Karel Lidický

Profesor Karel Lidický
Narození 17. června 1900
Hlinsko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 21. května 1976 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání pedagog, sochař, učitel a publicista
Ocenění národní umělec (1968)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Lidický (17. června 1900 ve Hlinsku[1] – 21. května 1976 v Praze) byl český sochař, medailér a vysokoškolský pedagog.

Život

Byl žákem pražské Akademie, na níž studoval v letech 1926–1931 v ateliéru drobné plastiky a medaile Otakara Španiela), kde si oblíbil více monumentální pojetí Myslbekova asistenta Karla Pokorného. Zásadní vliv mimo školu na něj měl především sochař a restaurátor Karel Kotrba, který ho seznámil s tvorbou Charlese Despiaua.

Lidický náleží k nejvýznamnějším autorům českého klasického portrétu, pokračovatelům monumentální realistické tradice J. V. Myslbeka. V tomto pojetí modeloval společensko-politické zakázky. Některé podobizny v moderní koncepci souzní s dílem Charlese Despiaua a italských neorealistů jako byl Giacomo Manzú, s nímž Lidického pojilo celoživotní přátelství. Stěžejní je jeho popření impresionistických forem, které do té doby v portrétu převládaly.

Pedagogická činnost

Od roku 1945 byl pedagogicky činný na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, dále na ČVUT. Od roku 1965 působil na pražské Akademii výtvarných umění. Mezi jeho významné žáky patří Ivan Kalvoda, Milan Vácha, Ivan Záleský nebo Zdeněk Preclík.

Nejznámější díla

Hrob Karla Lidického na Vinohradském hřbitově v Praze
  • Socha ženy chránící si obličej před plameny hořící obce – Památník Lidice
  • Památník, Obětem světové války,[2]Kameničky
  • Podobizna malíře Šmidry, bronz, 1930
  • Ženské torzo, serpentin, 1932 (v několika autorských replikách)
  • Busta Republiky, bronz, 1933 (známé jsou i odlitky z hrnčiny)
  • Novinářka z Melantricha, bronz, 1934
  • Venkovský chlapec, dřevovina, 1935
  • Podobizna kunsthistoričky dr. Jarmily Blažkové, bronz, 1936
  • Václav Budovec z Budova, bronz, 1938
  • Podobizna Inky Peřinové, bronz 1941
  • Dětský akt, bronz, 1942
  • Podobizna paní Kovárnové, bronz, 1942
  • Básník František Halas, bronz, 1942
  • Básník Hanuš Jelínek, bronz, 1942
  • Podobizna malíře Václava Rabase, bronz, 1943
  • Tuberkulózní torzo, bronz, 1943 (existuje i mramorová replika z roku 1946)
  • Podobizna Jarmily Zábranské, bronz, 1948
  • Podobizna Jiřiny Kerhartové, bronz, 1948
  • Podobizna Adrieny Šimotové (aspirantka Adriena), bronz 1953
  • Pomník Mistr Jan Hus, bronz, 1955 (Nádvoří Karolina)
  • Pamětní deska Janu Želivskému, bronz, 1956
  • Podobizna Zdeňka Paulíčka, bronz, 1956
  • Medaile Max Švabinský, bronz, 1958
  • Busta spisovatele Vladislava Vančury, bronz, 1959
  • Zuzanka a Katuška, bronz, 1960
  • Podobizna dr. Jana Weniga, cín, 1963
  • Busta spisovatele Jana Weisse, cín, 1972, Jilemnice
  • Památník objevu radia (Jáchymov), bronz a beton
  • Pomník S. K. Neumanna v Poděbradech (spolupráce Vojtěch Kerhart)

Odkazy

Reference

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených1894-1906 v Hlinsku, sign. 6906, ukn. 2306, str.197. Dostupné online
  2. ↑ Památník, Obětem světové války. sixside.galerie.cz [online]. [cit. 2009-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-30. 

Literatura

  • Almanach Akademie výtvarných umění, editor Jiří Kotalík. Praha 1981

Externí odkazy

Zdroj