Ketupa Pelova

Jak číst taxoboxKetupa Pelova
Ketupa Pelova
Ketupa Pelova
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sovy (Strigiformes)
Čeleď puštíkovití (Strigidae)
Rod ketupa (Scotopelia)
Binomické jméno
Scotopelia peli
(Bonaparte, 1850)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ketupa Pelova, také ketupa Peliova (Scotopelia peli, Strix peli) je druh sovy z čeledi puštíkovití (Strigidae) a rodu Scotopelia. Druh popsal Charles Lucien Jules Laurent Bonaparte v roce 1850.[2] Je monotypický, může se však u něj vyskytovat řada vzorů a zbarvení.[3] Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je řazen mezi málo dotčené druhy.

Výskyt

Ketupa Pelova se vyskytuje v asi 30 zemích Afriky jižně od pouště Sahara.[4] Obývá oblast táhnoucí se ze Senegalu a Gambie na východ až do Somálska a dále na daleký jih (Namibie, Jihoafrická republika).[5] Ve Svazijsku pravděpodobně vymizela.[6] K životu dávají ketupy přednost lesům poblíž močálů, menších jezer či řek, žijí především v povodí řek Zambezi a Kongo.[7] Najít je lze i na lesnatých ostrovech velkých řek a jezer (pokud jsou blízko břehu). Žijí až do výšky 1 700 m n. m.[8]

Popis

Ketupa Pelova se řadí mezi největší druhy sov,[9] měří 51 až 61 cm, hmotnost se odhaduje na 2 055 až 2 325 g. Délka jednoho křídla dosahuje 42,3 až 44,5 cm, celkové rozpětí křídel přes 1,5 m.[8]Hlava je velká a kulatá a kvůli načechranému peří působí rozcuchaným dojmem, ocas je krátký. Černohnědé oči působí „bezedně”.[4] Kvůli tomu, že ketupa Pelova loví převážně ryby, jí na končetinách neroste peří, aby se nenamočila, a na pařátech má šupinky, jež umožňují lepší úchop. Na rozdíl od většiny sov nelétá neslyšně a mávání mohutnými křídly vydává značný hluk.[5][7] Sova může mít různé zbarvení, obvykle je rezavohnědé s tmavými skvrnkami a několika proužky na hřbetě, světlejší na břiše (opět s proužkováním), rovněž křídla a ocasní peří mají proužkovaný vzor. Na hrdle je bílé peří a jeho barva vyniká především při zpěvu. Zobák má černé zbarvení. U tohoto druhu není vyvinut zřetelný pohlavní dimorfismus, samice bývají světlejší.[3][8] Mladí jedinci jsou převážně bělaví se žlutavým nádechem. Ptáci opouštějící hnízdo již vypadají podobně jako dospělci, ale jsou světlejší.[3]

Záměna

Záměna může nastat s druhem ketupa Bouvierova (Scotopelia bouvieri), která žije především v nížinatých pralesních oblastech v Kongu, je však světlejší, má žlutý zobák a tmavé peří na hlavě. Podobná je také ketupě červenavé (Scotopelia ussheri).[7]

Chování

Mládě

Ketupa Pelova je převážně noční druh, avšak někdy může být aktivní i za dne. Den tráví obvykle v párech na větvích ve stínoví vysokých stromů. Místo hřadování lze většinou odhalit podle odhozených zbytků potravy.[7] Jedno místo mohou obývat i delší dobu. Samci vydávají hluboké volání, jež je slyšet do vzdálenosti až 3 km, houkání samic je vyšší, ale podobné. Volání sovy opakují v kratších intervalech (asi 10 sekund). Hlasově jsou tyto sovy nejaktivnější za měsíčních nocí, především před východem slunce.[8] Potravu tvoří především ryby; preferuje ty s hmotností od 100 do 200 g, ale dovede lapit i dvoukilového jedince. Mimoto se živí i ostatními vodními živočichy, například žábami, kraby či hmyzem, avšak umí ulovit i malého krokodýla.[5]Lov probíhá obvykle z větve, která visí nad vodou, někdy však také ketupa vybírá kořist v mělkých vodách poblíž písčin. Není spolehlivě objasněno, jak sova kořist lokalizuje, ale patrně podle drobných vlnek na vodě. Poté se snese dolů a uchopí ji pařáty.[4] Pouze zřídka se při lovu sama namočí.[8]

Kresba dvou ketup Pelových z roku 1859

Rozmnožování

Rozmnožování ketup Pelových nastává převážně od února do dubna, v jižní Africe od května do července.[5] Je načasováno tak, aby se mláďata narodila v období sucha, kdy jsou vodní hladiny nižší a je snazší ulovit kořist. Ketupy Pelovy vytvářejí monogamní páry, které si střeží své území před ostatními ketupami. Vejce velká 5,2 × 6,2 cm[3] klade samice do hnízda uvnitř dutiny ve stromě ve výšce 3–12 m. Snůška může činit až 2 vejce, avšak obvykle přežije pouze jedno z mláďat.[5] O vejce se stará pouze samička, zatímco samec jí donáší potravu. V případě, že nějaký nepřítel napadne hnízdící samici ketupy, ta vydává hlasité zvuky a předstírá zranění. Po inkubační době, jež trvá zhruba 32 dní, se vylíhnou mláďata o váze 60–70 g. Mláďata rychle rostou a vzletnosti dosahují při hmotnosti 1,4 až 1,7 kg.[3] Na domovském území zůstávají 6–9 měsíců.[8]Pohlavní dospělosti dosahují ve dvou letech věku.[5]

Ohrožení

Nebezpečí pro ketupu Pelovu představuje vysoušení vodních oblastí, které obývá, znečišťování vod, nadměrný rybolov, kácení stromů a také stavby přehrad. Následkem toho její počty klesají a lokálně začíná být vzácná.[5][9] Má však velký areál rozšíření, který nedosahuje hodnot pro zranitelné druhy a jeho populace je pravděpodobně početná a stabilní. Z těchto důvodů Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí ketupu Pelovu jako málo dotčený druh.[6] Vyskytuje se v řadě chráněných oblastí, například v Krugerově národním parku, a je zapsána na přílohu II Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.[5]

Chov v zoo

Tento druh sovy patří mezi extrémně vzácně chované.

V září 2019 byly v rámci Evropy chovány pouze v jedné zoo – v Zoo Praha[10], kam byly v červenci 2019[11] přivezeny dva páry, a to z neveřejného chovatelského areálu Monticello v severní Itálii. Chov v evropských veřejných zařízeních tak byl obnoven po dvaceti letech. Zoo tyto rybí sovy získala na základě úspěchů v chovu ketup malajských. Expozičně byla ketupa Pelova představena v září 2019[12], a to v rámci voliér tropických sov u pavilonu tučňáků v dolní části zoo.

Zoo Praha byla v roce 2019 dokonce jedinou veřejnou institucí chovající tento druh na světě.[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ ketupa Pelova [online]. Biolib.cz [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e OISEAUX.NET. Chouette-pêcheuse de Pel - Scotopelia peli - Pel's Fishing Owl. www.oiseaux.net [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c MIKKOLA, Heimo. Owls of the World : A Photographic Guide. 2. vyd. Buffalo: A&C Black, 2014. 536 s. Dostupné online. ISBN 147290592X, ISBN 9781472905925. S. 304–306. 
  5. ↑ a b c d e f g h Pel’s fishing-owl videos, photos and facts - Scotopelia peli. ARKive [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-25. (anglicky) 
  6. ↑ a b Scotopelia peli (Pel's Fishing-owl, Pel's Fishing Owl, Pel's Fishing-Owl). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-02. 
  7. ↑ a b c d KEMP, A.; KEMP, M. Sasol Birds of Prey New Ed. [s.l.]: Struik, 2006. 347 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-16. ISBN 1770073698, ISBN 9781770073692. S. 262–263.  Archivováno 16. 8. 2016 na Wayback Machine.
  8. ↑ a b c d e f PAGES, The Owl. Owls of The World - The Owl Pages. The Owl Pages [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b FARNDON, John. Atlas zvířat. Překlad Jaroslava Novotná. 1. vyd. Praha 9: Columbus, 2005. 128 s. ISBN 80-7249-205-5. S. 113. 
  10. ↑ Zootierliste [online]. [cit. 2019-09-26]. [zootierliste.de Dostupné online]. 
  11. ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-11-01]. Dostupné online. 
  12. ↑ Zoo Praha chová jako jediná v Evropě největší africkou "rybí sovu". Zoo Praha [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ Výroční zpráva 2019. Zoo Praha [online]. [cit. 2020-08-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj