Kejtovský potok

Kejtovský potok
Povodí Kejtovského potoka
Povodí Kejtovského potoka
Základní informace
Délka toku 22,1 km
Plocha povodí 91,0 km²
Průměrný průtok 0,56 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-09-02-053
Pramen
jihozápadně od Obrataně
49°25′7,6″ s. š., 14°55′25,7″ v. d.
okolo 600 m n. m.
Ústí
do Trnavy mezi Samšínem a Hořepníkem
49°29′37,6″ s. š., 15°4′49,1″ v. d.
458 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Kraj Vysočina – Obrataň, Nová Ves)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Vltava, Sázava, Želivka, Trnava
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kejtovský potok je pravostranný a největší přítok řeky Trnavy v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina. Délka jeho toku činí 22,1 km.[1] Plocha povodí měří 91,0 km².[2]

Průběh toku

Potok pramení jihozápadně od Obrataně v nadmořské výšce okolo 600 m. Po celé své délce teče převážně severovýchodním směrem. Pod Obrataní, kterou protéká, napájí spolu s Vintířovským potokem rybník Dvořiště, pod nímž meandruje přírodní památkou Kejtovské louky. Odtud potok směřuje lesnatým údolím směrem k Pacovu, jehož jihovýchodním okrajem protéká. Pod Pacovem přijímá zprava svůj největší přítok Novodvorský potok. Po zhruba dalších 7 km toku se vlévá zprava mezi Samšínem a Hořepníkem do řeky Trnavy na 23,7 říčním kilometru,[3] v nadmořské výšce 458 m.[4]

Větší přítoky

  • Vintířovský potok, zprava, ř. km 17,5, délka 4,4 km[5]
  • Cetorazský potok, zleva, ř. km 13,8, délka 3,6 km[6]
  • Oborský potok, zleva, ř. km 11,2, délka 3,5 km[7]
  • Novodvorský potok, zprava, ř. km 7,7, délka 8,4 km[8]

Vodní režim

Průměrný průtok Kejtovského potoka u ústí činí 0,56 m³/s.[9]

M-denní průtoky u ústí:[9]

M [dní] Q30 Q60 Q90 Q120 Q150 Q180 Q210 Q240 Q270 Q300 Q330 Q355 Q364
Q [m³/s] 1,32 0,89 0,67 0,54 0,44 0,36 0,30 0,25 0,20 0,16 0,12 0,08 0,05

Odkazy

Reference

  1. ↑ Základní charakteristiky toku Trnava a jeho povodí [online]. [cit. 2010-12-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2013-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05. 
  3. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 449) [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Vladimír Vlček. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 135. 
  5. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 450) [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 451) [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 441) [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 442) [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b VD A6 Hydrologická charakteristika vodních útvarů [online]. [cit. 2014-09-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj