Kamillo Teuschl

Kamillo Teuschl
Velitel bitevní lodi SMS Viribus Unitis
Ve funkci: 1915 – 1917
Předchůdce	Edmund Grassberger
Nástupce	Gustav Engelbert von Nauta
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	kontradmirál (1917), kapitán řadové lodi (1912), fregatní kapitán (1910), korvetní kapitán (1907)
Narození	19. září 1864 Terst
Úmrtí	7. června 1940 (ve věku 75 let) Terst
Profese	námořník
Ocenění	Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamillo Teuschl (Camillo Ernest Teuschl) (19. září 1864 Terst – 7. června 1940 Terst) byl rakousko-uherský námořní důstojník. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1884, absolvoval dvě cesty kolem světa a jako dělostřelecký důstojník se zúčastnil mezinárodních válečných operací ve Středomoří. Uplatnil se také jako pedagog a ve funkcích v námořní správě. Za první světové války jako velitel velké bitevní lodi SMS Viribus Unitis operoval na Jadranu (1915–1917). V roce 1917 získal hodnost kontradmirála a v závěru války zastával post velitele přístavu v Gradu. Po zániku monarchie byl penzionován a dožil v soukromí v rodném Terstu.

Pocházel z rodiny obchodníka Josefa Teuschla, poslance zemského sněmu v Gorici a Gradišce. Po absolvování gymnázia v Terstu (1876–1880) studoval na C. k. námořní akademii v Rijece (1880–1884)^[1] a v roce 1884 vstoupil jako kadet k námořnictvu. V letech 1884–1886 absolvoval dvouletou zaoceánskou plavbu na korvetě SMS Saida.^[2] Cesta vedla podél břehů Afriky, následovaly četné zastávky v přístavech v Austrálii a na Novém Zélandu, poté přes Dálný východ a Indický oceán se loď vrátila do Puly. Další průpravu získal na cvičné lodi SMS Novara a v roce 1888 získal hodnost praporčíka.^[3] Vystřídal službu na různých lodích, byl také přidělen k velení námořní základny v Terstu nebo námořnímu arzenálu v Pule.^[4]

Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1894^[5], poručík I. třídy 1898)^[6] a získával pod velení menší plavidla typu torpédových člunů.^[7] Jako první důstojník na torpédové lodi SMS Satellit^[8] se v roce 1897 zúčastnil mezinárodní blokády Kréty během řecko-turecké války.^[9] Působil také v oddělení výstavby torpédových člunů v Pule a uplatnil se i jako pedagog.^[10] V letech 1900–1902 byl velitelem jednotek námořní pěchoty v Pule^[11] a poté vedl dělostřelecký výcvik na školní lodi SMS Radetzky (1902–1904).^[12] Další služební roky strávil opět u oddělení výstavby torpédových člunů v Pule.^[13] K datu 1. listopadu 1907 byl povýšen na korvetního kapitána^[14] a vystřídal pozice prvního důstojníka na křižnících SMS Leopard^[15], SMS Zenta a bitevní lodi SMS Árpád.^[16]

V roce 1910 byl velitelem obrněných lodí SMS Kronprinz Erzherzog Rudolf a SMS Kronprinzessin Erzherzogin Stephanie, které sloužily jako staniční plavidla u břehů Černé Hory v Boce Kotorské.^[17] K datu 1. listopadu 1910 byl povýšen na fregatního kapitána^[18] s přidělením k námořnímu arzenálu v Pule.^[19] V letech 1911–1912 velel admirálské jachtě SMS Lacroma sloužící potřebám vrchního velitele námořnictva Rudolfa Montecuccoliho, poté byl šéfem štábu křižníkové flotily (1912) a jako velitel torpédové SMS Gäa se v Kotoru zúčastnil mezinárodních operací během balkánských válek.^[20]

V hodnosti kapitána řadové lodi (1. listopadu 1912)^[21][22] byl velitelem bitevní lodi SMS Erzherzog Friedrich a SMS Radetzky (1913–1914).^[23] Na začátku první světové války byl velitelem námořní pěchoty v Pule (1914–1915)^[24] a v lednu 1915 převzal velení starší výcvikové lodi SMS Radetzky. Nakonec byl v srpnu 1915 jmenován velitelem velké bitevní lodi SMS Viribus Unitis^[25][26] , na jejíž palubě operoval na Jadranu do září 1917.^[27] Na přelomu let 1917–1918 byl velitelem přístavu v Gradu a k datu 1. listopadu 1917 obdržel hodnost kontradmirála.^[28] Nakonec byl přeložen ke sborovému námořnímu velitelství v Pule, kde setrval do konce války a k datu 1. ledna 1919 byl penzionován.^[29]

Jeho manželkou byla Alice de Vielli, díky níž byl mimo jiné švagrem admirála Franze Keila.

Během služby u námořnictva se stal nositelem několika ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[30]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Vojenský záslužný kříž (1909)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1909)
• Mobilizační kříž (1913)
• Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1916)
• Karlův vojenský kříž (1917)

• Řád slávy III. třídy (1899, Tunisko)
• Řád knížete Danila I. III. třídy (1911, Černá Hora)

• JELÍNEK, Milan: Válka na Jadranu 1914–1918; Praha, 2019; 576 s. ISBN 978-80-7497-273-7
• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl III. 1915–1924; Biblio Verlag Osnabrück, 2005; s. 129–132 (heslo Kamillo Teuschl) ISBN 3-7648-2520-0

Zdroj