Kokořík mnohokvětý

Kokořík mnohokvětý
	Kokořík mnohokvětý v botanické zahradě v Poznani v Polsku.
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	jednoděložné (Liliopsida);
Řád	chřestotvaré (Asparagales);
Čeleď	chřestovité (Asparagaceae);
Podčeleď	Nolinoideae;
Rod	kokořík (Polygonatum);
Binomické jméno
	Polygonatum multiflorum; (L.) All., 1785
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) je lesní bylina původem z Eurasie, v České republice původní druh.

Synonyma

Convallaria ambigua
Convallaria bracteata
Convallaria broteroi
Convallaria multiflora
Polygonatum salamonis.

Popis

Vytrvalá bylina, vzácně též epifyt, vysoká 30-90 cm. Lodyha je přímá, obloukovitě zakřivená, oblá a hladká. Oddenek je plazivý. Listy jsou zelené, hladké, 15 cm dlouhé a 7 cm široké, střídavě uspořádané ve dvou řadách, s kopinatou listovou čepelí, přisedlé nebo s krátkým řapíkem. Květy vyrůstají v paždí listů po 2-6 ; květy 20 mm dlouhé, převislé či dolů visící, bílé se zelenou dolní částí, trubkovité, uprostřed zúžené, bez vůně; květní obal sestává ze 6 okvětních lístků; v pestíku samičího květu je semeník svrchní a jeho synkarpní gyneceum je tvořeno 3 plodolisty; v samčím květu je 6 tyčinek. Plodem je modročerná, dužnatá bobule. Bylina kvete květen-červen. Semena dozrávají v říjnu.

Příbuznost

Bylina má 2 poddruhy:

Polygonatum multiflorum (popis v tomto článku) (synonymum tohoto poddruhu zní: Polygonatum multiflorum poddruh bracteatum) (vyskytuje se v České republice, jednodomý)),
Polygonatum multiflorum poddruh broteri (vyskytuje se v jižní Evropě (Maďarsko a jinde)), dvoudomý) a 1 křížence:
Polygonatum × hybridum (Polygonatum multiflorum × Polygonatum odoratum) (zahradní kultivar, málokdy plodící).

Výskyt

Domovinou kokoříku mnohokvětého je jižní, severní a střední Evropa (Balkán, Česká republika, Maďarsko, Rusko (evropská část), Skandinávie, Španělsko, Velká Británie a jiné); Asie (Japonsko, Čína a jiné) a zaveden též do Severní Ameriky.

Ekologie

Bylina rostoucí v nadmořských výškách 75-533 m, v listnatých a smíšených lesích, v půdách kyselých, neutrálních i zásaditých, s velkým množstvím humusu, vlhkých, vodu dobře odvádějících, často těžkých jílových. Rostlina je plně mrazuvzdorná pod –15 °C. Má ráda chladné a vlhké klima, ve kterém také roste. Špatně snáší vysoké teploty a sucho, jinak k ostatním vlivům je snášenlivá. Nejlépe roste v plném stínu či polostínu. Jako půdokryvnou rostlinu je třeba tyto rostliny sázet ve vzdálenosti minimálně 30 cm od sebe ve všech směrech.

Nepřátelé a nemoci

Živé listy rostliny jsou někdy napadány a poškozovány houbou Aureobasidium microstictum a z hmyzu společenskou pilatkou kokoříkovou Phymatocera aterrima, poškození způsobené pilatkou je jen dočasné, rostliny pilatkou zkonzumované listy v dalším roce nahradí, jedná se pouze o estetickou záležitost bez vlivu na zdraví rostliny. Mrtvé lodyhy požírá houba čárovka Diaporthe pardalota.

Využití člověkem

Po tisíce let byl kokořík mnohokvětý využíván v tradiční bylinné medicíně^[1], především na obklady proti modřinám a k povzbuzení opravování tkání; odvar z kořene pro svíravý, uklidňující, léčivý, dávicí a posilující účinek při zánětech žaludku a chronické úplavici. Dohromady s jinými bylinami k léčbě plicních onemocnění (například tuberkulózy) a ženských problémů. Destilovaný vodný extrakt z celé rostliny jako posilující pleťový prostředek, často bývá dodnes složkou drahé kosmetiky. Sušené drcené kořeny a květy jako šňupací tabák pro podporu kýchání a tím uvolnění průduškových oblastí. V Turecku byly mladé vařené listy používány též jako zelenina - nahrážka chřestu. V době hladomoru byl severoamerickými Indiány na škrob bohatý kořen po povaření a rozemletí zpracováván na chléb. Při delším užívání může ovšem dojít k podráždění zažívacího traktu. Při předávkování dochází ke zvracení, průjmům a žaludečním problémům. Velké množství plodů je jedovaté a má projímavé účinky. ^[2].