Kauzativum

Kauzativum (česky účinné sloveso) je takové sloveso, jehož podmět způsobuje, že předmět něco činní nebo že se nachází v nějakém stavu. Jedná se tedy vždy o přechodná slovesa. Někdy se rozlišuje kauzativum od faktitiva.

V mnoha jazycích lze tvořit kauzativa pravidelně od téměř všech sloves, např. v sanskrtu, estonštině, altajských jazycích (např. turečtině) či semitských jazycích (např. arabštině či hebrejštině).

V češtině

Deverbální

Jedná se o slovesa odvozená ze sloves označujících nějaký stav a kauzativa k nim znamenají „způsobit/nechat/dát, že...“. Ve slovanských jazycích se kauzativy nejčastěji míní slovesa odvozená už v praslovanštině koncovkou -iti (v dnešní češtině pak -it). Toto odvozování v dnešní češtině již není produktivní (živé), tzn. nelze jím tvořit nová slova, a ani si souvislost takto odvozených sloves rodilí mluvčí mnohdy neuvědomují:

Základové sloveso Účinné sloveso
bdít budit
být bavit
hynout hubit
ležet (po)ložit
mřít mořit
nýt (u)navit
otýt (z)otavit
pít (na)pojit
plát pálit
sedět (po)sadit
slout slavit
stát (po)stavit
tát tavit
téci točit
tichnout těšit
trpět trápit
tuchnout tušit
viset (po)věsit
vrtět vrátit
vřít vařit
žít hojit

Denominální

Při tvorbě kauzativ z přídavných jmen se rovněž setkáváme nejčastěji se zakončením -it. V některých případech nalézáme protiklady sloves přechodných zakončených na -it k slovesům nepřechodným zakončeným na -ět, např. ztemnit (učinit temným) a ztemnět (stát se temným).

Přídavné jméno Účinné sloveso
bílý bílit/bělit
černý černit
temný temnit
plný plnit

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kausativ na německé Wikipedii.

Zdroj