Komárov (Toužim)

Komárov
Domy v Komárově na návsi
Domy v Komárově na návsi
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Toužim
Okres Karlovy Vary
Kraj Karlovarský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°2′27″ s. š., 13°3′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 74 (2021)[1]
Katastrální území Komárov u Štědré (9,26 km²)
PSČ 364 01
Počet domů 31 (2011)[2]
Komárov
Komárov
Další údaje
Kód části obce 68675
Kód k. ú. 668672
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Komárov (německy Kumerau) je vesnice, část města Toužim v okrese Karlovy Vary. Nachází se asi 6 km na východ od Toužimi. V roce 2011 zde trvale žilo 67 obyvatel.[3]

Komárov leží v katastrálním území Komárov u Štědré o rozloze 9,26 km².[4] Na území sídla se nachází rekreační osada Hrádek, vzniklá na místě zaniklé sklárny Na Hrádku ( Glashütte Schlössles) a zaniklá osada Rozporenské Domky (Rossborner Waldhäuseln). Komárov leží na západním okraji Štěderské pánve.

Historie

Ves středověkého založení náležela k sousednímu rytířskému panství Prohořský Hrádek, později byla také součástí toužimského panství. První písemná zmínka pochází z roku 1358,[5] kdy je zde připomínán kostel. Vrchnost (hrabě Karel z Kokořova) založila v roce 1827 jižně od vsi sklárnu, která ukončila provoz 8. března 1926. V první polovině 20. století proběhly pokusy o dolování hnědého uhlí. Po roce 1945 došlo k vysídlení německého obyvatelstva a dosídlení obce českým obyvatelstvem. Dne 1. ledna 1975 byla obec připojena k městu Toužimi.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 286 obyvatel (z toho 131 mužů), z nichž bylo 85 Čechoslováků a 201 Němců. Kromě jednoho žida a 66 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 224 obyvatel: 37 Čechoslováků, 186 Němců a jednoho cizince. Výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žili zde také tři evangelíci, jeden člen církve československé, čtyři příslušníci jiných nezjišťovaných církví a patnáct lidí bez vyznání.[7]

Pamětihodnosti

Sídlo s dochovanou obdélnou návsí[8], s dominantou bývalého farního kostela sv. Vavřince, zbytky lidové architektury, mezi nimiž se nachází i jedna z nejstarších staveb tohoto druhu v ČR[9].

  • Kostel svatého Vavřince – v jádru gotický, barokně upravený v 18. století, s barokním (ale již ukradeným) mobiliářem
  • Návesní kaplička
  • Usedlost čp. 14 – obytné stavení s místně typickým hrázděným polopatrem
  • Bývalá rychta čp. 12 – pozůstatek pozdně středověké, barokně a novodobě upravované rychty s krčmou. Jedna z nejstarších dochovaných staveb lidové architektury v ČR, s unikátním středověkým "kamenným" stropem (trámový strop s kamenným záklopem) po roce 1484.
  • Smírčí kříž

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 276. 
  4. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-23. 
  5. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 354. 
  6. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 261. 
  7. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 406. 
  8. ↑ Komárov na indikační skice mapy stabilního katastru z roku 1841 (ČÚZK Praha).. archivnimapy.cuzk.cz [online]. [cit. 2015-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-02. 
  9. ↑ PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. Díl 3. Západní Čechy. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-150-7. 

Externí odkazy

Zdroj