Karl Macchio
| Karl baron Macchio | |
|---|---|
 Karl Macchio s manželkou
| |
| První sekční šéf rakousko-uherského ministerstva zahraničí | |
|
Ve funkci: 1912 – 1917 | |
| Předchůdce | Ladislaus Müller |
| Nástupce | Ladislaus Müller |
| Rakousko-uherský vyslanec v Řecku | |
|
Ve funkci: 1903 – 1908 | |
| Předchůdce | István Burián |
| Nástupce | Karl von Braun |
| Rakousko-uherský vyslanec v Černé Hoře | |
|
Ve funkci: 1899 – 1903 | |
| Předchůdce | Eugen von Kuczyński |
| Nástupce | Otto Kuhn von Kuhnenfeld |
| Narození |
23. února 1859 nebo 1859 Sibiu |
| Úmrtí |
1. dubna 1945 nebo 1945 (ve věku 85–86 let) Vídeň |
| Titul | svobodný pán |
| Profese | diplomat a novinář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karl svobodný pán Macchio (Eberhard Karl Franz Wenzel Florian Angelo Maria Hubert Freiherr von Macchio) (23. února 1859, Sibiu, Rakousko-Uhersko – 1. dubna 1945, Vídeň, Rakousko) byl rakousko-uherský diplomat s italským původem. Od roku 1881 působil v diplomatických službách, později byl rakousko-uherským vyslancem v Černé Hoře a v Řecku.[1][2] V závěru své kariéry byl za první světové války prvním sekčním šéfem na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí.
Životopis
Pocházel ze staré rodiny z Lombardie, která v 18. století přesídlila do Vídně, jeho otcem byl c.k. polní podmaršál Florian Macchio (1802–1895), povýšený v roce 1861 do stavu svobodných pánů.[3][4] Karl studoval práva a v roce 1879 vstoupil do státních služeb, pracoval jako úředník u místodržitelství ve Štýrském Hradci. Absolvoval jednoroční službu v c. k. armádě, kterou opustil v hodnosti nadporučíka, později již jako vysoce postavený diplomat byl v roce 1906 povýšen do hodnosti rytmistra v záloze u c. k. zeměbrany.[5] v roce 1881 přešel na ministerstvo zahraničí. Jako atašé vystřídal v rychlém sledu Berlín, Stuttgart a Istanbul, poté byl vyslaneckým tajemníkem v Bukurešti, Římě a Petrohradu, na delší dobu zakotvil v Istanbulu, kde nakonec zastával funkci legačního rady I. kategorie.[6] V letech 1899–1903 byl vyslancem v Černé Hoře[7][8] a v letech 1903–1908 v Řecku,[9] mezitím se v roce 1907 jako rakousko-uherský delegát zúčastnil mírové konference v Haagu. V listopadu 1908 byl z Athén povolán na ministerstvo zahraničí, kde působil jako sekční šéf.[10][11] V letech 1912–1917 byl I. sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí.[12][13] Od srpna 1914 do května 1915 souběžně vedl diplomatického zastoupení v Římě po dobu nepřítomnosti Kajetana Méreye a pro tuto příležitost mu byl udělen dočasný titul velvyslance. Po nástupu ministra zahraničí Otakara Černína byl v lednu 1917 z diplomatických služeb propuštěn. Po první světové válce spolupracoval jako novinář s rakouským deníkem Neue Freie Presse, kde se věnoval zahraniční politice.
V roce 1890 se oženil s baronkou Berthou Czekeliusovou von Rosenfeld (1868–1944), z manželství se narodil syn Franz Karl (1896–1916), který padl za první světové války. V meziválečném období žili manželé ve Vídni v ulici Schönburgstraße 19.[14]
Tituly a ocenění
Od nobilitace svého otce užíval od roku 1861 titul svobodného pána. Jako sekční šéf na ministerstvu zahraničí obdržel v roce 1908 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[15] Během diplomatických služeb získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Byl také čestným členem Rakouského archeologického institutu a držitelem nizozemské medaile pro účastníky haagské konference v roce 1907.[16][17]
Rakousko-Uhersko
-
velkokříž Leopoldova řádu (1917) -
Vojenský jubilejní kříž (1908) -
Řád železné koruny I. třídy (1907) -
velkokříž Řádu Františka Josefa (1902) -
Jubilejní pamětní medaile (1898) -
rytířský kříž Leopoldova řádu (1896)
Zahraničí
-
velkokříž Řádu Spasitele (Řecko) -
Řád sv. Stanislava II. třídy (Ruské impérium) -
Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše) -
Řád červené orlice I. třídy (Německo) -
Řád pruské koruny I. třídy (Německo) -
velkokříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie) -
Řád sv. Alexandra I. třídy (Bulharsko) -
Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora) -
důstojník Řádu rumunské koruny (Rumunsko) -
důstojník Řádu dubové koruny (Lucembursko) -
Řád sv. Michaela (Bavorsko) -
velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko) -
Řád Takova I. třídy (Srbsko) -
Řád zähringenského lva (Bádensko)
Odkazy
Reference
- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 397 dostupné online
- ↑ Přehled diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné onlinedostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1865; Gotha, 1865; s. 604–605 dostupné online
- ↑ Rodina Floriana Macchia na webu geni.com dostupné online
- ↑ Schematismus der K. K. Landwehr und der K. K. Gendarmerie 1914; Vídeň, 1914; s. 327 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1898; Vídeň, 1898; s. 39 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1901; Vídeň, 1901; s. 39 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 239 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1904; Vídeň, 1904; s. 42 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 38 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 271 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 38 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 277 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1931; Gotha, 1931; s. 299 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 245 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Macchia in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1916; Vídeň, 1916; s. 39 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Macchia in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 289 dostupné online
Literatura
- CLARK, Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce (The Sleepwalkers. How Europe Went to War in 1914); Londýn, 2012 (Praha, 2014; český překlad Zdeněk Hron) 669 s. ISBN 978-80-906242-7-6
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
- SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9
Externí odkazy
- Karl Macchio in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
