Klára a Karolína: dvojčata přes propast času

Klára a Karolína: dvojčata přes propast času (anglicky Charlotte Sometimes) je román pro děti a mládež Penelope Farmerové z roku 1969. Je to třetí kniha trilogie Aviary Hall o sestrách Karolíně a Emmě. První dvě knihy, The Summer Birds a Emma in Winter, nejsou přeloženy do češtiny (2025). Třetí román se věnuje starší sestře Karolíně, která se po nástupu do internátní školy přesunuje o 40 let do minulosti a vyměňuje si místo s Klárou.

Karolína s Emmou nastupují na novou internátní školu. Karolína je prefektkou Sárou odvedena do nové ložnice. Dozvídá se, že Sářina matka do školy chodila a že Sáru upozornila, že Karolína školy nastoupí. Ale Karolína si nedokáže vybavit, odkud by měla Sářinu matku znát. V ložnici Karolínu zaujmou ozdoby postele, připomínající kola starých povozů. Poté se seznámí se svými spolubydlícími - Lízou, Žanetou, Vanessou a Zuzanou. Druhý den ráno se Karolína probudí ve své posteli, ale něco jí nesedí. Slunce, které minulý den procházelo oknem do ložnice, je zastíněno cedrem. Karolína se ocitla v roce 1918. Malá holka Emily ji nazývá svou sestrou a oslovuje ji Kláro. Než se stihne zorientovat, je večer; ráno se ocitá zpět ve své době. Zjistí ale, že její vzpomínky z minulého dn zůstaly v roce 1918 a že přišla o den ve své době. To probíhá i další noci, kdy s Klárou střídají. Aby se aspoň trochu orientovaly, začnou si dopisovat přes Klářin deník.

Potíž vznikne, když se Klára s Emily mají stěhovat k rodině Chisel Brownů. Musejí si dát pozor na to, aby každá zůstala ve své době, jinak se už zpátky nedostanou.

Karolína, očekávající probuzení ve své době, nemůže uvěřit, že je zase v roce 1918. Stěhování Kláry s Emily se o den opozdilo. Karolína i Klára jzůstávají v době té druhé. Karolína s Emily se přestěhují k Chisel Brownovým. Slečna Anežka, která se jako jediná v novém domě chová k nim hezky, je nechá si hrát s hračkami, které byly její a jejího bratra Artura. Vypráví dívkám o jejím a Arturově dětství. A o tom jak Artur narukoval a padl ve válce. Karolína strávila tolik času v roce 1918, že začíná ztrácet sama sebe. Pochybuje o tom, jestli si stále pamatuje, jak se chovala jako Karolína.

Karolína s Emily plánují vkrást se v noci do školy, aby se Karolína mohla vyspat znovu ve zdobené posteli. Karolína se dostane až do ložnice, ale zaslechne kroky a uteče. Začíná přemýšlet o tom, jestli není Sářinou matkou. Kdyby zůstala uvězněna v roce 1918, bylo by to možné.

Přichází konec války a celé město slaví a tančí. I přes zákaz pana Chisel Browna Karolína s Emily utečou, aby se mohly zapojit do oslav. Následně jsou za trest poslány zpět do internátní školy. Slečna Anežka jim na rozloučenou dá hračky, se kterými si hrály.

Karolíně se konečně podaří přespat ve zdobené posteli a přesunout se do své doby. Zjistí, že její spolubydlící Líza ví o výměnách s Emily a pomůže jí se zorientovat. Karolina se začne zajímat o to, jak se daří Kláře a Emily. Od Sáry se dozví, že Emily je Sářina matka a že Klára zemřela na chřipku.

Kláře přijde balíček s dopisem od Emily. V balíčku jsou hračky, se kterými si v roce 1918 hrály.^[1]

Dílo získalo převážně pozitivní ohlasy. Podle Margaret K. McElderryové je dílo fascinujícím zkoumáním křehkých bariér mezi vrstvami času, zpracováno s velkou dovedností v psaní a jemným vnímáním.^[2]

Kritička Gill Frith se k dílu vyjádřila: „Je to fantazie přístupná každé dívce, která sní o ospravedlnění, nezávislosti a svobodě bez omezení.“^[3]

Jo Walton by knížku nedoporučil dítěti, ale dospělému: „Všichni jsme jednou byli dítětem a pro mnoho z nás zajímá pohled dítěte na zemi, ve které jsme vyrůstali. Je skvělé být konečně ve věku, kdy dokáži knihu ocenit tak, jak bych chtěl.“^[4]

Anna Jacksonová uvedla, že kniha je v podstatě „duchařský příběh bez ducha“, neboť obě dívky se nikdy nesetkají; text podle ní silně pracuje s konceptem tísnivého (uncanny). Ten zde spočívá nejen v tom, že se Karolína musí pohybovat ve světě minulosti, ale také v tom, že po návratu do současnosti se od ní očekává, že se bude chovat v souladu s tím, jak se Klára chovala na jejím místě. Tyto situace tematizují nejistotu ohledně identity a vnímání ostatními, zejména rodinou.^[5]

Zdroj