Klisinec

Klisinec
Stavení ve vsi
Stavení ve vsi
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Hrazany
Okres Písek
Kraj Jihočeský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 49°30′17″ s. š., 14°19′20″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 51 (2021)[1]
Katastrální území Klisinec (1,75 km²)
Počet domů 28 (2011)[2]
Klisinec
Klisinec
Další údaje
Kód části obce 47945
Kód k. ú. 647942
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klisinec je vesnice ležící 2,5 kilometru jihozápadně od Hrazan v okrese Písek. Od roku 1964 je místní částí obce Hrazany.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 57 obyvatel.[4]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1463.[5] V 15. století patřila ves Předborovi z Radejšína, který získal společně s Klisincem i několik okolních vesnic od své tety Machny z Kovářova.[6] V roce 1461 nebyl zprvu Klisinec prodaný, jako okolní vesnice rodu Rožmberků.[3] Ale později, v roce 1463 se prodej vsi tomuto rodu uskutečnil.[3] Majitelem se stal Jan z Rožmberka.[3] V roce 1775 náležela ves k příslušenství zvíkovskému panství.[7] Farou, poštou, školou a četnictvem patřil Klisinec do Kovářova.[8]

Od roku 1923 je v Klisinci založený Sbor dobrovolných hasičů.[8] V roce 1930 zde žilo 133 obyvatel a bylo zde evidováno 26 popisných čísel.[6]

Slavní rodáci

  • V Klisinci se narodil Alois Vošahlík, první ministr techniky ČSR v Gottwaldově vládě, který však při výkonu ministerské funkce v roce 1946 zemřel na následky havárie se služebním autem.[9][10]
  • Do své smrti v roce 2009 zde žila nejstarší obyvatelka České republiky Marie Buzková.

Památky

  • Kaple na návsi ve vesnici je zasvěcena Nejsvětějšímu Srdci Páně. Je z roku 1940. Podnět ke stavbě kaple dal klisinecký rodák RNDr. Alois Vošahlík a tehdejší starosta František Kubíček. Podle záznamů z místní kroniky nebyly první plány na stavbu schváleny až po přepracování. Hrubá stavba kaple byla dokončena roku 1939 a v dalším roce byly provedeny vnitřní výmalby interiéru, bylo zakoupeno vnitřní vybavení kaple. Místní občané se podíleli nemalou měrou. Z jejich příspěvků byla zakoupena socha svatého Jana Nepomuckého, socha Panny Marie, kalich. Kaple byla vysvěcena 22.6. 1940. Původní zvon v kapli, z roku 1894 byl za války zrekvírovaný. V roce 1947 byl slavnostně zavěšený zvon nový, který pocházel z roku 1771. Zvon byl zakoupený z bývalého proboštství a byl placený z peněžní velikonoční sbírky.[11]
  • Litinový kříž na kamenném podstavci ve vsi nese dataci 1862.
  • Těsně za vesnicí u komunikace směrem na Hrazánky se nachází vysoký kamenný kříž.

Galerie

  • Návesní kaple

    Návesní kaple

  • Kříž poblíž vesnice

    Kříž poblíž vesnice

  • Kříž ve vsi z roku 1862

    Kříž ve vsi z roku 1862

  • Usedlost ve vesnici

    Usedlost ve vesnici

  • Usedlost ve vesnici

    Usedlost ve vesnici

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie.. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 143. Dále jen Kytka. 
  4. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 190. 
  5. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 226. 
  6. ↑ a b Kytka, str. 142.
  7. ↑ Kytka, str. 100.
  8. ↑ a b Kytka, str. 143.
  9. ↑ Alois Vošahlík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 293
  11. ↑ HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 86. 

Externí odkazy

Zdroj