Karel Emil z Fürstenbergu
| Karel Emil princ z Fürstenbergu | |
|---|---|
 | |
| Rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku | |
|
Ve funkci: 1913 – 1918 | |
| Předchůdce | Christoph Wydenbruck |
| Nástupce | zánik Rakousko-Uherské monarchie |
| Rakousko-uherský vyslanec v Rumunsku | |
|
Ve funkci: 1911 – 1913 | |
| Předchůdce | Johann Schönburg-Hartenstein |
| Nástupce | Otakar Černín |
| Rakousko-uherský vyslanec v Sasku | |
|
Ve funkci: 1909 – 1911 | |
| Předchůdce | Karl von Braun |
| Nástupce | János Forgách |
| Narození |
16. února 1867 Praha  Rakouské císařství
|
| Úmrtí |
21. února 1945 (ve věku 78 let) Strobl  Rakousko
|
| Choť | (1902) Marie Matilda Festeticsová z Tolny (1881–1953) |
| Rodiče | Maxmilián Egon I. z Fürstenbergu (1822–1873) a Leontina z Khevenhüller-Metsch (1843–1914) |
| Děti | Antonie Leontina z Fürstenbergu Tassilo Fürstenberg |
| Příbuzní |
Maxmilián Egon II. z Fürstenbergu (sourozenec) Karel Schwarzenberg, Marie Eleonora z Bredowa a Bedřich Schwarzenberg (vnoučata) |
| Profese | diplomat |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Emil princ z Fürstenbergu (Karl Emil Egon Anton Maximilian Leo Vratislav Prinz zu Fürstenberg; 16. února 1867 Praha – 21. února 1945 Strobl) byl rakousko-uherský diplomat z rodu Fürstenbergů. Od mládí působil v diplomacii a zastával funkce v různých evropských zemích, nakonec byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku (1913–1918).[1] Jeho vnukem byl český politik a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Životopis
Pocházel z významné šlechtické rodiny Fürstenbergů, narodil se v Praze jako druhorozený syn knížete Maxmiliána Egona I. Fürstenberga (1822–1873), matka Leontina (1843–1914) patřila ke knížecí rodině Khevenhüller-Metsch. Karl Emil původně sloužil v armádě a v hodnosti poručíka c. k. zeměbrany byl převeden do zálohy. Od roku 1892 působil v diplomatických službách a vystřídal nižší posty v několika evropských zemích, jako attaché pobýval například v Paříži a Římě.[2] I když v české politice nijak aktivně nevystupoval, spolu se starším bratrem se hlásil ke Straně ústavověrného velkostatku.[3] Po sňatku v roce 1902 byl vyslaneckým radou v Bruselu[4][5] a v letech 1905–1909 velvyslaneckým radou v Petrohradě. Pak postoupil do vyšších funkcí a byl vyslancem v Sasku (1909–1911) a Rumunsku (1911–1913).[6] Nakonec se stal rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku (1913–1918),[7] po rozpadu monarchie odešel do výslužby.
Tituly a ocenění
Jako mladší syn knížete užíval od narození titul princ. V roce 1892 se stal c. k. komořím a při jmenování do funkce velvyslance obdržel v roce 1913 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[8] Během dlouholeté diplomatické služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[9][10] Byl také čestným rytířem Maltézského řádu a v roce 1920 získal Řád zlatého rouna.
-
rytířský kříž Leopoldova řádu (Rakousko-Uhersko) -
Řád železné koruny III. třídy (Rakousko-Uhersko) -
Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko) -
Řád Leopolda (Belgie) -
Řád italské koruny (Itálie) -
Řád rumunské koruny (Rumunsko) -
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko) -
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko) -
Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko) -
rytíř Řádu čestné legie (Francie)
Rodina
V roce 1902 se na zámku Keszthely oženil s hraběnkou Marií Festeticsovou (1881–1953), dcerou významného uherského magnáta Tassila Festeticse (1850–1933), který byl v roce 1911 povýšen do knížecího stavu.[11] Z jejich manželství pocházelo pět dětí:
- 1. Tassilo (20. 6. 1903 Brusel – 15. 7. 1989 Strobl), manž. 1938 Clara Agnelli (7. 4. 1920 – 19. 7. 2016), jejich dcerou byla herečka Ira von Fürstenberg, II. manž. 1975 Cecilie Amalie Blaffer (17. 12. 1919 Houston – 17. 11. 2006)[12]
- 2. Antonie (12. 1. 1905 Brusel – 24. 12. 1988 Vídeň), manž. 1934 kníže Karel VI. Schwarzenberg (5. 7. 1911 Čimelice – 9. 4. 1986 Vídeň), jejich synem byl politik Karel Schwarzenberg (1937–2023)[13]
- 3. Marie (29. 11. 1907 Vídeň – 24. 2. 1945 Davos), svobodná a bezdětná[14]
- 4. Karolina (19. 11. 1912 Vídeň – 26. 7. 1930 Strobl)[15]
- 5. Georg (13. 8. 1923 Strobl – 7. 1. 2008 tamtéž), I. manž. 1960 Kristina Colloredo-Mansfeldová (* 19. 12. 1940 Praha), rozvedeni roku 1965, II. manž. 1978 Victoria Taves Pullen (* 23. 3. 1957 Rio de Janeiro), rozvod 1997[16][17]
Karlův starší bratr Maximilián Egon II. z Fürstenbergu (1863–1941) patřil k významným osobnostem v Čechách, byl též členem rakouské Panské sněmovny.[18] Po vzniku Československa prodal státu své hlavní sídlo v Lánech a později i hrad Křivoklát.
Z příbuzenstva Karla Emila se diplomacii věnoval také jeho strýc hrabě Rudolf Khevenhüller-Metsch (1844–1910), který byl rakousko-uherským velvyslancem ve Francii.
Odkazy
Reference
- ↑ Kolektiv: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 487 ISBN 978-80-87890-31-8
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 203 dostupné online
- ↑ KAUCKÁ, Kristýna: Život aristokrata na šlechtickém sídle v 19. století na příkladu rodu Fürstenbergů (bakalářská práce), Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2011; s. 22 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1904; Vídeň, 1904; s. 40 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 248 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1912; Vídeň, s. 26, 53 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 33, 55 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 260 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Emila Fürstenberga in: Jahbruch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 57 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Emila Fürstenberga in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 380 dostupné online
- ↑ Rodokmen Festeticsů dostupné online
- ↑ Tassilo, Prinz zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Antonie, Prinzessin zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Maria, Prinzessin zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Karoline, Prinzessin zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Georg, Prinz zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Georg Prinz zu Fürstenberg. geni_family_tree [online]. 1923-08-13 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Maxmilián Egon II. Fürstenberg na webu rakouského parlamentu dostupné online Archivováno 8. 3. 2021 na Wayback Machine.
Literatura
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
- ŽUPANIČ, Jan a kolektiv: Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie; Praha, 2010; 216 s. ISBN 978-80-86781-13-6
Externí odkazy
