Kalinin K-9

Kalinin K-9
Kalinin K-9
Kalinin K-9
Určení spojovací a sportovní letoun
Výrobce Charkovský letecký závod
Šéfkonstruktér I. G. Něman, A. Ja. Ščerbakov
První let září 1930
Uživatel SSSR
Vyrobeno kusů 1
Vyvinuto z typu Kalinin K-6
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kalinin K-9 (rusky: Калинин К-9) byl spojovací, dvoumístný vzpěrový hornoplošník navržený konstruktéry projektu I. G. Němanem (И. Г. Неман) a později A. J. Ščerbakovem (А. Я. Щербаков) počátkem 30. let 20. století. Hlavním konstruktérem továrny byl Konstantin Alexejevič Kalinin.[1] Z jeho konstrukční kanceláře vyšla dvě spojovací letadla K-6 a K-9, obě s typickým kalininovským eliptickým křídlem.[2]

Kalinin K-9, spojovací a sportovní letoun

Vznik a vývoj

Hlavním konstruktérem projektu byl zpočátku I. G. Něman (И. Г. Неман), a později A. J. Ščerbakov (А. Я. Щербаков). Na konstrukci K-6 z Charkovského leteckého závodu (Харьковский авиационный завод) na Ukrajině navázalo dvousedadlové víceúčelové letadlo s motorem Walter NZ-60 o jmenovitém výkonu v 60 k/44 kW.[3]

Peníze na stavbu K-9 vybrali členové Dzeržinské oblasti města Charkova Osoaviachim (ОСОАВИАХИМ Дзержинского района города Харьков, později DOSAAF). Stroj byl koncipován v souladu s tehdejšími představami o masovém rozšíření letectví jako hromadně vyráběné, mimořádně levné lidové letadlo v ceně maximálně sedm tisíc rublů, aby si jej mohl koupit každý oblastní výbor.[4] Konstruktéři si představovali, že taková letadla budou nezbytná pro kontakty oblastí a okresů s kolchozy, a později si je budou pro své potřeby pořizovat přímo i kolchozy samotné. Stroje měly být používány především jako spojovací letouny pro styk mezi jednotlivými pracovišti a pro rychlou kontrolní činnost řídících pracovníků kolchozů v terénu.[5]

I když K-9 rovněž disponoval jistými přednostmi, dále než k prvnímu prototypu práce nepokročily. Pravděpodobně nešlo ani tak o technické problémy, stroj využíval ověřené postupy i koncepce. Spíše se jednalo o problém psychologický, na kterém ztroskotaly i jiné pokusy o tzv. „lidové letadlo“ v dalších zemích. Masový spotřebitel ještě psychologicky nedospěl k myšlence, že by i on mohl něco takového potřebovat a využívat.[6]

Osud K. A. Kalinina s neúspěchem tohoto letounu nesouvisel. V roce 1938 byl Konstantin Kalinin zatčen, obviněn ze špionáže a sabotáže a 22. října popraven.[7] Kalinin byl rehabilitován 10. srpna 1955. Podle Konstantina Kalinina byl pojmenován asteroid č. 3347. Kalininova smrt při velké čistce, jednoho z pozoruhodných představitelů technické elity země, se nepochybně odrazila ve vývoji sovětského letectví.[8]

Kalinin K-9 se sklopenými křídly

Popis letounu

Konstrukčně stroj nevybočoval z tradic Kalininových projektů. K-9 z roku 1931 byl ještě vyztužený homoplošník se sklápěcími křídly.[2] Tvarově se velmi blížil předchozímu dvoumístnému K-6, který byl rovněž navržen speciálně pro potřeby správy správních obvodů a regionů. Byl vybaven úspornými motory s nízkým výkonem.[9] Letoun K-9 byl smíšené, ocelo-dřevěné konstrukce. Trup byl svařený z ocelových trubek. Celodřevěné eliptické křídlo v hornoplošném uspořádání typu parasol bylo ukotvené ke trupu systémem vzpěr. Pevný centroplán na systému vzpěr, ke kterému se ukotvily jednotlivé poloviny křídla, otáčející se v kloubovém čepu na odtokové hraně.[6]

Originalitou konstrukce bylo sklápěcí křídlo z masivního dřeva. Předností byla rychlá demontáž a montáž křídel. Doslova za dvě až tři minuty jej bez zvláštní námahy pouhé dvě osoby mohly připravit k letu nebo naopak složit k uskladnění. Ocasní plochy byly rovněž skládací. Hlavním důvodem této neobvyklosti byl úmysl, aby stroj nevyžadoval rozměrné hangáry, ale dal se ve složeném stavu skladovat s minimálním nárokem na plochu třeba i v kolchozní stodole.[3]

Walter NZ-60

Použití

Nový stroj byl veřejnosti představen 7. listopadu 1930. Nízká přistávací rychlost 50-60 km/h umožňovala K-9 přistávat i na velmi malých plochách.[6]Letoun létal s imatrikulací CCCP-L99, která mu byla v sovětském leteckém rejstříku přidělena 13. května 1931.[10] Zkoušky prototypu odhalily, že K-9 byl příliš velký a příliš těžký ve vztahu k instalovanému motoru.

Prototyp K-9 ještě nějaký čas byl v charkovském výrobním závodě, ale pro nával jiných povinností na něj téměř zapomněli. V roce 1931 byly na něj namontovány aerodynamické kryty, na motor kryt NACA a aerodynamický kryt podvozku. V roce 1934 byl imatrikulovaný prototyp K-9 převeden jako sportovní letoun k dispozici Charkovskému aeroklubu (Харьковский аэроклуб), odkud další informace o jeho využití nejsou.[3]

Uživatelé

Specifikace

Údaje dle[2][5][11]

Technické údaje

  • Posádka: 1 pilot
  • Kapacita: 1 cestující
  • Rozpětí: 11,98 m
  • Délka: 7,58 m
  • Nosná plocha: 22,60 m2
  • Plošné zatížení: 32,9 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 550 kg
  • Vzletová hmotnost: 745 kg
  • Pohonná jednotka: vzduchem chlazený hvězdicový pětiválcový motor Walter NZ-60
  • Výkon pohonné jednotky:
    • vzletový: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min
    • jmenovitý: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy

Výkony

  • Maximální rychlost: 138 km/h
  • Cestovní rychlost: 122 km/h
  • Nejmenší rychlost: 60 km/h
  • Dostup: 3 000 m
  • Vytrvalost: 3 h

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku К-9 (самолёт) na ruské Wikipedii.

  1. ↑ GUNSTON, Bill (1995). The Osprey Encyclopedia of Russian Aircraft 1875–1995. London: Osprey. pp. 134–135. ISBN 1-85532-405-9.
  2. ↑ a b c NĚMEČEK, Václav. Z historie sovětského letectví - Cvičná a sportovní letadla. Letectví. 1950-10-02, roč. 26. (1950), čís. 20, s. 466–470. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c AUBRECHT, Richard. Kalinin K-9 [online]. Nelehozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2016-09-05 [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ ŠAVROV, V. B. Самолёты страны советов. К-9 (rusky). Крылья Родины (DOSAAF). Roč. 1972, čís. 11, s. 32. 
  5. ↑ a b K-9 [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2016 [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c ŠAVROV, Vadim Borisovič (1994): Historie konstrukce letadel v SSSR do roku 1938 - История конструкций самолетов в СССР до 1938 г. (rusky), 4. vyd., s. 481, Moskva: Mašinostroenie, ISBN 5-217-02528-X
  7. ↑ MAXOVÁ, Ema. Létající pevnost: Obří sovětský bombardér byl neuvěřitelným strojem [online]. inStory.cz, 2019-10-18 [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ PIKE, John. Konstantin Alekseevich Kalinin [online]. GlobalSecurity.org, 2018-10-05 [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ ZGUROVSKY, M.Z. Konstantin Kalinin. Interrupted flight. (anglicky) [online]. Kyjev: National Technical University of Ukraine, “Igor Sikorsky Kyiv Polytechnic Institute” [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ Civil Aircraft Register - Soviet Union [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ Tableau des Avions légers de l´U.R.S.S. créés entre 1923 et 1935 (francouzsky). L´Aérophile. Leden 1936, roč. 1936, s. 17. Dostupné online. 

Literatura

  • ANDERSSON, Lennart. Soviet Aircraft and Aviation 1917-1941. Putnam Aeronautical Books, London 1997. ISBN 0-85177-859-3
  • GREY, C.G., ed. (1931). Jane's all the World's Aircraft 1931. London: Sampson Low, Marston & company, Ltd. p. 230c.

Související články

Externí odkazy

Zdroj