Klínatka vidlitá
 Klínatka vidlitá | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
členovci (Arthropoda) |
| Podkmen |
šestinozí (Hexapoda) |
| Třída |
hmyz (Insecta) |
| Podtřída |
křídlatí (Pterygota) |
| Řád |
vážky (Odonata) |
| Podřád |
šídla (Anisoptera) |
| Čeleď |
klínatkovití (Gomphidae) |
| Rod |
klínatka (Onychogomphus) |
| Binomické jméno | |
|
Onychogomphus forcipatus Linnaeus; 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klínatka vidlitá (Onychogomphus forcipatus) je druh vážky z podřádu šídel. Je rozšířena ve střední a východní Evropě, ale v některých státech už byla vyhubena. V Česku se vyskytuje vzácně ostrůvkovitě.[2] Je zapsaná v červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých jako druh ohrožený.[3]
Popis
Tělo má délku 45-55 mm.[4] V barvě těla se projevuje pohlavní dichroismus, kdy samička je žlutočerná a sameček je spíš zelenožlutě-černý a na zadečku až černobílý.[2]Oči se na temeni nestýkají (poznávací znak klínatek). Křídla jsou čirá s rozpětím 60-70 mm.[4] Nohy má černé, v horní části stehen hnědé. Svrchu zadečku má žluté skvrny. Zadeček je u samečků na posledních článcích rozšířený.
Způsob života
Nymfy (larvy) žijí na písčitých dnech čistých vodních toků nebo jezer. Zde se živí malým vodním hmyzem. Nymfa se vyvíjí 3-4 roky.[2] Dospělé klínatky létají do května do srpna.[4] Dospělé klínatky se většinou zdržují v blízkosti vodních ploch nebo toků. Samičky nemají kladélka, proto snáší vajíčka za letu přímo na vodní hladinou, na které jsou pak neseny proudem dál, než se uchytí na dně.[5]
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b c HANEL, Lubomír. Vážky Podblanicka. 1. vyd. Vlašim: Český svaz ochránců přírody, 1999 : Muzeum okresu Benešov, 2004. ISBN 80-86327-07-8. S. 46.
- ↑ FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds.] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp.
- ↑ a b c ZAHRADNÍK, Jiří; SEVERA, František. Hmyz. 2. vyd. Praha: AVENTINUM, 2004. ISBN 80-86858-36-7. S. 96.
- ↑ OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1958. S. 279.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu klínatka vidlitá na Wikimedia Commons
