Keříčkovcovití
 Keříčkovcovití | |
|---|---|
Keříčkovec červenolemý (Clarias gariepinus)
| |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
| Třída |
paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Nadřád |
kostnatí (Teleostei) |
| Řád |
sumci (Siluriformes) |
| Čeleď |
keříčkovcovití (Clariidae) Bonaparte, 1844 |
| Rody (k 11. 4. 2025)[1]: | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Keříčkovcovití (Clariidae) jsou čeleď sumců, k dubnu 2025 zahrnují celkem 16 rodů.[1] Jde o sladkovodní a někdy též brakické ryby, jejichž areál přirozeného výskytu zahrnuje Afriku a jižní a západní části asijského kontinentu, přičemž zasahuje až na Jávu a Filipíny.[2]
Keříčkovcovití mají dlouhé a protáhlé tělo a vynikají velmi dlouhou základnou hřbetní ploutve, jež většinou zahrnuje více než 30 paprsků. Ocasní ploutev je zaoblená a někdy splývá s hřbetní ploutví. U některých keříčkovcovitých, konkrétně u afrických rodů Gymnallabes, Channallabes a Dolichallabes, došlo ke zmenšení či ztrátě prsních a břišních ploutví. Na hlavě vyrůstá osm vousků, oči jsou u některých druhů zmenšené, nebo zcela redukované. Důležitým rysem keříčkovců je přítomnost přídatných dýchacích organů odvozených od žaberních oblouků.[3][4]
Keříčkovcovití jsou dobře přizpůsobeni životu v na kyslík chudých vodách – díky přídatnému dýchacímu orgánu mohou dýchat vzduch, což je užitečná adaptace zejména pro život v afrických močálech.[5] Keříčkovci se dokonce zvládají pohybovat i po souši, s maximální rychlostí asi 5 metrů za minutu.[3] Některé druhy se zahrabávají do substrátu, toto chování se pojí s redukcemi prsních a břišních ploutví i očí.[2] Zrak zcela ztratili indičtí jeskynní keříčkovci rodu Horaglanis.[6]
Keříčkovcovití patří mezi hospodářsky důležité ryby, keříčkovec červenolemý (Clarias gariepinus) byl od 70. let 20. století vysazen do rybích chovů po celém světě.[7] Mezi nebezpečné invazní druhy patří keříčkovec žabí (Clarias batrachus), sumec populární mezi akvaristy.[8] Několik druhů s malým areálem rozšíření je naopak ohroženo vyhubením. K dubnu 2025 bylo celkem 5 druhů považováno za kriticky ohrožené, včetně keříčkovce východoafrického (Xenoclarias eupogon) z Viktoriina jezera.[9]
Odkazy
Reference
- ↑ a b CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes:. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Family Clariidae - Airbreathing catfishes [online]. FishBase [cit. 2025-04-11]. Dostupné online.
- ↑ a b HANEL, Lubomír, 1998. Ryby (1). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 8). S. 82.
- ↑ NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 230.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Velký atlas živočichů − jedinečný obraz života na Zemi. Bratislava: Príroda, 2005. 208 s. ISBN 80-07-01395-4. S. 72–73.
- ↑ RAGHAVAN, Rajeev; SUNDAR, Remya L.; ARJUN, C.P. Evolution in the dark: Unexpected genetic diversity and morphological stasis in the blind, aquifer-dwelling catfish Horaglanis. Vertebrate Zoology. 2023-01-25, roč. 73, s. 57–74. Dostupné online [cit. 2025-04-11]. ISSN 2625-8498. doi:10.3897/vz.73.e98367.
- ↑ POUOMOGNE, V. Clarias gariepinus. www.fao.org [online]. [cit. 2025-04-11]. Dostupné online.
- ↑ EMIROĞLU, Ö; ATALAY, M. A.; EKMEKÇI, F. G. One of the world’s worst invasive species, Clarias batrachus (Actinopterygii: Siluriformes: Clariidae), has arrived and established a population in Turkey. Acta Ichthyologica et Piscatoria. 2020-12-31, roč. 50, s. 391–400. Dostupné online [cit. 2025-04-11]. ISSN 1734-1515. doi:10.3750/AIEP/03028. (anglicky)
- ↑ Clariidae family Remove [online]. IUCN [cit. 2025-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu keříčkovcovití na Wikimedia Commons
- Taxon Clariidae ve Wikidruzích
