Katarina Ivanovićová
Katarina Ivanovićová | |
---|---|
![]() | |
Narození |
15. dubna 1811 Veszprém |
Úmrtí |
22. září 1882 (ve věku 71 let) Székesfehérvár |
Místo pohřbení | Bělehradský nový hřbitov |
Národnost | Srbové |
Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni Akademie výtvarných umění v Mnichově |
Povolání | malířka |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Katarina Ivanovićová, nepřechýleně Katarina Ivanović (15 dubna 1811 Veszprém – 22 září 1882 Székesfehérvár), byla srbská malířka. Je považována za první srbskou malířku v moderních dějinách umění.[1][2][3]
Život
Mládí prožila v Székesfehérváru. Původně studovala malbu v Budapešti, v roce 1835 se zapsala na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Mezi její přátele a podporovatele patřil Teodor Pavlović, který o ní psal v novinách Serbski Narodni List, a Sima Milutinović, která jí v roce 1837 věnovala báseň.
Katarina Ivanovićová cestovala do Itálie, Francie a Holandska. V letech 1843-1845 studovala na Akademii výtvarných umění v Mnichově.[3] V Bělehradě pracovala od roku 1846 do roku 1847; malovala portréty významných osobností té doby, včetně princezny Persidy Nenadović a vojvody Stevana Knićanina. V pozdějších letech trávila spoustu času cestováním a žila na různých místech, včetně Paříže a Záhřebu. Zemřela v Székesfehérváru v roce 1882. Její ostatky byly přeneseny na bělehradský Nový hřbitov v roce 1967.
-
Italský vinař (1842)
-
Dobytí Bělehradu (1845)
-
Stevan Knićanin (1847)
-
Konstantinopolský patriarcha proklíná luxus (1870)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Katarina Ivanović na anglické Wikipedii.
- ↑ Галерија Матице српске. web.archive.org [online]. 2015-04-11 [cit. 2025-03-12]. Dostupné online.
- ↑ Ivanovic Katarina. www.sanu.ac.rs [online]. [cit. 2025-03-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Катарина Ивановић - прва српска сликарка новијег доба [online]. [cit. 2025-03-12]. Dostupné online.