Kivu
| Kivu | |
|---|---|
 jezero tvoří hranici mezi D.R. Kongem (nalevo) a Rwandou (napravo)
| |
| Poloha | |
| Světadíl | Afrika |
| Státy |
 Konžská demokratická republika Rwanda
|
| Zeměpisné souřadnice | 1°51′11″ j. š., 29°8′7″ v. d. |
| Rozměry | |
| Rozloha | 2700 km² |
| Délka | 89 km |
| Šířka | 48 km |
| Objem | 569 km³ |
| Max. hloubka | 496 m |
| Ostatní | |
| Typ | tektonický |
| Nadm. výška | 1460 m n. m. |
| Odtok vody | Ruzizi |
| Ostrovy | Idjwi |
| Sídla | Bukavu, Goma, Cyangugu |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kivu (anglicky Lake Kivu, francouzsky Lac Kivu) je jezero ve Východní Africe na hranicích Demokratické republiky Kongo a Rwandy. Nachází se v tektonické propadlině a řadí se mezi Africká Velká jezera. Vznik jezera je spojen s lávovými potoky, které přehradily starou říční síť propadliny. Má rozlohu 2700 km². Dosahuje maximální hloubky 496 m. Leží v nadmořské výšce 1460 m.
Pobřeží
Pobřeží je srázné a silně členité.
Dno
Dno jezera leží v příkopové propadlině a je pomalu vytlačováno v důsledku vulkanické aktivity v regionu.
Ostrovy
Na jezeře leží přibližně 150 ostrovů, mezi nimiž vyčnívá velký ostrov Idjwi.
Vodní režim
Z jezera odtéká řeka Ruzizi, která teče na západ do jezera Tanganika.
Vlastnosti vody
Voda je mírně slaná. Dnem jezera proniká oxid uhličitý, hromadí se tam a je stlačován obrovskou masou vody (jezero je na několika místech hluboké až 400 metrů). Bakteriální proces mění oxid uhličitý v metan. Kivu patří do trojice jezer, která jediná na světě obsahují ve svých hlubinách tzv. reliktní vodu, jež se vůbec nepohybuje.[zdroj?]
Fauna a flóra
Oblast jezera je národním parkem.
Vodní doprava
Na jezeře je rozvinutá místní vodní doprava. Hlavní přístavy jsou Bukavu a Goma v Demokratické republice Kongo a Cyangugu ve Rwandě.
Historie
První Evropan, který toto místo navštívil byl německý hrabě Adolf von Götzen v roce 1894. Stalo se nechvalně známým kvůli mnoha lidem, kteří zde zemřeli během genocidy, která proběhla ve Rwandě v roce 1994.
Pilotní projekt KP1, který testoval využití spodních vod jezera jako energetického zdroje, byl spuštěn v roce 2007, ale podobné pokusy probíhaly již na konci 20. století.[1] Protože se tento generátor o výkonu do 5 MW osvědčil, začala v rámci projektu KivuWatt skotské společnosti ContourGlobal v létě 2015 výstavba jednotky o výkonu 25 MW, celkem jsou plánovány ještě tři další.[1] Právě generátory o celkovém výkonu 100 MW by mohly spotřebovávat metan stejně rychle, jako se v jezeře tvoří.[1]
Osídlení pobřeží
Po pobřeží jsou rozmístěny různá osídlení. Mezi největší patří : Bukavu, Kabare, Kalehe, Saké a Goma v Demokratické republice Kongo a Gisenyi, Kibuye a Cyangugu ve Rwandě.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c SPE. Rwanda: energetický poklad, nebo hrátky se smrtí?. Svět plný energie [online]. 2015-07-06 [cit. 2015-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-26.
Literatura
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Киву“.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kivu na Wikimedia Commons
