Karel Hetteš

Karel Hetteš
Narození 29. července 1909
Praha
Úmrtí 21. září 1976 (ve věku 67 let)
Praha
Vzdělání École de Louvre
Povolání historik umění, kurátor
Ocenění Zlatá medaile na Expo ´58, Cena Antonína Matějčka (1967)
Rodiče František Hetteš
Příbuzní Josef Ferdinand Hetteš, strýc
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Hetteš (29. července 1909, Praha-Žižkov – 21. září 1976, Praha)[1][2] byl historik a kritik výtvarného umění se zaměřením na sklo, publicista a kurátor výstav skla.

Život

Karel Hetteš se narodil a byl pokřtěn jmény Karel Miroslav na Žižkové, jako syn Františka Hetteše z Jičíněvsi a jeho manželky Marie, rozené Markové, ze Želetavy; rodina bydlela v domě čp. 184 v Břevnově. Otec byl v roce 1907 hostinským v Brně, v době synova narození se dal zapsat jako agent a v roce 1910 se sám nebo s rodinou přestěhoval do Bubenče.[3] Karlův strýc Josef Ferdinand Hetteš byl akademický malíř.

Vystudoval dějiny umění na École du Louvre v Paříži a v Mnichově. V letech 1931-1934 studoval na Haute École des Sciences politiques v Paříži. Působil jako redaktor nejprve v Bruselu, později po roce 1938 jako redaktor České grafické Unie a Pražských akciových tiskáren. V letech 1938-1945 byl redaktorem Národních novin, od roku 1941 zástupcem šéfredaktora. Po válce byl v letech 1945-1947 tiskovým referentem Ministerstva průmyslu, v letech 1948–1951 byl členem redakčního kruhu, odpovědným zástupcem a poté vedoucím redaktorem časopisu Tvar. Ve stejné době byl šéfredaktorem časopisu Věci a lidé.

Roku 1951 byl z politických důvodů propuštěn a pracoval pak jako pomocný dělník v podniku Umělecké sklo v Kamenickém Šenově až do roku 1953. Podle René Roubíčka ve skutečnosti organizoval výstavy skla, sháněl pro podnik zakázky a působil jako odborný poradce a teoretik nového moderního skla.[4] Roku 1953 se stal odborným pracovníkem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Od roku 1957 byl teoretikem skupiny Bilance, po roce 1959 působil jako publicista ve svobodném povolání. V letech 1969-1971 byl redaktorem časopisu Výtvarná práce. Roku 1964 byl zvolen do předsednictva reformovaného SČSVU a v letech 1965-66 působil jako předseda sekce užitého umění a průmyslového výtvarnictví, od roku 1967 jako předseda výstavní rady.[5] Přispíval do časopisů Tvar, Glasrevue, Glass Review, Květen, Květy, Umění, Výtvarná práce, Zprávy památkové péče. Byl členem Umělecké besedy a mezinárodních sdružení AICA, AIHV (Mezinárodní asociace pro dějiny skla), WCC (Světová rada řemesel).[6]

Ocenění

  • 1958 Zlatá medaile na Expo ´58 v Bruselu za knihu o skle
  • 1967 Cena Antonína Matějčka[6]

Dílo

Karel Hetteš získal vzdělání a prožil část své profesionální kariéry před válkou. Byl jedním z nejvýznamnějších badatelů v oboru českého skla,[7] organizátorem výstav a kurátorem jedné z velkých světových sbírek skla v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. K subjektu svého bádání přistupoval jako kvalifikovaný historik a díky spolupráci s českými výtvarníky se stal i spoluautorem některých děl. Roku 1953 ho přizval ředitel Borských ateliérů - Borocrystal Karel Jindra ke spolupráci, aby jako špičkový historik skla a teoretik napomohl s řešením některých praktických problémů.

Jako pracovník UPM a později externí spolupracovník muzea zajišťoval účast českých sklářů na XI. trienále v Miláně. Podílel se na přípravě expozic na Expo 58 v Bruselu a Expo 1967 v Montrealu i na výstavách českého skla v Moskvě, Corningu a Sao Paulu. Měl úvodní projev na symposiu skla, které se konalo 16. až 19 srpna 1970 v Dublinu při příležitosti sněmování světové rady řemesel.[8]

Krátce po Světové výstavě Expo ´58 v Bruselu se stal jedním z teoretiků nově ustavené Skupiny průmyslových výtvarníků v Umělecké besedě. Po počátečním optimismu, prezentovaném na výstavách Bilance roku 1958 a 1960, však ochota průmyslových podniků realizovat návrhy výtvarníků v letech 1962/1963 zcela opadla[9] a jen díky Hettešově prozíravosti se vzory zachovaly alespoň ve sbírkách UPM.[10] K poválečnému vývoji českého sklářství roku 1966 napsal: Zatímco na Západě byl vývoj v rukou zkušených a často velmi obchodně zdatných praktiků, u nás se víc teoretizovalo nebo ještě spíše filozofovalo. Možnosti experimentace ve výrobě a prosazování vytvořených prototypů se přitom po počátečním a velmi slibném rozmachu po polovině 50. let postupně stále zmenšovaly. [11]

Když roku 1976 zemřel, zůstala nedokončena jeho práce o sklárnách Kavalier a sklárnách v Posázaví i souborné práce o historii a současnosti českého sklářství.[12]

Bibliografie (výběr)

  • Albrecht Dürer, Praha 1954
  • Bohemian Glass throughout the Ages, Prague 1954
  • 500 let českého skla. 15-20. století, Praha 1954
  • Současné sklo (Deset let práce československých výtvarníků), Severočeské muzeum, Liberec 1955
  • Glass in Czechoslovakia, Praha 1958
  • Old Venetian Glass, London 1960
  • Modern Ceramics, London 1963 (s P. Radou)
  • Venetian Trends in Bohemian Glass, Corning 1963
  • Sklo borských výtvarníků, kat. výstavy, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 1964
  • Modern Ceramics, Praha 1965 (s P. Radou)
  • 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví. Mezníky vývoje v letech 1918-1968, UPM Praha 1969
  • Benátské sklo, 146 s., Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze 1973

Katalogy

  • 1952 Umělecké sklo: Česká sklářská tradice a výsledky činnosti národního podniku Umělecké sklo, UPM Praha
  • 1958 Bilance 58, SČSVU
  • 1959 Krkonoše ve fotografii Zdenko Feyfara, SČSVU
  • 1961 Alena Kroupová, UPM v Praze
  • 1966 Jiří Rathouský: Grafika, Galerie Fronta
  • 1967 Věra Lišková, Galerie na Betlémském náměstí, Praha
  • 1967 Tapio Wirkkala, Galerie na Betlémském náměstí, Praha
  • 1969 Stanislav Kovář, Galerie na Betlémském náměstí, Praha
  • 1969 Alois Metelák, Regionální muzeum v Litomyšli (spoluautor katalogu)
  • 1970 Současné české sklo, Mánes, Praha
  • 1970 Současná česká keramika, Galerie na Betlémském náměstí, Praha
  • 1972 Václav Kautman, Pallas, vydavateľstvo Slovenského fondu výtvarných umeni
  • 1973 Glas von Vera Liskova, J. & L. Lobmeyr (s Haraldem Rathem)

Kurátor výstav (výběr)

  • 1952 Umělecké sklo, Praha, Brno
  • 1964 Výstava československého skla, New York City
  • 1965 Bohemian Glass, Victoria and Albert Museum, Londýn
  • 1965 Tšekkoslovakian taideteollisuutta / Tjeckoslovakisk konstindustri, Helsingin Taidehalli / Helsingfors Konsthall, Helsinky
  • 1966 Bilance ´66, Praha
  • 1966 Aktuální tendence v československém užitém umění a průmyslovém výtvarnictví, Praha
  • Tapio Wirkkala, Galerie na Betlémském náměstí, Praha
  • 1969 50 Jahre der Tschechischen angewandten Kunst und industrial design, Vídeň
  • 1970 Současná česká keramika, Praha
  • 1970 Současné české sklo, Praha
  • 1972 Václav Kautman, Bratislava
  • 1973 Velká doba italského umění ohně: Italská majolika a benátské sklo z československých sbírek, Praha

Reference

  1. ↑ Alena Adlerová, Nachruf für Karel Hetteš, Glasrevue 41, č. 12, 1976, s. 17
  2. ↑ Emanuel Poche, In memoriam K. H., Umění 25, 1977, s. 273-274
  3. ↑ Pobytová přihláška rodiny u pražského policejního komisařství
  4. ↑ René Roubíček -Less Known Traits of the Artist 2022, s. 60
  5. ↑ Nové ústřední orgány Svazu československých výtvarných umělců, Výtvarná práce, 12, 23, 1965, s. 3
  6. ↑ a b Slavíček L, 2016, s. 415
  7. ↑ Petrová S, 2007, s. 9
  8. ↑ Karel Hetteš, Sklo, tvorba a svět, Umění a řemesla, 4, 1970, s. 34-41
  9. ↑ Karel Hetteš, Bilance tří Bilancí 1958-1960, Tvar 7, 1963, s. 204-213
  10. ↑ Petrová S, 2018, s. 75-76
  11. ↑ Karel Hetteš: 1945-1965. Úvahy o vývoji našeho užitého umění a průmyslového výtvarnictví, Tvar 17, č. 7, 1966, s. 206
  12. ↑ Petrová S, 2018, s. 89-80

Literatura

  • Sylva Petrová, České sklo, 428 s., Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Praha 2018, ISBN 978-80-87989-50-0
  • Lubomír Slavíček (ed.): Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1612–1613, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Sylva Petrová, České a slovenské sklo v exilu, Moravská galerie v Brně a nakladatelství KANT, Praha 2007, MG ISBN 978-80-7027-165-0, KANT ISBN 978-80-86970-49-3
  • Alena Adlerová: Karel Hetteš, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, ISBN 80-200-0522-6, s. 257
  • René Roubíček - méně známé tváře sklářského výtvarníka / Less Known Traits of the Glass Artist, 72 s., Spolek sympozia rytého skla, Liberec 2022, ISBN 978-80-11-02594-6

Externí odkazy

Zdroj