno 150 osob, v Krymně 40 osob, v Porycku 200 osob a Zabločách 76. V Kisielině bylo zavražděno 90 obyvatel polské národnosti, ale některým z věřících se podařilo zabarikádovat na faře a bránit se před útoky. Během útoků na kostely byli také zavražděni dva kněží (Josef Alexandrovič v Zabločách a Jan Kotwicki v Chrynově). Farář Witold Kowalski z obce Kisielin byl vážně zraněn. Kaplan Boleslaw Szawłowski podle protikladných zpráv také zemřel 11. července (v kostele v Porycku) nebo byl jen zraněn a členové UPA ho následující den našli a zavraždili.[9]
Obyvatelé polské národnosti byli zabíjeni střelbou, sekerami, vidlemi, kosami a srpy, pilami, noži, kladivy a dalšími nástroji. Nezřídka byly vraždy provedeny zvláště brutálními a zavrženíhodnými způsoby a oběti byly mučeny.[5] Často nebyly polské budovy spáleny ihned, ale po několika dnech, kdy na místě byli zavražděni i zbylí přeživší, kteří se vrátili do svých domovů.[5]
Grzegorz Motyka píše, že 11. července 1943 vojáci UPA zaútočili na 99 míst, kde žili Poláci. [2] Timothy Snyder tvrdí, že "od večera 11.07.1943 do rána 12. července," zaútočila UPA v 167 místech[6]. Oddíly UPA 12. července napadly 50 vesnic. Útoky pokračovaly ve dnech, které následovaly. Cílem útoků v červenci 1943 se stalo 520 vesnic a osad, bylo zavražděno asi 10 až 11.000 Poláků.[2]
Grzegorz Motyka uvádí, že 11.7.1943 byl pro Poláky jeden z nejtragičtějších dní druhé světové války.[7]
Pietní akce
Členové klubů PiS, PSL, SLD a polské Solidarity se snaží prosadit 11. červenec jako Den vzpomínky na mučednictví obyvatel v Kresech (bývalé Polské pohraničí)..[10][11]
Popírání masakru
Volodymyr Wiatrowycz, ukrajinský historik, ve své knize "Druhá polsko-ukrajinská válka 1942–1947" popírá skutečnost, že by masakry dne 11. července 1943 byly jakkoliv organizovány OUN a UPA. Podle něj jsou polské zprávy potvrzující tuto skutečnost nespolehlivé, protože nejsou podporovány dokumenty OUN. Také vyvolává pochybnosti Wiatrowycza údajně "zázračně" rostoucí počet těchto útoků použitých v následujících publikacích. Tento postoj byl kritizován Andrejem Ziębou[12]Perem Andersem Rudlingem[13] a Grzegorzem Motykou. Tento autor Viatrovičovo dílo komentoval takto:
Autor knihy "Druhá polsko-ukrajinská válka 1942-1947" považuje za nesmírně důležité stanovit nade vší pochybnost, kolik polských vesnic bylo masakrováno 11.7.1943. Souhlasím s ním v hodnocení závažnosti věci, a proto mu musím říci, jakým způsobem může odůvodnit polským historikům, jak moc jsou (včetně mne), nespolehliví a megalomanští, že trvají na jimi stanovených počtech. Ve svých knihách podává názvy co nejméně toho dne vyvražděných vesnic (u prací i Siemaszka by Viatrovič pravděpodobně s trochou snahy našel úplný seznam devadesát devíti osad napadených ten den). Stačí aby prokázal, že v tyto konkrétní vesnice nikdy nikoho nevyvraždil. Kdo ví, možná tam ty osady ještě jsou?… …Je mi to líto, ale žádné dokumenty OUN a UPA rozsáhlé a úplné informace o útocích nejsou, ale podle mne to není dostatečný důkaz, že desítky svědků, kteří zázračně přežili masakr pouze podlehlo kolektivní halucinaci. Zvlášť, když jsem si vybral Litopys UPA a v zpravodaji "Z válečných zákopů v Siči" četl: "11. července 1943 na Byskupczyn (Biskupcze) s jednotkou číslo 6. vyrazilo 30 lidí, aby provedla likvidaci seksotů (tajných spolupracovníků - poznámka editora Grzegorz Motyka) rekrutovaných mezi polskými obyvateli. Bylo eliminováno asi 2000 lidí. Na naší straně nebyly oběti žádné."[14]
| Okres | Obec | Místo masakru | Počet zavražděných | Komentáře |
|---|---|---|---|---|
| okres horochivský | Obec Chorów (okres horochivský) | Bakonówka | více než 21 | Spalono wiele gospodarstw. |
| majątek Janin | okolo 50 | Z Janina sprawcy udali się do Zamlicz. | ||
| Piatykory | 3 | |||
| Zachorów Nowy | 30 | Provedla jednotka SB OUN pod vedením Vasila Melnyka "Czumaka" | ||
| wieś i majątek Zamlicze | 118 |
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Zamličach.
|
||
| obec Kisielin | Kisielin | 90 |
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Kisielině.
|
|
| obec Podberezie | Koziatyn | 21 | 16 zavražděných na místě a 5 osob na hranici s GG. | |
| obec Skobełka | Musin (Marianówka) | neznámá | Kolonie byla vypálena. | |
| nádraží Zwiniacze | 0 | Mezi 11. do 19. července bylo v obležení milice UPA, ozbrojení železničáři se ubránili. | ||
| obec Świniuchy | Bubnów | 7 | K útoku došlo v noci 10. až 11. nebo 12. červenci. Hospodářství polských obyvatel byla spálena. | |
| Liniów | 70 | |||
| Sienkiewicze | všichni obyvatelé osady | Útok byl proveden 11. nebo 12. července. | ||
| není jasný okres | jedna budova nadlesníka | 1 | ||
| jeden ze statků Ledochovských | 2 | |||
| okres Kowelský | obec Krymno | Krymno | 40 | Zavražděni věřící, kteří se sešli v kapli na bohoslužbu. |
| obec Turzysk | Kowalówka | 5 | ||
| Rewuszki | 2 | Masakr proveden v noci z 10. na 11. července. | ||
| Lucký okres | obec Silno | Antonówka | 4 | |
| Rovenský okres | obec Korzec | Szytnia | 1 | |
| Zabara | 2 | |||
| okres Volynskovolodymyrský | obec Chotiačov | Brzezina | neznámo | Masakr proveden během 11.–12. července. |
| Bużanka | 14 | |||
| Nowojanka | co najmniej 12 | Vypálena hospodářství obyvatel polské národnosti. Útok proveden 11. nebo 12. července. | ||
| nemovitost Suchodoly | 80 | |||
| ves Suchodoly | neznámo | Většina Poláků byla zavražděna. | ||
| obec Grzybowica | Biskupcze Szlacheckie | neznámo | ||
| Brzezina | neznámo | |||
| Chrynów | 150 |
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Chrynowie.
|
||
| Czerniaków | neznámo | |||
| Franopol | 9 | |||
| Grzybowica | více než 34 | |||
| Gucin | 147 |
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Gucinie.
|
||
| Gurów | 202 |
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Gurowie.
|
||
| Janiewicze | neznámo | Domy polských obyvatel spáleny. | ||
| Korczunek | neznámo | |||
| Kropiwszczyzna | více než 20 | |||
| Litowież | 1 | |||
| Myszów | neznámo | Oběti Gucina přemístěni na místo, kde byli zavražděni. | ||
| Nowiny | okolo 80 | |||
| Sądowa | 160 |
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Sądowej.
|
||
| Stasin | 105 |
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Stasinie.
|
||
| Wygranka | 150 |
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Wygrance.
|
||
| Zabłoćce | 76 | Mord odbył się w kościele. | ||
| osídlení v Żdżary Duże | 51 | |||
| ves Żdżary Duże | neznámo | |||
| obec Korytnica (vojvodství Volyňské) | kolonie Strzelecka | 60 | Masakr proveden 11. nebo 12. července | |
| Turówka | 49 | |||
| Wydranka | desítky | |||
| obec Mikulicze | majątek Biskupicze Górne | 70 | ||
| ves a kolonie Biskupcze Górne | nejméně 20 | |||
| kolonie Bubnów | nejméně 1 | |||
| ves, nemovitost a nádraží Bubnów | 1 | |||
| Chobułtowa | více než 3 | |||
| Markostaw | 44 | Masakr proveden 11. nebo 12. července. | ||
| Mikuliče | 24 | |||
| Orlęta | okolo 50 | |||
| Sielec | 1 | |||
| Wandówka | neznámo | Masakr vykonán 11. nebo 12. července | ||
| Zygmuntówka | desítky | |||
| obec Poryck | Dolinka | neznámo | Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny. | |
| Holendernia | 7 | |||
| ves Iwanicze Stare a kolonie Iwanicze Nowe | více než 9 | |||
| nádraží Iwanicze | neznámo | |||
| Jerzyn | 51 | Masakr provedl stejný oddíl, který vraždil v Porycku. | ||
| Kłopoczyn | 15 | |||
| Lachów | nejméně 21 | |||
| Łysa Góra | 6 | Masakr vykonán 11. nebo 12. července. | ||
| Marysin | neznámo | Budovy polských obyvatel spáleny. | ||
| Michałówka | 3 | Masakr vykonán 11. nebo 12. července. | ||
| Milatyn | neznámo | Budovy polských obyvatel spáleny. | ||
| Olin | neznámo | Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny | ||
| Orzeszyn | 306 |
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Orzeszynie.
|
||
| Pawłówka | 10 | |||
| Pelagin | neznámo | Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny | ||
| Poryck | 200 |
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Porycku.
|
||
| Poryck Stary | více než 5 | Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny | ||
| Przesławicze | neznámo | Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny | ||
| Romanówka | více než 15 | |||
| Rykowicze | neznámo | Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny | ||
| Samowola | neznámo | Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny | ||
| Szczeniutyn Duży | více než 3 | Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny, domy polských obyvatel spáleny. | ||
| Szczeniutyn Mały | neznámo | Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny. | ||
| Topieliszcze | více než 14 | Vraždy provedeny 11. července nebo následující dny. | ||
| Witoldów | 6 | |||
| Witoldówka | 0 | Obyvatelům polské národnosti se podařilo uniknout před útokem. | ||
| Wolica | 14 | |||
| Zaszkiewicze Nowe | neznámo | Vraždy byly provedeny 11. července nebo následující dny | ||
| Zaszkiewicze Stare | 5 | |||
| Zawidów | 3 | Vraždy byly provedeny v noci z 10. na 11. července. | ||
| Zygmuntówka | více než 1 | |||
| Obec Werba okres Volynskovolodymyrský | Dominopol | nejméně 220 |
Podrobnější informace naleznete v článku Masakr v Dominopolu.
|
|
| Oseredek Nowy | 2 | |||
| Piński Most | 29 | |||
| Wołczak | 9 | |||
| neustálené místo okresu | jedna ze vsí k. Poryck | 4 | ||
| ves k. Sadové | 13 |
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Krwawa niedziela na Wołyniu na polské Wikipedii.
- ↑ G. Motyka, R. Wnuk: "Pany i rezuny. Współpraca AK-WiN i UPA 1945-1947", Warszawa 1997, s. 37
- ↑ a b c d e Grzegorz Motyka, "Ukraińska partyzantka 1942-1960", Warszawa 2006, ISBN 83-88490-58-3, s. 326-329
- ↑ Grzegorz Motyka, Od rzezi wołyńskiej do akcji „Wisła”, Kraków 2011, ISBN 978-83-08-04576-3, s. 130
- ↑ Władysław Siemaszko, Ewa Siemaszko, Ludobójstwo dokonane przez nacjonalistów ukraińskich na ludności polskiej Wołynia 1939-1945, Warszawa 2000, ISBN 83-87689-34-3, t.2, s. 1045
- ↑ a b c d e f Władysław Filar, Przebraże – bastion polskiej samoobrony na Wołyniu, Warszawa 2007, ISBN 978-83-7399-254-2, s. 39-42
- ↑ a b Timothy Snyder, Rekonstrukcja narodów. Polska, Ukraina, Litwa i Białoruś 1569-1999, Sejny 2009, ISBN 978-83-86872-78-7, s. 190
- ↑ a b c d e Grzegorz Motyka, Od rzezi wołyńskiej..., s. 137-141
- ↑ Grzegorz Motyka, "Ukraińska partyzantka 1942-1960", op.cit., s.326-327
- ↑ Maria Dębowska, Leon Popek, Duchowieństwo diecezji łuckiej. Ofiary wojny i represji okupantów 1939-1945, Lublin 2010, ISBN 978-83-7270-791-8, ss. 14, 34, 102-103, 143
- ↑ 11 lipca Dniem Pamięci Męczeństwa Kresowian [online]. [cit. 2013-06-02]. [23046,11-lipca-dniem-pamieci-meczenstwa-kresowian.html Dostupné online]. (polsky)
- ↑ FERFECKI, Wiktor. Trudna pamięć o zbrodni UPA [online]. rp.pl, 2013-04-13 [cit. 2013-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-24.
- ↑ [Wiatrowycz], je přesvědčen, že OUN etnické čistky neprováděla, protože o tom celý svět formálně a oficiálně neinformovala. - Анджей Земба, Мифологизированная "война", Ab Imperio, 1/2012, s. 415
- ↑ Per Anders Rudling, Warfare or War Criminality? Volodymyr V’iatrovych, Druha polsko-ukainska vojna, 1942–1947 (Kyiv: Vydavnychyi dim “Kyevo-Mohylians’ka akademiia,” 2011). 228 pp. ISSN 2166-4072, Ab Imperio, 1/2012, s. 369-370
- ↑ Grzegorz Motyka, W krainie uproszczeń, Nowa Europa Wschodnia, nr 1/2013, s. 99
