Kruhatka Matthiolova

Jak číst taxoboxKruhatka Matthiolova
alternativní popis obrázku chybí
Kruhatka Matthiolova (Primula matthioli)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád vřesovcotvaré (Ericales)
Čeleď prvosenkovité (Primulaceae)
Podčeleď Primuloideae
Rod kruhatka (Primula)
Binomické jméno
Primula matthioli
(L., V. A. Richt., 1894
Poddruhy rostoucí v ČR
  • kruhatka Matthiolova moravská (Podp.) Soják
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květenství

Kruhatka Matthiolova (Primula matthioli), dříve Cortusa matthioli, je vytrvalá rostlina s přízemní růžicí listů a v letních měsících s purpurově červenými květy. Je vysoká do 15 cm a v době květů až 30 cm. Tato horská bylina nejčastěji roste na vlhké skále v horském až subalpínském stupni, v české přírodě ale hluboko v propasti Macocha, na převislé skalní stěně vysoké (nebo hluboké?) 120 m. Druh je v české přírodě glaciální relikt a tudíž i původní druh, je však ohrožen vyhynutím.

Velmi často se mimo Česko (například v KEW [1], World Flora online [2] i Catalogue of Life [3]) používá nové binomické jméno druhu. K této změně již došlo po genetickém výzkumu koncem minulého tisíciletí, od té doby se místo zrušeného Cortusa matthioli používá jméno Primula matthioli.[1][2]

Rozšíření

Horské rostliny rostoucí v Evropě zejména v Alpách, Karpatech a v horách Balkánu. Mimo Evropu jsou rozšířené přes Sibiř až do východní Asie, přes jihozápadní Asii do Střední Asie, Číny a Mongolska, podobně i na Indický subkontinent. V některých oblastech, například ve východní Sibiři, je běžnou bylinou.

V České republice roste kruhatka Matthiolova výhradně v Moravském krasu, na třech místech v trvale zastíněné části severní stěny Macochy a na jednom místě na jejím dně. Tyto raritně umístěné, běžně nepřístupné rostliny jsou horolezci každoročně kontrolovány. Tak v roce 2018 byly ověřeny čtyři populace, první v hloubce 70 m nade dnem má 14 jedinců, druhá skupina o 13 exemplářích roste ve výšce 30 m a třetí skupina ve výšce 15 m ode dna čítá 20 rostlin, na okraji suťového kužele na dně jeskyně se nacházejí ještě 3 rostliny. Z těchto 50 bylin v době kontroly 17 kvetlo.

V minulosti možná kruhatka Matthiolova rostla ještě v Krkonoších a Hrubém Jeseníku. Dostupné historické prameny však nejsou hodnověrné a spolehlivější nelze dohledat, takže tento údaj se považuje za nevěrohodný.[1][3][4][5][6]

Ekologie

Roste ve vlhkých lesích nebo na vlhkých, od slunce odvrácených vápencových skalách, někdy ve vlhkých lesích, na kamenitých sutinách a v roklinách, kde často vytváří izolované lokality v inverzních polohách. Pro zdárný růst potřebuje vlhký substrát s dobrou drenáží a polostinná až stinná stanoviště, preferuje teplá místa v závětří. Vyskytuje se v nadmořských výškách mezi 300 až 3000 m n. m, je chladu i mrazu odolná.

Rostlina je polykarpický hemikryptofyt, listy na zimu opadají. Kvete od května do června. Počet chromozomů 2n = 24.[1][2][5][7]

Popis

Vytrvalá bylina se třemi až sedmi přízemními listy v růžici vyrůstající z tenkého oddenku, je celá řídce žláznatě chlupatá a za květu vysoká až 30 cm. Listy v růžici mají chlupatý řapík, jejich poměrně tlustá čepel je až 10 cm velká, na bázi je srdčitá a výše dlanitolaločná s nepravidelnými úkrojky, které bývají nestejně jednoduše či dvojitě pilovitě zubaté a na rubu našedlé.

Ze středu růžice vyrůstá květná lodyha nesoucí koncový lichookolík s 5 až 12 červenými květy, které jsou nicí, pětičetné a oboupohlavné, jejich stopky jsou za květu dlouhé asi 2 cm a za plodu se prodlužují. Kalich je zvonkovitý, zelený a do třetiny až poloviny jsou jeho trojúhelníkovité cípy srostlé. Koruna je rovněž zvonkovitá, 7 až 12 mm dlouhá, purpurově červená, ústí trubky má volné bez šupinek. Pět tyčinek, zdéli korunní trubky, má nitky krátké, na bázi spojené a zakončené prašníky dvakrát delšími než nitky. Semeník obsahuje četná vajíčka, čnělka je nitkovitá a nese hlavičkovitou bliznu, jenž vystupuje z květu. Opylení zajišťuje hmyz, případně se květy opylí vlastním pylem. Plod je vejčitá až válcovitá tobolka asi 7 mm dlouhá, otvírající se pěti zuby. Obsahuje mnohohranná semena velká asi 1,5 mm, kterými se bylina rozmnožuje.[1][2][5][8][9][10]

Taxonomie

V České přírodě se vyskytuje výhradně poddruh:

  • kruhatka Matthiolova moravská (Primula matthioli L. subsp. moravica (Podp.) Soják, 1980

V kapitole „Popis“ je popsán nominátní poddruh, který ale v Česku neroste. V české přírodě roste výhradně „kruhatka Matthiolova moravská“, která má jako hlavní znaky, odlišující ji od výše popsané nominátní subspecie: olysalé řapíky a tenké, naspodu zelené listy. Vyskytuje se pouze v Moravském krasu a je považována za endemickou rostlinu.[1][2]

V zahraniční odborné literatuře (například v KEW [4], World Flora online [5] i Catalogue of Life [6]) není ale poddruh „kruhatka Matthiolova moravská“ uznávána, naopak je považována za pouhý synonym „kruhatky Matthiolovy“.

Význam

Nadzemní část rostliny obsahuje triterpenový glykosid pentacyklické řady s vzorcem C 52 H 84 O 22, u kterého byla zjištěná cytotoxická aktivita proti lidským buňkám rakoviny tlustého střeva, sarkomu dělohy a lidskému melanomu.

V poslední době se stává žádanou bylinkou do okrasných skalek. Lze ji namnožit ze semene, které se ponechá na několik týdnů v chladu nebo v lednici a na jaře se vyseje do vlhkého kompostu a zasype tenkou vrstvou písku. Po vyklíčení se semenáče rozesadí do květináčů a když jsou dostatečně velké vysadí se na trvalé, částečně zastíněné stanoviště do vlhké, propustné zeminy, nejlépe na místo s vyšší vzdušnou vlhkostí.[7][11][12]

Ohrožení

Kruhatka Matthiolova, rostoucí ve velké části mírného pásma východní poloviny severní polokoule, je v české přírodě jen omezeně rozšířena, vlastně se vyskytuje pouze na jednom místě. Takovéto raritní byliny bývají často rozvrácené lidskou činností, což na tomto nepřístupném místě nepadá v úvahu. Na druhé straně je ovšem trvale ohrožuje sesuv nesoudržné skalní stěny na které rostou, nebo sušší klima způsobeným menším výparem z podzemí. Proto je kruhatka Matthiolova ve vyhlášce "MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb." i v "Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky" z roku 2017 zařazena mezi kriticky ohrožené druhy (§1, C1r).[3][13][14]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Cortusa matthioli [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2007-07-13 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Cortusa matthioli, s. 254. 
  3. ↑ a b HUSTÁKOVÁ, Karin; KOUTECKÝ, Bohuslav; MUSIL, Zdeněk. Monitoring kruhatky Matthioliho v propasti Macocha/. Ochrana přírody [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2019-10-25 [cit. 2011-00-00]. Roč. 74, čís. 5. Dostupné online. ISSN 1210-258X. 
  4. ↑ PATOČKA, Jiří; PATOČKA, Radoslav. Kruhatka Matthioliho [online]. Jiří Patočka, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c Databáze C1 rostlin: Cortusa matthioli [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ POWO: Primula matthioli [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2021 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b SEPKE, Lutz. Primula matthioli [online]. www.pflanzendatenbank.galasearch.de [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Cortusa matthioli [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2021 [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ AtlasRostlin.cz: Kruhatka matthiolova [online]. Tiscali Media, a.s., Praha [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ HU, Qiming; KELSO, Sylvia. Flora of China: Cortusa matthioli [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ БЕШЛЕЙ, Игорь асильевич; ШИРШОВА, Татьяна Ивановна; ВОЛОДИН, Владимир Витальевич et al. Тритерпеновый гликозид из растения Cortusa matthioli. S. 243–248. Химия растительного сырья [online]. Altajská státní univerzit, Barnaul, Sibiřský federální okruh, RU, 2019 [cit. 2011-00-00]. Čís. 4, s. 243–248. Dostupné online. ISSN 1029-5151. (rusky) 
  12. ↑ Cortusa matthioli [online]. BBC Gardeners’ World Magazine, Hammersmith, London, UK [cit. 2010-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR, rev. 18.07.2017 [cit. 2021-11-30]. cz/cs/chranene-rostliny/ Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  14. ↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 2021-11-30]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj