Karl-Eugen Czernin

Dipl. Ing. Karl-Eugen Czernin
Erb Černínů z Chudenic
Erb Černínů z Chudenic
10. vladař domu hradeckého a chudenického
Úřadující
Ve funkci od:
22. června 2004
(od 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Předchůdce Rudolf Czernin
Vojenská služba
Služba RakouskoRakousko Rakousko
Hodnost nadporučík v záloze

Narození 25. července 1956 (67 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť (1985) Fiona, roz. von Rechberg und Rothenlöwen (* 1958)
Rodiče Rudolf Czernin (1924–2004) a Lucia, roz. Hauser (1929–1970)
Děti 1. Wenzel (* 1986)
2. Lucia (* 1987)
3. Ana-Teresa (* 1989)
4. Leo (* 1989)
5. Maria Fátima (* 1992)
6. Felix (1995–1996)
7. Maria de la Gloria (* 1997)
8. Lorenz (* 2002)
Příbuzní děd: Eugen Alfons Czernin (1892–1955)
babička: Josefina, roz. Schwarzenbergová (1895–1965)
sestra: Caroline, provd. Laussner (* 1959)
strýc: Karl-Eugen Czernin (1920–1940)
Sídlo Enzesfeld
Profese podnikatel
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl-Eugen Czernin (celým jménem německy Karl-Eugen Maria Josef Graf Czernin von Chudenitz;[1]25. července 1956 Vídeň)[2] je rakouský šlechtic z jindřichohradecké větve původně českého rodu Czerninů z Chudenic. Od roku 2004 je hlavou rodu.

Život

Zámek Lázeň (v majetku rodu opět od roku 2009)

Narodil se ve staré původně české rodině, která si v meziválečném období zvolila německou národnost a po druhé světové válce ztratila veškerý majetek v Československu a musela se vystěhovat. Rodiči Karla-Eugena byl Rudolf Czernin (1924–2004) a jeho manželka Lucia, roz. Hauser (1929–1970). Má sestru Caroline, provd. Laussner (* 1959).

Vystudoval lesní inženýrství ve Vídni. Po určitou dobu žil v Argentině, kde se živil jako obchodník s dobytkem.[3] Od otce získal část peněz za prodanou czerninskou obrazovou galerii.[3] Peníze investoval v roce 1981 do koupě lesního pozemku s golfovým hřištěm, který nechal na přelomu 19. a 20. století vybudovat baron Rotschild, a starého domu v Enzesfeldu,[4] který se nachází přibližně 30 km jihozápadně od Vídně.

Poprvé navštívil Česko krátce po sametové revoluci.[5] Jeho otec se snažil zrestituovat majetek jindřichohradecké větve.[6][pozn. 1] Jako dědictví po matce se snaží restituovat statky Štěpánovice a Velichov. Proces je veden nejen u českých soudů, ale i u Evropského soudu ve Štrasburku.[7] V roce 2009 koupil od Plzeňského Prazdroje zámek Lázeň v Chudenicích za symbolickou jednu korunu.[7] Zchátralý zámek a park obnovuje.

Rodina

Ve Vídni se 25. dubna 1985 oženil s Fionou hraběnkou von Rechberg und Rothenlöwen (* 8. března 1958 Mnichov), dcerou Friedricha Ernesta von Rechberg und Rothenlöwen a Rose-Marie svobodné paní Saurma von der Jeltsch), dámou Řádu hvězdového kříže. Narodilo se jim osm dětí:[2]

  • 1. Wenzel (Václav; * 30. 7. 1986 Vídeň)
  • 2. Lucia (Lucie; * 21. 11 1987 Vídeň)
  • 3. Ana-Teresa (* 3. 10. 1989 Vídeň, dvojče)
  • 4. Leo (* 3. 10. 1989 Vídeň, dvojče)
  • 5. Maria Fátima (* 27. 12. 1992 Vídeň)
  • 6. Felix (29. 3. 1995 Vídeň – 16. 4. 1996 Vídeň)
  • 7. Maria de la Gloria (* 25. 1. 1997 Vídeň)
  • 8. Lorenz (Vavřinec; * 22. 3. 2002 Vídeň)

Odkazy

Poznámky

  1. K majetku jindřichohradecké větve patřily statky Chudenice, Petrohrad (u Loun), Krásný Dvůr, Jindřichův Hradec a Andělská Hora.

Reference

  1. MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-16 [cit. 2022-08-31]. Dostupné online. 
  2. a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 92. 
  3. a b VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 293. Dále jen Paradoxy české šlechty. 
  4. Paradoxy české šlechty, s. 308
  5. Paradoxy české šlechty, s. 309
  6. Paradoxy české šlechty, s. 290
  7. a b JUŘÍK, Pavel. Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem. Praha: Euromedia Group a. s., 2021. 160 s. ISBN 978-80-242-7274-0. S. 82. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj