Kanicovití
 Kanicovití | |
|---|---|
Kanic obrovský (Epinephelus lanceolatus)
| |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Třída |
paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Řád |
ostnoploutví (Perciformes) |
| Nadčeleď |
Percoidea |
| Čeleď |
kanicovití (Serranidae) Swainson, 1839 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kanicovití (Serranidae) jsou čeleď ryb z řádu ostnoploutví (Perciformes). Dělí se na tři podčeledi: Anthiinae, Epinephelinae a Serraninae.[1] Ty zahrnují několik desítek rodů s českým názvem kanic a bradáč.[2] Někteří zástupci kaniců mohou dosahovat délky těla až 3 m a hmotnosti až 400 kg. Kanicovití patří mezi významné rybolovné a akvarijní druhy.
Popis
Kanicovití se vyznačují značnými rozdíly ve vzhledu a velikosti těla. Zástupci podčeledi Anthiinae jsou spíše malí, s pestrým zbarvením.[3] Jejich nejmenším zástupcem je kanic trpasličí (Plectranthias longimanus), jenž na délku měří pouhé 3 cm.[4] Někteří velcí kanici z podčeledi Epinephelinae naopak mohou dosahovat maximální délky těla až 3 m a hmotnosti až 400 kg.[1]
Typickými znaky čeledi jsou: tři trny na skřelové kosti, ktenoidní šupiny a úplná postranní čára. Kanicovití rozvíjejí pouze jednu hřbetní ploutev, u některých druhů mírně vykrojenou mezi trnitou částí, již tvoří 7 až 13 trnů, a částí tvořenou měkkými paprsky.[4] Ocasní ploutev má obvykle zaoblený tvar, u některých druhů je uťatá, případně poloměsíčitá; zřídka rozeklaná.[1] Výrazným znakem mnohých kaniců jsou jejich čelisti. Špička horní čelisti zůstává viditelná, i pokud ryba zavře tlamu, dolní čelist pak z profilu přes horní čelist přesahuje.[3]
Biologie
Kanicovití se, v závislosti na druhu, vyskytují na velkém množství různých stanovišť v tropických a mírných mořských, brakických, a dokonce i sladkých vodách, od mělčin až po hloubky přesahující několik stovek metrů. Množství druhů je spojováno s korálovými a skalnatými útesy, úkryt jim poskytují různé jeskyně a štěrbiny. Jiní kanicové žijí v písčitých či suťovitých oblastech, v porostech mořské trávy, řas anebo v mangrovech. Zástupci podčeledi Anthiinae se naopak pohybují nad hlubokými svahy a vrcholky útesů.[3]
Zástupci podčeledi Anthiinae se živí většinou drobnými korýši a rybími jikrami. Velcí kanicové představují naopak mohutné vodní predátory jiných ryb či hlavonožců, v dospělosti nemají přirozené nepřátele. Někteří zástupci podčeledi Epinephelinae (tribu Grammistini) se proti predátorům brání vylučováním kožního toxinu.[1][3] Někteří kanicové, jako jsou druhy rodu Serranus, se vyznačují hermafroditismem, samčí a samičí pohlavní žlázy však v takovém případě bývají funkční jenom po určitou část životního cyklu. Ryba tedy stráví část života jako samice, část života jako samec (protogynní hermafroditismus[1]).[4]
Seznam rodů
Podle [2]
- Acanthistius Gill, 1862
- Aethaloperca Fowler, 1904
- Alphestes Bloch & Schneider, 1801
- Anatolanthias Anderson, Parin & Randall, 1990
- Anthias Bloch, 1792
- Anyperodon Günther, 1859
- Aporops Schultz, 1943
- Aulacocephalus Temminck & Schlegel, 1843
- Baldwinella Anderson & Heemstra, 2012
- Bathyanthias Günther, 1880
- Belonoperca Fowler & Bean, 1930
- Bullisichthys Rivas, 1971
- Caesioperca Castelnau, 1872
- Caprodon Temminck & Schlegel, 1843
- Centropristis Cuvier, 1829
- Cephalopholis Bloch & Schneider, 1801
- Chelidoperca Boulenger, 1895
- Choranthias Anderson & Heemstra, 2012
- Chromileptes Swainson, 1839
- Cratinus Steindachner, 1878
- Dactylanthias Bleeker, 1871
- Dermatolepis Gill, 1861
- Diplectrum Holbrook, 1855
- Diploprion Cuvier, 1828
- Dules Cuvier, 1829
- Epinephelides Ogilby, 1899
- Epinephelus Bloch, 1793
- Giganthias Katayama, 1954
- Gonioplectrus Gill, 1862
- Gracila Randall, 1964
- Grammistes Bloch & Schneider, 1801
- Grammistops Schultz, 1953
- Hemanthias Steindachner, 1875
- Holanthias Günther, 1868
- Hypoplectrodes Gill, 1862
- Hypoplectrus Gill, 1861
- Hyporthodus Gill, 1861
- Jeboehlkia Robins, 1967
- Lepidoperca Regan, 1914
- Liopropoma Gill, 1861
- Luzonichthys Herre, 1936
- Meganthias Randall & Heemstra, 2006
- Mycteroperca Gill, 1862
- Nemanthias Smith, 1954
- Niphon Cuvier, 1828
- Odontanthias Bleeker, 1873
- Othos Castelnau, 1875
- Paralabrax Girard, 1856
- Paranthias Guichenot, 1868
- Parasphyraenops Bean, 1912
- Planctanthias
- Plectranthias Bleeker, 1873
- Plectropomus Oken, 1817
- Pogonoperca Günther, 1859
- Pronotogrammus Gill, 1863
- Pseudanthias Bleeker, 1871
- Pseudogramma Bleeker, 1875
- Rabaulichthys Allen, 1984
- Rainfordia McCulloch, 1923
- Rypticus Cuvier, 1829
- Sacura Jordan & Richardson, 1910
- Saloptia Smith, 1964
- Schultzea Woods, 1958
- Selenanthias Tanaka, 1918
- Serraniculus Ginsburg, 1952
- Serranocirrhitus Watanabe, 1949
- Serranus Cuvier, 1816
- Suttonia Smith, 1953
- Tosana Smith & Pope, 1906
- Tosanoides Kamohara, 1953
- Trachypoma Günther, 1859
- Triso Randall, Johnson & Lowe, 1989
- Variola Swainson, 1839
- Zalanthias Jordan & Richardson, 1910
Galerie vybraných druhů
-
Kanic bělopruhý (Epinephelus striatus), podčeleď Epinephelinae -
Kanic červený (Anthias anthias), podčeleď Anthiinae -
Kanic opásaný (Serranus cabrilla), podčeleď Serraninae -
Kanic hnědoskvrnný (Epinephelus fuscoguttatus), podčeleď Epinephelinae -
Kanic překrásný (Gonioplectrus hispanus), podčeleď Epinephelinae -
Kanic žlutoocasý (Bathyanthias mexicanus), podčeleď Epinephelinae -
Kanic vroubený (Epinephelus marginatus), podčeleď Epinephelinae
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e Family Serranidae - Sea basses: groupers and fairy basslets [online]. FishBase [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b kanicovití [online]. BioLib [cit. 2022-06-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Michael Hutchins, Dennis A. Thoney, Paul V. Loiselle & Neil Schlager. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia – Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. S. 255–263. (anglicky)
- ↑ a b c HANEL, L. Ryby (2). Praha: Albatros, 2000. (Svět zvířat; sv. IX). S. 32.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu kanicovití na Wikimedia Commons
- Taxon Serranidae ve Wikidruzích
