Karel Svolinský
| Karel Svolinský | |
|---|---|
| Narození |
14. ledna 1896 Svatý Kopeček  Rakousko-Uhersko
|
| Úmrtí |
16. září 1986 (ve věku 90 let) Praha  Československo
|
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov [1] |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
| Povolání | malíř, pedagog, scénograf, ilustrátor, grafik, kreslíř, kostýmní návrhář, učitel, typograf, kurátor, výtvarník, vysokoškolský učitel a umělecký pedagog |
| Manžel(ka) | Jarina Smoláková |
| Ocenění | národní umělec (1961) Řád práce |
| Podpis |  |
| multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech
| |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karel Svolinský (14. ledna 1896 Svatý Kopeček[2] u Olomouce – 16. září 1986 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog.
Život
V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku (1919–1921), u Bohumila Kafky sochu (1921). Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky.
Datace
- 1910–1916 : vyučil se řezbářství v Praze
- 1919–1921 : studium na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Štěpána Zalešáka
- 1921 : studium sochařství na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Bohumila Kafky
- 1922–1927 : studium grafiky a nástěnné malby na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Františka Kysely
- 1924 : Národní cena za výtvarné umění
- 1945–1970 : působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
- 1952 : Laureát státní ceny
- 1956 : zasloužilý umělec
- 1961 : národní umělec
- 1976: Řád práce
- 1977 : podepisuje tzv. Antichartu
- 2001 : velká retrospektivní výstava v Národní galerii v Praze .
Dílo
Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné (Ex libris) a užité grafice (plakáty, bankovky, známková tvorba), při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez (související s jeho vyučením řezbářem). Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací:
- 1930–1931: návrh vitráže pro rodovou kapli Schwarzenberků v Chrámu sv. Víta v Praze
- 1949–1954: návrh nové podoby Olomouckého orloje ve stylu socialistického realismu (ve spolupráci se svou manželkou, sochařkou Marií Svolinskou[3]; na realizaci se podílel také sochař Olbram Zoubek)
Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína.[4] Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu (1968).
Ilustroval celou řadu knih (k nejznámějším patří např. čtyřsvazková publikace Český rok Karla Plicky a Františka Volfa, 1944–1960) a obálek hudebnin (např. B. Smetany, L. Janáčka, Z. Fibicha). Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje (pro nějž navrhl původní typografické písmo a vytvořil celou řadu ilustrací) na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas[5] (1933). Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibris, bankovek aj. Vytvořil i celou řadu barevných vitráží, mozaik a maleb na sklo. Od roku 1935 byl členem SVU Mánes a čestným členem SČUG Hollar.
V roce 1986 k jeho 90. narozeninám vydal Albatros knihu Kolik je na světě krás, kterou napsal František Nepil a ilustroval právě Karel Svolinský.[6]
Je považován za pokračovatele mánesovsko – alšovské tradice v českém výtvarném umění.
Odkazy
Reference
- ↑ hrob malíře Karla Svlinského na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22.
- ↑ Index narozených, záznam o narození Karel Svolinský farnost Svatý Kopeček
- ↑ Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2005 XV. St-Šam. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2005. S. 287.
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 477
- ↑ Karel Svolinský, Wenceslas (1933)
- ↑ Kolik je na světě krás – František Nepil | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-05-31]. Dostupné online.
Literatura
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 309, 332, 356.
- Balaštíková, Eva: Karel Svolinský (1896–1986), 2001, ISBN 80-238-7652-X
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 477–8
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 233.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Svolinský na Wikimedia Commons
- Osoba Karel Svolinský ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Svolinský
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Karel Svolinský v informačním systému abART
- Karel Svolinský v databázi Archivu Národního divadla
- Karel Svolinský v archivu Národního divadla Brno
- Karel Svolinský na stránkách Svatého Kopečku u Olomouce
- Pořad Českého rozhlasu Plus „Chtěl bych mít nekonečnou tužku...“, obsahuje množství unikátních ukázek s hlasem Karla Svolinského z jeho dětství i z vrcholného tvůrčího období, řada z nich nebyla doposud publikována
- Klingspor Museum: Karel Svolinský, písma Svolinsky Antiqua (1925), Wenceslas (1933)
- Luc Devroye: Karel Svolinsky
