Kornylo Mandyčevskyj

Kornylo Mandyčevskyj
Kornylo Mandyčevskyj
Kornylo Mandyčevskyj
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1885 – 1907
Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci:
??? – ???
Stranická příslušnost
Členství Polský klub
Rusínský klub
Narození 1828
Úmrtí 19. dubna 1914
Nadvirna
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Děti Ivan Mandyčevskyj
Příbuzní Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ16706253 (sourozenec)
Ocenění Řád železné koruny 3. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kornylo Mandyčevskyj, cyrilicí Корнило Мандичевський, polsky Kornel Stanisław Mandyczewski[1] (1828 – 19. dubna 1914 Nadvirna[2]), byl rakouský řeckokatolický duchovní a politik ukrajinské (rusínské) národnosti z Haliče, na přelomu 19. a 20. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Zastával post řeckokatolického probošta. Od obnovení ústavní vlády až do své smrti působil také jako okresní starosta v Nadvirne.[2]

Byl poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam poprvé usedl ve volbách roku 1885 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Stanislavov, Bohorodčany atd. Slib složil 28. září 1885. Mandát obhájil ve volbách roku 1891, za kurii venkovských obcí, obvod Stanislavov, Nadvirna atd. Slib složil 13. dubna 1891. Opětovně byl zvolen i ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901.[3] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Kornel Mandyczewski, konzistorní rada, děkan a řeckokatolický farář, bytem Nadvirna.[4]

Na Říšské radě je po volbách v roce 1885 uváděn coby člen Polského klubu.[5] V roce 1890 je ovšem již řazen do Rusínského klubu.[6] V roce 1891 je řazen mezi rusínské poslance.[7] Po volbách roku 1897 je označován jako umírněný Rusín.[8] Stejně tak po volbách roku 1901.[9]

Zemřel v dubnu 1914.[2]

Jeho syn Ivan Mandyčevskyj (1854–1925) byl právník a politik.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ ŁOPUSZASKI, B.: Mandyczewski Kornel Stanisław (1828—1914). In Polski Słownik Biograficzny. Wrocław — Warszawa — Kraków — Gdańsk : Zakład Narodowy Imienia Ossolińskich, Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, 1974. T. XIX/3, zeszyt 82. S. 473. (polsky)
  2. ↑ a b c Kuryer Lwowski. Duben 1914, čís. 175, s. 9. Dostupné online. 
  3. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0010&page=234&size=45
  5. ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  6. ↑ Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
  7. ↑ Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
  8. ↑ Das Vaterland, 17. 3. 1897, s. 3.
  9. ↑ Das Vaterland, 18. 12. 1900, s. 1.
  10. ↑ Непересічна постать Івана Мандичевського, нашого земляка, вартує повернення з небуття [online]. xn--80aafi6cg.if.ua [cit. 2015-11-11]. Dostupné online. (ukrajinsky) 

Externí odkazy

Zdroj