Královská hra
| Královská hra | |
|---|---|
| Původní název | Kongekabale |
| Země původu |  Dánsko Švédsko |
| Jazyk | dánština |
| Délka | 106 min |
| Žánry | filmové drama filmový thriller |
| Scénář | Nikolaj Arcel Rasmus Heisterberg Niels Krause-Kjær |
| Režie | Nikolaj Arcel |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Anders W. Berthelsen Nicolas Bro Søren Pilmark Nastja Arcel Lars Mikkelsen … více na Wikidatech |
| Produkce | Meta Louise Foldager |
| Hudba | Flemming Nordkrog Henrik Munck |
| Kamera | Rasmus Videbæk |
| Střih | Mikkel E.G. Nielsen |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1. října 2005 |
| Produkční společnost | Nimbus Film |
| Distribuce | Dogwoof Pictures Netflix |
| Ocenění | 8 Robertových cen 2 Bodiliny ceny |
|
Královská hra na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Královská hra (dánsky: Kongekabale) je dánský politický thriller z roku 2004 podle scénáře Nikolaje Arcela, pro něhož projekt znamenal filmový režijní debut.[1] Předlohou, pro děj zobrazující politickou manipulaci s cílem uchopit moc, se stala stejnojmenná kniha z roku 2000 bývalého zaměstnance tiskového odboru dánského parlamentu a novináře Nielse Krauseho Kjæra.[2]
Hlavní postavy příběhu zasazeného do nejvyšších pater politiky s prolínáním investigativní žurnalistiky ztvárnili Anders W. Berthelsen jako mladý novinář přidělený do parlamentu a Nicolas Bro hrající jeho kolegu. V rolích jejich protihráčů se představili Søren Pilmark, jakožto ambiciozní politik bez morálních zábran a jeho spindoktor ztělesněný Larsem Mikkelsenem.
Produkční společností se stal dánský Nimbus Film.[2][3]
V roce 2005 snímek získal osm národních filmových Robertových cen, včetně hlavní kategorie pro nejlepší dánský film a dvě ocenění kritiků – Bodiliny ceny, včetně nejlepšího filmu. V sezóně 2004 se také v dánských kinech stal nejnavštěvovanějším dánským filmem s více než půl milionem diváků.[3][4]
Děj
Několik dní před dánskými parlamentními volbami má autonehodu Hans Erik Kolt, charismatický kandidát centristů na premiéra, když průzkumy predikují vítězství jeho strany. V následujících dnech rozehrává zákulisní hru další člen strany Erik Dreyer, jenž se za přispění svého poradce Petra Schoua pokouší ze hry o post nového lídra, a pravděpodobného příštího ministerského předsedy, vyšachovat místopředsedkyni strany a očekávanou nástupkyni Lone Kjeldsenovou.
Schou vypouští historku o zpronevěře milionů korun určených na africkou nemocnici ze strany manžela Kjeldsenové, jejichž část měla být utracena i za dovolenou manželského páru. Na vějičku se zpočátku chytá i mladý ambiciozní novinář Ulrik Torp, syn bývalého ministra spravedlnosti. Diskreditace hlavní favoritky na převzetí nejvyšší stranické funkce Kjeldsenové se zdá vychází, když se kauza objevuje na předních stránkách deníků. Torp se pokouší informace o zpronevěře ověřit a dochází k závěru, že mu Schou předhodil vykonstruovaný příběh s cílem zisku premiérského křesla pro Dreyera.
Torp tak začíná spolupracovat s kolegou Henrikem Mollem, aby v krátkém čase zbývajícím do voleb zabránili Dreyerovi naplnit jeho plán. Klíčovým faktem se stává utajovaná informace o Koltově úmrtí v souvislosti s příletem jeho syna z Jižní Ameriky. Dreyer na tiskové konferenci sděluje, že Koltův syn přicestoval až po čtyřech dnech a proto nebyl jeho otec v klinické smrti od přístrojů odpojen, aby se s ním mohl syn rozloučit. Prodleva čtyřdenního čekání, namísto rychlé výměny, tak Dreyerovi umožnila rozehrát vnitrostranickou „královskou hru“ na zničení místopředsedkyně. Manžel političky, trpící depresivními epizodami, páchá sebevraždu.
Oba novináři kontaktují Koltova syna, jenž zalže o nutnosti letět pozdější linkou pro obsazení předchozích spojů. Přesto se investigativcům daří získat videozáznam z příletové haly, dokazující jeho přílet o tři dny dříve než tvrdil a přivítání od Dreyerovy asistentky. Ta se ukáže slabým článkem politikova štábu, když se pod pohrůžkou medializace kauzy a pohledu na svou fotografii z haly, novinářům rozhodne poskytnout účet za hotel, kde syna ukrývali a výpis o převodu čtvrt milionu korun na jeho konto za čas nutný pro diskreditaci Kjeldsenové.
Torp s Mollem spěchají s čerstvými důkazy do televizního studia, v němž se právě schyluje k živě přenášenému rozhovoru Dreyera s moderátorem, jenž je Torpovým přítelem a který informace použije. V celostátně sledovaném pořadu vychází pravda najevo a hatí šance centristů na volební vítězství.
Paměť národa je však krátká, když v pozdějších eurovolbách průzkumy Dreyerovi předpovídají značnou šanci na zvolení do Evropského parlamentu.
Obsazení
| Anders W. Berthelsen | Ulrik Torp |
| Søren Pilmark | Erik Dreier Jensen |
| Nastja Arcelová | Lone Kjeldsenová |
| Nicolas Bro | Henrik Moll |
| Lars Mikkelsen | Peter Schou |
| Ulf Pilgaard | Gunnar Torp |
| Charlotte Muncková | Mette Torpová |
| Clara Maria Bahamondesová | Julie Torpová |
| Lars Brygmann | Mads Kjeldsen |
| Helle Fagralidová | Signe Jonsenová |
| Jesper Langberg | Aksel Bruun |
| Jens Jørn Spottag | Per Vestgaard |
| Kurt Ravn | John Erhardsen |
| Bjarne Henriksen | Bo Andersen |
| Anders Nyborg | Hans Erik Kolt |
| Robert Hansen | Simon Bruun |
| Laura Christensenová | Pernille Riisová |
| Hans Henrik Voetmann | Ole Finsen |
| Søren Poppel | Kasper Hald |
| Nicolaj Kopernikus | Søren Agergaard |
Ocenění
| Seznam ocenění a nominací | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| Cena | rok | kategorie | příjemce | výsledek | zdroj |
| Robertova cena | 2005 | nejlepší dánský film |
Nikolaj Arcel Meta Louise Foldager Sørensenová |
vítězství | [3][5] |
| nejlepší režisér | Nikolaj Arcel | vítězství | |||
| nejlepší kameraman | Rasmus Videbæk | vítězství | |||
| nejlepší herec ve vedlejší roli | Søren Pilmark | vítězství | |||
| nejlepší adaptovaný scénář | Nikolaj Arcel Rasmus Heisterberg |
vítězství | |||
| nejlepší scénograf | Niels Sejer | vítězství | |||
| nejlepší kostýmy | Helle Nielsenová | vítězství | |||
| nejlepší střih | Mikkel E.G. Nielsen | vítězství | |||
| nejlepší hudba | Flemming Nordkrog Henrik Munch |
nominace | |||
| nejlepší masky | Kamilla Bjerglindová | nominace | |||
| Bodilina cena | 2005 | nejlepší dánský film | Nikolaj Arcel | vítězství | [4][5] |
| nejlepší herec ve vedlejší roli | Søren Pilmark | vítězství | |||
| nejlepší herec v hlavní roli | Anders W. Berthelsen | nominace | |||
| nejlepší herec ve vedlejší roli | Nicolas Bro | nominace | |||
| nejlepší herečka ve vedlejší roli | Nastja Arcelová | nominace | |||
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku King's Game na anglické Wikipedii.
- ↑ Matt McNally. King's Game (Kongekabale) (2005) [online]. BBC, 2005-09-20 [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Mette Hjort, Eva Jorholt, Eva Novrup Redvall. The Danish Directors 2 [online]. Bristol, UK / Chicago, USA: intelect Ltd, 2010 [cit. 2017-09-05]. S. 41–42. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Annika Pham. King’s Game wins at Danish Oscars [online]. Cineuropa, 2005-01-19 [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Annika Pham. King’s Game wins at the Bodils [online]. Cineuropa, 2005-03-03 [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Kongekabale (2004) Awards [online]. IMDB [cit. 2017-09-05]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Královská hra v Internet Movie Database (anglicky)
- (česky) Královská hra v Česko-Slovenské filmové databázi
