Kostel Nejsvětější Trojice (Vladislav)

Kostel Nejsvětější Trojice
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Vysočina
Okres Třebíč
Obec Vladislav
Lokalita v centru obce u hlavní silnice
Souřadnice 49°12′36,62″ s. š., 15°59′17,74″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie moravská
Diecéze brněnská
Děkanát Třebíč
Farnost Vladislav
Status kostel
Užívání užíván
Zasvěcení Nejsvětější Trojice
Architektonický popis
Výstavba 13. století
Specifikace
Stavební materiál kámen
Další informace
Adresa Vladislav
Kód památky 41657/7-3191 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nejsvětější Trojice ve Vladislavi je sakrální stavbou, jež byla prohlášena za nemovitou kulturní památku.[1] Kostel je farním pro Římskokatolickou farnost Vladislav.

Loď kostela

Stavební historie

Nejstarší částí kostela je románský presbytář zakončený půlkruhovou apsidou. Na nejranější období románského slohu (2. pol. 11. století) ukazují valená klenba, prostá římsa a mohutné zdivo zužující se vzhůru. Chrámová loď je z doby baroka, avšak vchod z podkruchtí je gotický, takže i v gotické době kostel zaznamenal stavební úpravy. V této době byla připojena i věž, protože schody, které na ni vedou, mají gotický vchod. Měla však jen kamennou dolní část, horní část – zvonice – byla zřejmě dřevěná. V době renesanční se nahrazovaly dřevěné zvonice kamennými věžemi. Věže typu vladislavské mají původ v 2. pol. 16. století. Jejich vzorem je krásná renesanční věž na moravskokrumlovském zámku. V této oblasti je takových věží (ale zjednodušených) více. Např. Jamolice, Dolní Dubňany a také Valeč, která je blízkým sousedem Vladislavi.

Za třicetileté války zůstal kostel ve Vladislavi ve velice špatném stavu. Opravy se dočkal roku 1680, a to ve slohu barokním. Zřejmé jsou i pozůstatky baroka: klenba nad chrámovou lodí s čtyřmi kopulovitými klenebními poli. Dále byla změněna gotická okna v dnešní tvar, bylo změněno románské okno za oltářem a také okno v kněžišti. Kostel byl přifařen ke kostelu sv. Martina z Tours v Třebíči.

Nová farnost vznikla teprve v roku 1727 a fara byla obnovena v roku 1859. Proto bylo vybavení kostela nehodnotné a laciné. Byly však i nějaké výjimky:

  • Zvony. Větší zvon ulil mistr Ondřej Hirschermaier roku 1635. Menší zvon byl ulit roku 1699 a je na něm obraz Panny Marie a sv. Vojtěcha. Má na sobě nápis: „Od moru, hladu, války a ohně vysvoboď nás Panne“.
  • Dalším vybavením kostela je mešní kalich. Podle písemných záznamů pochází z 18. století a patřil opatu z Göttweigu v Rakousku. Kalich je gotický, avšak původ může mít už v 15. století. Třebaže zahrnuje oba slohy gotický a barokní, poutá svojí starobylostí a uměleckou ušlechtilostí.
  • Poslední pamětihodností kostela je 6 měděných svícnů, pocházejících z přelomu 18. a 19. století.

Farní budova

Fara

Fara ve Vladislavi se připomíná v listinách poprvé r. 1358.

Za třicetileté války budova fary chátrala a v roce 1674 byla zbořeništěm. V roce 1728 zde byla zřízena lokálie a postavila se nová budova. Ta měla 2 pokoje a 1 kuchyň a byla pokryta šindelem. Vedle fary stálo hospodářské stavení, které k ní patřilo. K tomuto statku patřila také kůlna a stodola. Tuto stodolu vladislavskému faráři Petru Klimentovi daroval 9. dubna 1858 děkan Jan Janoušek. V roce 1843 byla fara podle P. Šírka (vladislavského kněze) nazývána domem bídným. Proto se v roce 1867 začalo se stavbou nové fary i se studnou. Základní kámen byl položen 8. května 1867.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-12-28]. Identifikátor záznamu 153777 : Kostel Nejsvětější Trojice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Literatura

  • Vladislav 1548 – 1948. Příprava vydání Ing. Josef Prudík, Arch. Ing. C. František Musil. [s.l.]: Místní národní výbor ve Vladislavi, 1948. 102 s. ISBN 80-85799-83-9. S. 24. 
  • DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Místopis Moravy. Svazek Třebický okres. Brno: Musejní spolek, 1906. 449 s. S. 431. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj