Kakraparská jaderná elektrárna

Kakraparská jaderná elektrárna
Stát IndieIndie Indie
Umístění Gudžarát, Súrat
Stav V provozu
Začátek výstavby 1. prosince 1984
Zprovoznění 6. května 1993
Vlastník Indian Atomic Energy Corporation
Provozovatel Indian Atomic Energy Corporation
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu 2 × 220 MW
1 × 700 MW
Reaktory ve výstavbě 1 × 700 MW
Typ reaktorů IPHWR-220
IPHWR-700
Palivo Uran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon 1140 MW
Souřadnice 21°14′19″ s. š., 73°21′0″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kakraparská jaderná elektrárna (anglicky Kakrapar nuclear power plant) je provozní jadernou elektrárnou v Indii. Nachází se poblíž města Súrat v Indii. Elektrárna zahrnuje tři provozní jaderné reaktory, dva o hrubém výkonu 220 MW a jeden větší 700 MW. Ve výstavbě je další 700 MW reaktor. Elektrárnu vlastní a provozuje národní společnost Indian Atomic Energy Corporation. Elektrárna není pod dohledem MAAE.[1]

Historie a technické informace

Počátky

V 80. letech 20. století indické ministerstvo energetiky stanovilo program rozvoje jaderné energetiky až do roku 2000. Do budoucna se počítalo s tím, že ministerstvo bude projektovat, stavět a provozovat nová zařízení prostřednictvím subdodavatelů.[2] V rámci indického programu jaderné energie byla plánována nová jaderná elektrárna Kakrapar se dvěma reaktory, které měly zahájit provoz již v letech 1990 a 1991. Počáteční práce na místě začaly v roce 1981, což z Kakraparu činí pátou indickou jadernou elektrárnu.[3]

Bloky 1 a 2

Výstavba prvního bloku byla zahájena 1. prosince 1984. Jedná se o těžkovodní jaderný reaktor IPHWR-220 o hrubém výkonu220 MW a čistém výkonu 202 MW.[4] Zároveň byly předobjednány všechny komponenty pro bloky 1 a 2.[3] Stavba 2. bloku byla zahájena 1. dubna 1985, jde o identický typ, jako blok jedna.[4] Za účelem zkrácení doby výstavby byly provedeny úpravy na nádobě reaktoru, zvané calandria. Výroba této nádoby v Indii obvykle trvá přibližně sedm let. Změny znamenaly, že výroba těchto součástek se mohla zkrátit zhruba na rok.[3]

Uvedení do provozu

První blok, Kakrapar-1, byl poprvé synchronizován s elektrickou sítí 24. listopadu 1992 a do komerčního provozu byl uveden 6. května 1993. Kakrapar-2 zahájil provoz 4. března 1995 a do komerčního provozu byl blok uveden 1. září 1995.[4] Uvedení do provozu bylo značně kontroverzní, protože systém nouzového chlazení reaktorů nebyl předem testován.[5] Ještě v roce 1995 bylo do obou reaktorů během běžné údržby v umístěno 35 kazet thoriového paliva, a to jak v kanálech s vysokým i nízkým výkonem.[6] Toto udělalo z prvního bloku v Kakraparu první těžkovodní elektrárnu na světě, která jako palivo používala thorium.[7] V roce 1995 byl první blok schopen fungovat kolem 300 hodin plného zatížení s thoriovým palivem a druhý blok byl schopen běžet 100 hodin plného zatížení s tímto palivem.[8]

V letech 1999 až 2000 byly reaktory modernizovány instalací nového řídicího rozhraní pro řídicí systém reaktorů.[9] V letech 2002 a 2003 dosáhl první reaktor faktoru využití 98,4 %, čímž byl vytvořen světový rekord pro těžkovodní reaktory.[10] Po útocích v Novém Dillí v roce 2007 panovaly prvotní obavy, že cílem teroristického útoku by mohla být i indická jaderná zařízení. V důsledku toho se zvýšil monitoring jaderných elektráren. V srpnu 2006 si několik lidí v okolí jaderné elektrárny Kakrapar všimlo dvou mužů, kteří vstoupili do blízkosti elektrárny s automatickými zbraněmi. Tato zóna ale nepatří mezi ohrožené oblasti v okolí jaderné elektrárny, proto nenastala žádná reakce.[11]

První blok elektrárny v letech 2004-2005 pracoval nepřetržitě po dobu 370 dní, což je nejvíce ze všech energetických jednotek provozovaných společností Indian Atomic Energy Corporation.

Bloky 3 a 4

Dne 24. prosince 2006 indický ministr životního prostředí a lesů potvrdil, že v Kakraparu budou postaveny další dva reaktory, každý o výkonu 700 MW. Dva reaktory budou první s tímto výkonem v Indii. Plánování začalo již před rokem 2006. Reaktory měl stavět provozovatel, společnost Nuclear Power Corporation of India Limited. První práce na místě začaly v roce 2007. Bylo plánováno, že do roku 2008 bude možné nalít první beton pro základy reaktorů.[12] 16. ledna 2010 byly zahájeny zemní práce na místech určených pro stavbu třetího a čtvrtého bloku. Výstavba obou bloků byla zahájena dne 22. listopadu 2010. Jedná se o těžkovodní jaderné reaktory IPHWR-700 o hrubém výkonu 700 MW a čistém výkonu 630 MW.[4]

Uvedení do provozu

3. energetický blok byl po obtížích s dodávkou materiálu spuštěn 22. července 2020.[13] Do komerčního provozu přešel 30. června 2023.[14] Blok 4 poprvé dosáhl kritičnosti 17. prosince 2023. Stal se tak druhým sedmiset megawattovým těžkovodním reaktorem, který v Indii funguje.[15]

Informace o reaktorech

Reaktor Typ reaktoru Výkon Zahájení

výstavby

Připojení k síti Uvedení do provozu Uzavření
Čistý Hrubý
Kakrapar-1[16] IPHWR-220 202 MW 220 MW 1. 12. 1984 24. 11. 1992 6. 5. 1993
Kakrapar-2[17] IPHWR-220 202 MW 220 MW 1. 4. 1985 4. 3. 1995 1. 9. 1995
Kakrapar-3[18] IPHWR-700 630 MW 700 MW 22. 11. 2010 10. 1. 2020 30. 6. 2023
Kakrapar-4[19] IPHWR-700 630 MW 700 MW 22. 11. 2010 březen 2024

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku АЭС Какрапар na ruské Wikipedii.
V tomto článku je použit text článku Indian Atomic Energy Corporation na Nucleopedii.

  1. ↑ SALEWSKI, Michael. Das nukleare Jahrhundert: eine Zwischenbilanz - Band 28 von Historische Mitteilungen: Beiheft. [s.l.]: Franz Steiner Verlag, 1998. ISBN 3515073213. 
  2. ↑ YADAV, K.P. International Ency. Of Educat. Plan. & Dev.(4 Vol). [s.l.]: Sarup & Sons, 1999. ISBN 8176250686. 
  3. ↑ a b c M. K. KHERA U.A. Energy problems and prospects: studies on Jammu and Kashmir. [s.l.]: [s.n.] 
  4. ↑ a b c d PRIS - Country Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ ABRAHAM, Itty. South Asian cultures of the bomb: atomic publics and the state in India and Pakistan. [s.l.]: Indiana University Press, 2009. ISBN 0253220327. 
  6. ↑ GANGULY, C. Characterisation and Quality Control of Nuclear Fuels. [s.l.]: Allied Publishers, 2004. ISBN 8177646087. 
  7. ↑ MERKEL, Broder J. Uranium, Mining and Hydrogeology. [s.l.]: Springer, 2008. ISBN 3540877452. 
  8. ↑ SINGH. Science & Technology For Upsc. [s.l.]: Tata McGraw-Hill, 2007. ISBN 0070655480. 
  9. ↑ GUPTA, Ed. K.R. elected Documents On Nuclear Disarmament 4 Vols. Set.. [s.l.]: Atlantic Publishers & Distri, 2001. ISBN 8171568858. 
  10. ↑ GUPTA, O. P. Rise and fall of Vajpayee Government. [s.l.]: Mittal Publications, 2004. ISBN 8170999774. 
  11. ↑ KHRIPUNOV, Igor; NIKONOV, Dmitriy. Social and Psychological Effects of Radiological Terrorism. Svazek 29. [s.l.]: [s.n.], 2007. ISBN 1586037870. 
  12. ↑ GAUR, Mahendra. Indian affairs annual. [s.l.]: Gyan Publishing House, 2006. ISBN 8178355299. 
  13. ↑ Explained: What is the significance of Kakrapar-3?. The Indian Express [online]. Indian Express Group, 2020-07-26 [cit. 2021-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ India's first domestically built 700 MW nuclear reactor starts commercial operations in Gujarat. The Economic Times. 2023-06-30. Dostupné online [cit. 2023-07-05]. ISSN 0013-0389. 
  15. ↑ India's 2nd Indigenous Gujarat Nuclear Power Reactor Achieves First Criticality. NDTV.com [online]. [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  17. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  18. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 
  19. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-01-20]. Dostupné online. 

Související články

  • Jaderná energetika v Indii

Externí odkazy

Zdroj