Karl Fellinger

Karl Fellinger
Narození 19. června 1904
Linec
Úmrtí 8. listopadu 2000 (ve věku 96 let)
Vídeň
Povolání internista, vysokoškolský učitel a lékař
Alma mater Vídeňská univerzita
Témata lékařství a vnitřní lékařství
Ocenění Čestný prsten města Vídně
Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Velká stříbrná medaile s hvězdou za zásluhy o Rakouskou republiku
Manžel(ka) Barbara Issakides
multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karl Fellinger (19. června 1904 v Linci8. listopadu 2000 ve Vídni) byl rakouský lékař.[1] Byl považován za doyena klinické medicíny v Rakousku.

Studoval na gymnáziu a poté na Vídeňské univerzitě.[2] Od roku 1945 byl univerzitním profesorem ve Vídni a předsedou Nejvyšší lékařské rady. Byl jedním z nejvíce mezinárodně uznávaných rakouských lékařů ve 20. století. Mezi jeho pacienty byli Abd al-Azíz ibn Saúd, Muhammad Rezá Pahlaví, Muhammad Záhir Šáh, Hasan II., Muhammad Zijául Hak, Athenagoras I. a Siaka Stevens. Veřejně známým se stal díky seriálu televize ORF „Der gläserne Mensch“, v němž v letech 1977 až 1979 zasvěcoval diváky vzrušujícím způsobem do lékařských poznatků.

Hrob na Döblinském hřbitově

Je pohřben na hřbitově v Döblingu (skupina 24, řada 2, číslo 1) ve Vídni. Je po něm pojmenována infuze přípravku Fellinger, infuze metamizolu a kortizonu pro úlevu od bolesti.

Dílo

  • Die Fettleibigkeit (Otylost), 1939
  • Klinische Fortschritte (Klinické pokroky), 1950
  • Lehrbuch der Inneren Medizin (Učebnice vnitřní medicíny), 1952
  • Arzt zwischen den Zeiten“ (Lékař mezi dvojí dobou), 1984

Vyznamenání

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Fellinger na německé Wikipedii.

  1. Karl Fellinger, Prof. Dr.. geschichte.univie.ac.at [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-08. 
  2. Fellinger, Karl, austria-forum.org
  3. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 63 Dostupné online
  4. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 181 Dostupné online

Externí odkazy

Zdroj