Kristýna Ljuben-Morfová

Kristýna Ljuben-Morfová
operní pěvkyně Kristýna Ljuben-Morfová
operní pěvkyně Kristýna Ljuben-Morfová
Základní informace
Rodné jméno Христина Василева Морфова
Narození 24. dubna 1889
Stara Zagora
Bulharské knížectví
Úmrtí 1. června 1936 (ve věku 47 let)
u Karlova,
Bulharské carství
Příčina úmrtí silniční dopravní nehoda
Žánry opera
Povolání pěvkyně, pedagožka
Nástroje hlas
Hlasový obor soprán
Manžel(ka) Lukáš Ljuben
Příbuzní Alexandr Morfov bratr
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kristýna Ljuben-Morfová, psaná též Kristina nebo Christina (6. května 1889 Stara Zagora, Bulharsko – 1. června 1936 u Karlova, Bulharsko) byla bulharská a česká operní pěvkyně a pedagožka zpěvu.[1]

Životopis

Gymnázium absolvovala v Sofii. Velký vliv na ni měl její starší bratr, vojenský kapelník a skladatel, Alexandr Morfov. Bratr ji vedl ke studiu hudby a zpěvu, učila se rovněž francouzsky a rusky. Po ukončení studia na gymnáziu se rozhodla studovat zpěv v Praze.[2]

V Praze se dostala do rodiny hudebníka Josefa Prokopa, kde poznala jejich dceru Ludmilu. Kristýna studovala na pěvecké škole Marie Pivodové (1906–1909). Potom odešla s Ludmilou do Brna, kde po intervenci Leoše Janáčka, který ji slyšel zpívat, dostala roli Mařenky v Prodané nevěstě a později i angažmá. Při studiu jí pomáhal dirigent Rudolf Pavlata. Svým zpěvem uspěla jak u běžného publika, tak u kritiky; svědčí o tom články v Moravské orlici, Brněnských novinách a v Moravských hudebních novinách. Od svých brněnských počátků se věnovala koncertnímu vystupování a zejména interpretaci písní, což se stalo jedním ze zdrojů jejích pěveckých úspěchů.[2]

Na jaře 1911 odjela s Ludmilou do Paříže, kde studovala zpěv u Jacquese Ismardona. Z Paříže spolu zamířily do Sofie, kde v té době působil Spolek přátel opery, základ pozdější sofijské Národní opery. V letech 1912–1916 působila v Bulharsku, zpívala v opeře a s Ludmilou absolvovaly řadu koncertních vystoupení. V roce 1916 se obě vydaly na koncertní turné po Rakousku-Uhersku (Budapešť, Praha, Brno aj.) a Německu (Berlín).[2]

V říjnu 1916 vystoupila na jevišti Národního divadla (ND) Praha v roli Královny noci v Mozartově Kouzelné flétně v představení, které dirigoval šéf opery Karel Kovařovic. Pěvecky od první chvíle zaujala, jak se můžeme dovědět z tehdejšího tisku – viz Národní listy, Venkov a Právo lidu.[2]

Od roku 1930 působila převážně v Bulharsku, jako členka Národní opery v Sofii a profesorka zpěvu. V květnu 1935 vystoupila na dvou koncertech v Moskvě.[3] Spolupracovala též s rozhlasem a vyšly jí gramofonové desky. Byla provdána za Lukáše Ljubena, v Praze II bydlela na adrese Ditrichova 27, v době od 1. 7. do 30. 9. ve Varně v Bulharsku.[4] Zemřela při autonehodě.

Dílo

Angažmá měla v opeře Státního divadla Brno, v ND Praha, v sofijské Národní opeře, hostovala u Východočeského divadla v Hradci Králové, ve Státním divadle Brno, v Moravském divadle Olomouc, v Divadle Josefa Kajetána Tyla Plzeň, ve Slovenském národném divadle Bratislava, ve Stavovském divadle a ND Praha.[5] Jako profesorka zpěvu působila na pražské, sofijské konzervatoři a na své škole.

Operní role v ND

Koncerty

  1. Svatební košile – Antonín Dvořák, Karel Jaromír Erben 1916/1917
  2. Písně bulharské: milostné a taneční – u klavíru Ludmila Prokopová. 7. a 14. května 1919
  3. Matiné Klubu sólistů ND – Praha: Stavovské divadlo, 1920/1921
  4. Koncert slovanských lidových písní – účinkují K. Morfová, L. Prokopová, Prawdzic, Podaševský, sbor Slavie a sbor Archangelský. Praha: palác Radio, 18. 12 1925

Rozhlas

  • Orchestrální a zpěvní matiné – doprovod L. Prokopová, orchestr, dirigent Josef Charvát. Praha: Radiojournal, 29. 11. 1925 11–12 h
  • Štiri belokranjske pesmi (Čtyři bělokrajinské písně) Slavko Osterce –Radiojournal, 22. 6. 1926[6]

Gramofonové desky

  • Arie Mařenky z Prodané nevěsty; Ukolébavka z opery Hubička – B. Smetana. Velká Británie: Columbia, kolem 1925
  • Rusalka. Píseň o měsíčku – Antonín Dvořák. Hubička. Skřivánčí píseň – Bedřich Smetana. Velká Británie: Columbia, 1925
  • Lakmé – Kolébala Ganka; Vlaštovka – Hubička. Praha: Supraphon, 1988
  • 100 godini ot debjuta na Christina Morfova na češkaga operna scena – Sofija: 2010

Hudebnina

  • Čern’o što me măšič, jano gan’o: tri pesni iz repertoara na Christina Morfova – Ludmila Prokopová. Sofija: Nauka i izkustvo, 1954

O Kristýně Morfové

Šťastnou byla myšlenka, svěřiti sopránová sóla sl. Morfové. Melodicky čarokrásné a vřelostí citu překypující zpěvy dostaly se tu do rukou pěvkyně, která tyto jich skvělé stránky dovede přivésti k nejúplnější platnosti, majíc pro ně hlasové prostředky zcela výjimečně uzpůsobené. Sl. Morfová zpívala obě velká sóla ve „Svatebních košilích“ se vzácnou ušlechtilostí, okouzlovala kvetoucí melodikou kantilény a jímala srdečností cítění, zvláště v modlitbu k „Marii panně“ vloženou.

Národní listy 20. 6. 1917

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 290. 
  2. ↑ a b c d OPERAPLUSREDAKCE3. Kristýna Morfová - výjimečný hlas, který předčasně umlčela autonehoda | OperaPlus [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ Archiv ND. nde.novumglobal.eu [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ MORFOVÁ, Kristina. Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ SOUSTRUŽNÍK, Leoš. Slovinská hudba v Praze. Recepce slovinských skladatelů, dirigentů a interpretů mezi lety 1900–1939. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Katedra jihoslovanských a balkanistických studií, 2015. 

Literatura

  • Bâlgarskijat slavej Christina Morfova – Vladimir Rusaliev. Sofija: Nauka i izkustvo, 1958
  • Nezabravimata Christina Morfova – Bogdan Morfov. Sofija: Muzika, 1980
  • Kristýna Morfová – Bogdan Morfov; z bulharštiny přeložila Dana Hronková; doslov Miloslav Pospíšil; obálka a grafická úprava Pavel Hrach. Praha: Supraphon, 1988
  • Istinskata istorija na Christina Morfova – Rumjana Lečeva. Sofija: Ciela, 2013

Externí odkazy

Zdroj