Krematorium Motol

Krematorium Motol
Krematorium v Praze-Motole
Krematorium v Praze-Motole
Základní informace
Sloh konstruktivismus
Architekti Alois Mezera, Josef Karel Říha
Výstavba 1951 – 1954
Stavebník hlavní město Praha
Současný majitel Pohřební ústav hl. m. Prahy
Poloha
Adresa Plzeňská 233, Praha 5 - Motol, ČeskoČesko Česko
Ulice Plzeňská
Souřadnice 50°3′53,09″ s. š., 14°19′36,7″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky 106763 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krematorium v Motole v Praze 5 se nachází v Plzeňské ulici na louce pod zalesněným návrším. Je ve vlastnictví hlavního města Prahy a provozováno Pohřebním ústavem hl. m. Prahy. Má vlastní hřbitov s urnovým hájem. Krematorium včetně vstupní brány se sochou "Bol" a sochou Dohasínající krása jsou od 6. října 2021 zapsány v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.

Historie

Interiér obřadní síně

Již roku 1937 vznikl návrh na výstavbu krematoria v Motole od architekta Aloise Mezery, nebyl však přijat. Vzrůstající počet kremací v Praze přiměl radní se k myšlence výstavby druhého krematoria na levém břehu Vltavy vrátit. Pozemky v Motole byly získány a město vyhlásilo soutěž na projekt. Z pěti posouzených získal cenu návrh architekta Josefa Karla Říhy. Výstavba započala roku 1951, provoz byl zahájen roku 1954. Zároveň bylo založeno kolumbárium a urnový háj, koncipovaný jako lesní hřbitov s loučkou rozptylu okolo jezírka.

Výzdoba

V roce 1955 byly osazeny dvě sochy k jeho výzdobě: kamenná socha ženy Bol od Miloslava Hejného před bránou do areálu krematoria a hřbitova v Plzeňské ulici vznikla na přímou objednávku projektanta. Bronzová socha Vilíma Amorta Dohasínající krása byla do parku před obřadní síní přenesená z depozitáře Galerie hl. m. Prahy. Nahé ženské tělo vzbuzovalo v pietním prostředí rozpaky, proto byl kolem sochy vysazen keř a strom, který ji z větší části zakrývá.

V 60. letech byla doplněna výzdoba interiéru obřadní síně o nástěnnou malbu "Život a smrt". V roce 1986 byla osazena leptaná kompozice truchlících pozůstalých na dvoudílné skleněné stěně, která je posuvná a při jejím otevření se překrytím motivů dociluje nového výtvarného účinu.

Po roce 1989

Dokumentační středisko Konfederace politických vězňů nalezlo roku 1999 dokument o ukládání popela popravených politických vězňů z padesátých let v urnovém háji. Tyto informace byly uchovány v evidenci o společných hrobech a z nich bylo zjištěno, ve kterém společném hrobě byl popel uložen. Rada Zastupitelstva hlavního města Prahy poté finančně zajistila vybudování čestného pohřebiště. Dne 20. května 2000 Konfederace politických vězňů uspořádala jeho otevření a vysvěcení, kterého se zúčastnili představitelé státu, zástupci hlavního města Prahy a velké množství bývalých spoluvězňů.[1]

Galerie

  • Brána se sochou ženy
    Brána se sochou ženy
  • Socha Vilíma Amorta
    Socha Vilíma Amorta
  • Schodiště z obřadní síně na hřbitov
    Schodiště z obřadní síně na hřbitov
  • Jezírko před obřadní síní
    Jezírko před obřadní síní
  • Nástěnná malba v síni
    Nástěnná malba v síni
  • Skleněná stěna síně
    Skleněná stěna síně

Odkazy

Reference

  1. ↑ Pohřební ústav hl.m.Prahy: Historie. [cit. 2016-11-19] Dostupné z WWW.

Literatura

  • SVOBODOVÁ, Markéta. Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století: ideové, stavební a typologické proměny. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2013. 182 s. Epigraphica & sepulcralia. Monographica; 2. ISBN 978-80-86890-51-7. S. 125-127.
  • VEVERKA, Přemysl: Stavby, sochy a plastiky, ... in: Památky Prahy 5. Praha 2006, s. 83. ISBN  80-903661-7-1

Externí odkazy

Zdroj