Kainit

Kainit
Kainit, důl Brefeld, Tarthun u Staßfurtu
Kainit, důl Brefeld, Tarthun u Staßfurtu
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec MgSO4·KCl·3H2O
Identifikace
Barva bezbarvý, podle příměsí
Vzhled krystalu krystalové agregáty, vláknité, kusové
Soustava jednoklonná
Tvrdost 2,5–3
Lesk skelný
Štěpnost dokonalá
Index lomu nα = 1,494
nβ = 1,505
nγ = 1,516
Vryp bílý
Hustota 2,1 g ⋅ cm−3
Rozpustnost ve vodě

Kainit, také označovaný jako kainit stassfurtský, (MgSO4·KCl·3H2O, případně KMg[Cl|SO4]·3H2O či KMg(SO4)Cl·3H2O) je minerál ze skupiny síranů.[1] Je bezbarvý, případně příměsmi žlutě, šedě nebo červeně zbarvený, průhledný až průsvitný. Rozpouští se ve vodě, přičemž se rozkládá. Není hygroskopický, chutná slaně hořce. Jde o minerál oceánských ložisek draselných solí vzniklý metamorfózou.[2]

Hnojivo

Kainit je využíván jako draselné hnojivo. Obvykle má podobu různobarevných drobných krystalků. Obsahuje 12-15 % draslíku v chloridové formě. Výhodou je obsah hořčíku (obvykle přes 5 %), díky jehož přítomnosti zpravidla není nutné samostatně doplňovat hořčík. Nevýhodou je vyšší obsah chlóru (34 %, je tedy vhodný spíše pro hnojení halofilních rostlin, především řepy a jarního ječmene) a sodíku, který podporuje škraloupovatění půdy. Používá se proto spíše na propustných vápenatých půdách. Pro zahrádkáře není příliš vhodný.[3] Při zahrádkářském použití se doporučuje aplikace v zimních měsících (prosinec až únor), aby došlo k vyplavení chlóru před vegetační sezónou. Hnojivo je možné rozhazovat i na sníh.[4][5]

Reference

  1. ↑ Kainit. web.natur.cuni.cz [online]. [cit. 2025-06-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ BERNARD, Jan Hus; ROST, Rudolf. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 704 s. ISBN 80-200-0360-6. S. 276. 
  3. ↑ ŠROT, Radoslav. 1000 dobrých rad zahrádkářům. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1972. 530 s. 07-045-72. Kapitola Kainit, s. 66. 
  4. ↑ —tz—. Z našich sadů a zahrádek. Jihočeská pravda. 1965-2-7, roč. 21, čís. 32, s. 7. 
  5. ↑ d. Práce zahrádkáře v prosinci. Jihočeská pravda. 1969-12-23, roč. 25, čís. 301, s. 6. 

Zdroj