Karel Hájek

Karel Hájek
Karel Hájek v období První republiky
Karel Hájek v období První republiky
Narození 22. ledna 1900
Lásenice
Úmrtí 31. března 1978 (ve věku 78 let)
Praha
Povolání fotograf, novinář, fotoreportér, fotograf přírody a typograf
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Hájek (22. ledna 1900 Lásenice – 31. března 1978 Praha) byl československý novinářský fotograf, považovaný za zakladatele moderní české fotoreportáže.[1]

Život a dílo

Narodil se 22. ledna 1900 v Lásenici. Jeho matka Kateřina (rozená Beránková), která spolu s ním vychovala pět dětí, byla výtečnou kuchařkou, navštěvovaná i Emou Destinnovou. Jeho otec Ondřej (Andreas) vedl s manželkou hostinec a poštovnu, byl předsedou honebního výboru a lásku k přírodě a myslivosti podědil Karel nepochybně i po něm.

Po absolvování obecné školy se v roce 1914 vyučil kovářem v Nové Bystřici. V letech 1914–1918 sloužil v rakouskouherské armádě v Českých Budějovicích, ve Vídni a na frontě v jižních Tyrolích.[2]

Z války domů se vrátil 25. října 1918, a již tři dny nato odejel do Prahy, kde zůstal natrvalo, s četnými návraty domů k rodičům.[3]

V letech 1918-1926 pracoval nejprve jako kovodělník v továrně Ringhoffer.[4] Později pracoval jako řidič pražské tramvaje. V roce 1920 začal amatérsky fotografovat.[4]

Karel Hájek byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil v roce 1925 s Vlastou Havlíčkovou, téhož roku se manželům narodil syn, JUDr. Miloš Hájek, který zemřel 19. července 1984 v Rumburku. Manželé se rozvedli v roce 1930.[2] Druhý sňatek uzavřel v prosinci 1940 se členkou opery Národního divadla v Praze Jaroslavou (Slávkou) Procházkovou (1912 - 1978).[5][6]

Jeho dalšími nejbližšími příbuznými byli neteře Marie Kratochvílová a Vlasta Šafářová a synovec Ing. Jiří Hájek.[3]

Fotožurnalista

V roce 1926 pořídil reportáž o Emě Destinnové, kterou otiskl časopis Pestrý týden. V roce 1929 byla jeho fotografie oceněna ve fotosoutěži téhož časopisu[7] a byla otištěna na titulní stránce českého[8] i německého vydání. Od šéfredaktora Bohumila Markalouse získal novinářský průkaz. Až do roku 1932 se snažil spojovat zaměstnání tramvajáka a fotoreportéra, což ale vedlo k řadě problémů. Traduje se příhoda, kdy nechal stát tramvaj uprostřed křižovatky na Václavském náměstí, aby mohl pořídit reportáž o dopravní nehodě.[9]

Od roku 1927 byl členem Českého klubu fotografů amatérů v Nekázance.

V roce 1932 získal výhradní smlouvu s nakladatelstvím Melantrich. Nadále ale publikoval i v řadě československých i světových časopisů, a to buď anonymně nebo pod různými pseudonymy (Lesík, Kubík a další).[2][10]

Fotografoval prezidenty Masaryka, Háchu, Gottwalda a Beneše, kterému dělal osobního fotografa.[11]. S oblibou fotografoval zvířata ve volné přírodě.[10]

Prosazoval směr moderní žurnalistiky spolu s Pavlem Altschulem, Františkem Illkem, Alexandrem Paulem, Václavem Jírů nebo Janem Lukasem.[12] Laboranta a asistenta mu při práci na reportážích dělal Zdeněk Tmej.

V letech 1937-1939 fotografoval pro americký časopis Life. Tento časopis otiskl jeho reportáže z událostí jako byly například: X. Všesokolský slet v roce 1938, dostihy v Pardubicích, pohřeb T. G. Masaryka, příjezd nacistické okupační armády do Prahy (fotografie Škaredý den).

V období druhé světové války spolu s dalšími autory, jako byli Jindřich Marco, Oldřich Straka, Karel Ludwig, Václav Jírů nebo Václav Chochola, pokračoval v reportérské práci a zároveň dokumentoval každodenní život v protektorátu.[12] V roce 1939 se vrátil zpět do redakce časopisu Pestrý týden.

V roce 1945 byl časopis Pestrý týden přejmenován na Svět v obrazech a byl obsahově řízen Ústředním výborem Komunistické strany Československa. Zde Karel Hájek pracoval až do roku 1969, kdy odešel do důchodu.[4]

V roce 1950 (podle Blanky Chocholové[2]; Alena Lábová uvádí rok 1953[4]) mu Státní bezpečnost zabavila archiv negativů, více než 80 000 snímků. Po delší době (v roce 1965) mu byla část archivu (přibližně 16 000 negativů a pozitivů) vrácena. Zbytek archivu je považován za ztracený. S komunistickou tajnou policií jistou dobu spolupracoval pod krycím jménem Reportér.[13][14] Patrně díky tomu mohl cestovat do zahraničí a fotografovat tam.

V roce 1973 prodal svůj archiv (asi 65 000 negativů a pozitivů, dokumentace, korespondence, rukopisy, knihy a časopisy) Archivu Národního muzea za 130 000 Kčs.[15]

Významné fotografie a reportáže

Karel Hájek: maršál Koněv se sovětskými vojsky při osvobození Prahy 1945
Fotografie Klementa Gottwalda vpravo nahoře je dílem Karla Hájka

Samostatné fotografie (výběr)

Reportáže (výběr)

Ocenění díla

Posmrtná připomínka

Jeho rodný dům č. p. 10 je nyní ve vlastnictví obce Lásenice, je zrekonstruován pro byty a je zde umístěna pamětní deska.[3]

Výstavy

Publikace (výběr)

  • V roce 1940 mu německý časopis Photofreund věnoval monografické číslo[18]
  • HÁJEK, Karel. Jihočech Emil Hácha. (České) Budějovice: Č.A.T., 1942. 
  • HÁJEK, Karel. Poslední cesta TGM. Praha: Orbis, 1947. 
  • HÁJEK, Karel. Krásy myslivosti. Praha: Orbis, 1953. 
  • HÁJEK, Karel. Gagarin v Praze. Praha: Orbis, 1961. 
  • HÁJEK, Karel; CHOCHOLOVÁ, Blanka. Karel Hájek. Praha: Asociace fotografů, 1999. ISBN 80-902629-4-5. 

Publikace, na kterých se podílel

Publikace, na nichž se Karel Hájek podílel:[3]

  • Soubor 12 pohlednic TGM
  • Norimberk : zločin a soud (1946)[17]
  • Hořká léta 1939–47
  • T. G. Masaryk
  • Fotografie 1928–58 (1959)
  • Československý rozhlas v boji
  • Gottwald ve fotografii
  • Karel Hájek (1963)
  • Akt v české fotografii (1967)
  • Válka nezapomenuta (1970)
  • Hájek 1926–1973
  • Katalog Karel Hájek 1900–1960
  • Gagarin v Praze (1961)
  • Mírov
  • Leningradská symfonie (1961)
  • Ročenka kruhu solistů městských divadel (1934)
  • Jihočech Emil Hácha (1942)
  • Od Špalíčku ke Snu noci svatojanské (1961)
  • Krásy myslivosti (1953) I.
  • Krásy myslivosti (1965) II.
  • Krásy myslivosti (1969) III.
  • Hunting with camera and gun
  • Avia Praha, národní podnik Letňany 1919-1969 (1969)
  • Poslední cesta TGM (1947)

Citáty

„ Šlo o špičkového reportéra-profesionála se vším, co k tomu patří. Byl schopen vyfotografovat politický mítink, vojenskou přehlídku, divadelní premiéru, reportáž o kanálnících stejně jako odpolední čaj na Hradě, státního prezidenta s doutníkem stejně jako kurzy plavání. Fotografoval skvěle za nacistů stejně jako za Pražského povstání či v období komunismu.[19] “
— Petr Vilgus
„ Práce fotoreportéra je především práce kronikáře. Musí zaznamenat skutečnost. Je to činnost mnohotvárná a nedá se přesně definovat ani naplánovat. Cokoli se stane, to noviny zaznamenají. Noviny si nemohou naplánovat vichřici nebo povodeň, požár Národního divadla, kdy ztratí důvěru vláda... Žádná zpráva, žádné psané slovo nemůže zachytit okamžik pravdivěji než fotografie...[11] “
— Karel Hájek
„ ...a ten jelen řek´: pane Hájek klidně si tam dejte vteřinu, já zadržím dech![20] “
— Karel Hájek

Odkazy

Reference

  1. ↑ CHUCHMA, Josef. Archiv fotografa Karla Hájka začíná vydávat unikátní svědectví. iDNES.cz [online]. MAFRA, 1998-12-19 [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d HÁJEK, Karel; CHOCHOLOVÁ, Blanka. Karel Hájek. Praha: Asociace fotografů, 1999. 63 s. Dostupné online. ISBN 80-902629-4-5. 
  3. ↑ a b c d *** HA-LAS.WZ.CZ ***. ha-las.wz.cz [online]. [cit. 2020-06-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d LÁBOVÁ, Alena. Česká novinářská fotografie 1945-1989. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2019. 609 s. ISBN 978-80-246-3713-6. Kapitola Poválečná víra v lepší budoucnost 1945-1947, s. 32–35. 
  5. ↑ Jaroslava Procházková v databázi Archivu Národního divadla
  6. ↑ S. 782. Jas : Rodinný ilustrovaný nepolitický týdeník [online]. Nakladatelství a knihkupectví Československé obce sokolské, 1940-12-20. Roč. 14, čís. 51, s. 782. Dostupné online. ISSN 1803-0289. 
  7. ↑ Výsledek naší obrázkové soutěže amatérské, která se skončila 30. května t. r.. Pestrý týden. 1929-07-06, roč. 4, čís. 27, s. 15. Dostupné online. ISSN 1801-4429. 
  8. ↑ HÁJEK, Karel. Poslední lidový dudák z Táborska. Pestrý týden. 1929-01-12, roč. 4, čís. 2, s. 1. Dostupné online. ISSN 1801-4429. 
  9. ↑ PECHÁČKOVÁ, Alena. Karel Hájek – fotograf, teoretik, organizátor. Praha, 2010 [cit. 2020-12-26]. 97 s. bakalářská. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy : Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Vedoucí práce Alena Lábová. Dostupné online.
  10. ↑ a b Archivovaná kopie. www.artmagazin.eu [online]. [cit. 2009-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-12. 
  11. ↑ a b Fotograf legenda. www.czech.cz [online]. [cit. 2009-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-25. 
  12. ↑ a b Okruhy otázek pro magisterské zkoušky z dějin fotografie [online]. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Ateliér reklamní fotografie, rev. 2008-02-20 [cit. 2009-02-15]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  13. ↑ VACA, Jan. Krycí jméno Reportér - Magazín Reportér. reportermagazin.cz [online]. 2017-04-09 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ Hájek Karel - detail osoby. STB On-Line [online]. www.cibulka.com [cit. 2020-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-08. 
  15. ↑ Archiv Národního muzea, Karel Hájek, kart. 1, inv. č. 58. Uložení fotoarchivu v ANM, Dohoda o prodeji 12. 2. 1973.
  16. ↑ HÁJEK, Karel. Černá madona. Moravská galerie - Sbírky on-line [online]. Moravská galerie [cit. 2020-12-20]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b HÁJEK, Karel. Norimberk : zločin a soud. Redakce Vladimír Rýpar. Praha: Svět v obrazech, 1946. 64 s. 
  18. ↑ HÁJEK, Karel. Karlův most po dešti. Pestrý týden. 27. 07. 1940, roč. 15, čís. 30, s. 29. Dostupné online. ISSN 1801-4429. 
  19. ↑ Fotografie v období protektorátu Čechy a Morava; Sonda do poměrů v reportážní, žurnalistické a knižní fotografii první poloviny čtyřicátých let dvacátého století, Petr Vilgus, teoretická bakalářská práce z ITF FPF SU v Opavě (1997). Vedoucí práce: prof. PhDr. Vladimír Birgus
  20. ↑ údajně hláška Karla Hájka k jeho slavné fotografii troubícího jelena někdy ze třicátých let. Na ní je jelen „vostrej jak břitva“!

Literatura

Externí odkazy

Zdroj