Křižíkova (Karlovy Vary)

Křižíkova
ulice v listopadu 2020
ulice v listopadu 2020
Umístění
Stát ČeskoČesko Česko
Město Karlovy Vary
Obvod městská část Karlovy Vary
Čtvrť Westend
Poloha 50°13′22,65″ s. š., 12°52′20,41″ v. d.
Začíná na Krále Jiřího, Petra Velikého
Končí na Lázeňské lesy v Karlových Varech
Historie
Datum vzniku 1927–1937
Pojmenováno po Františku Křižíkovi
Starší názvy Lorda Findlatera
Další údaje
Typ ulice
Délka 468 m
Šířka 10 m
Počet adres 12
PSČ 360 01
Kód ulice 184896
Křižíkova ulice, Karlovy Vary
Křižíkova ulice, Karlovy Vary
Křižíkova ulice, Karlovy Vary, Česko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křižíkova je název ulice v Karlových Varech. Původně nesla jméno významného patrona města z přelomu 18. a 19. století lorda Findlatera. Byla budována v rozmezí let 1927–1937. Vede západně od hotelu Malé Versailles a po 468 m končí na okraji karlovarských lázeňských lesů. Tímto směrem je také číslována.

Historie ulice

Vila Dr. Müller, za 2. SV nesla název Polizeikuranstalt (foto září 1940), poté léčebný ústav Jiřího Dimitrova, dnes Eden I
Eden I v listopadu 2020

Pozemky, na kterých se nachází zástavba dnešní Křižíkovy ulice, nazývány podle svého majitele Bernardovy, byly v polovině dvacátých let 20. století rozparcelovány a vyhláškou karlovarské městské rady[pozn. 1] dne 9. listopadu 1926 připraveny k zástavbě vilovými domy. Došlo k tomu po vyčerpání ostatních vhodných lokalit ke stavbě vil v místech blíže k centrální lázeňské části, a tak se toto téměř opuštěné místo na konci města stalo exkluzivní stavební lokalitou a poté i luxusní vilovou čtvrtí. Záměrem radních bylo rozšíření tehdy nové výstavní vilové čtvrti Westend směrem západním a napojení tehdejší ulice Lorda Findlatera na ulici jménem Westend (dnes Petra Velikého).[2]

Vily Schmidt, Mimosa a Hess

Jako první zde byla postavena vila Schmidt karlovarského prokuristy Hanse Schmidta. Stavební plány vyhotovil v dubnu 1927 architekt Anton Breinl.[pozn. 2] Stavba začala ještě téhož roku a skončila kolaudací 4. září 1928. Druhou stavbu – vilu Mimosu si nechal postavit karlovarský obchodník Leopold Zaschke. Zpracováním projektu byl pověřen architekt Karl Ernstberger. Pozemek pro třetí objekt – vilu Hess si vybrali ředitel Alois Hess s chotí Marií. Parcela byla vytyčena v srpnu 1928. Projekt vypracoval v témže měsíci karlovarský stavitel Paul Schaufuss.[2][3]

Tři vily Dr. Müllera

Západně od vily Hess dal vybudovat lázeňský lékař Isidor Müller své sanatorium a nazval jej vila Dr. Müller (dnes Eden I). Vypracování projektu bylo svěřeno též staviteli Paulu Schaufussovi, který jej vyhotovil v květnu 1928. V průběhu stavby se Dr. Müller snažil získat souhlas pro navýšení stavby, žádost však byla zamítnuta. Nedostatečnou kapacitu svého sanatoria poté vyřešil přístavbou další budovy s označením Depandance Dr. Müller (dnes Eden II), postavené v letech 1929–1930. Projekt zpracoval taktéž stavitel Paul Schaufuss. Obě budovy jsou spojeny krytou chodbou.[2]

V letech 1929–1930 postavil doktor Müller na protější straně ulice další vilu, nazvanou Depandance Dr. Müller II (dnes Mánes I). Projektantem byl opět stavitel Paul Schaufuss. V roce 1932 byl objekt prodán.[2][3]

Depandance Léčebného fondu veřejných zaměstnanců

Novým vlastníkem objektu Depandance Dr. Müller II se stala instituce Léčebný fond veřejných zaměstnanců v Praze. Ta zde rovněž provozovala lázeňskou léčebnu, budova však svou kapacitou nepostačovala stále se zvyšujícímu zájmu lázeňských hostů. Předložený návrh na její rozšíření městská rada zamítla. V listopadu 1935 byl pražským architektem K. Roštíkem vyhotoven návrh nové stavby na sousedním pozemku, který byl schválen. Tak vznikl v roce 1937 nový lázeňský dům Depandance Léčebného fondu veřejných zaměstnanců (dnes Mánes II) s balneoprovozem v přízemí a suterénu. S hlavním objektem byla propojena krytou chodbou.[2][3]

Po roce 1948 byl celý komplex sanatoria zestátněn. Po zrušení státních lázní v roce 1991 byla do těchto prostor přemístěna dětská a dorostová léčebna.[2][3] Nynějším vlastníkem je Česká republika, příslušnost s majetkem hospodařit měly nejprve nemocnice Na Homolce, poté nemocnice Na Bulovce a od 1. ledna 2021 se hospodářem stala příspěvková organizace Léčebné lázně Lázně Kynžvart.

Popis ulice

Základní údaje

Ulice 468 m dlouhá[4] o šířce 10 m[5] zaujímá plochu 12 069 m2. Nadmořská výška v rozmezí 408–430 m vykazuje výškový profil 22 m.[4] Kód ulice je 184896.[6]

Nejbližší ulice

Na východní straně se Křižíkova napojuje na ulici Krále Jiřího a Petra Velikého, poblíž je pak ulice Sadová.[7] Na západní straně končí na okraji lázeňských lesů. Odtud pak vychází lesní cesta zvaná Nerudova stezka.[8]

Adresní místa

Depandance Haus Dr. Müller, v současnosti Eden II, červenec 2019

Na jedné straně:

Křižíkova 2, č. p. 420 – Malé Versailles (hotel a restaurace)
Křižíkova 4, č. p. 2126
Křižíkova 6, č. p. 1319 – vila Mimosa
Křižíkova 8, č. p. 1334 – vila Hess
Křižíkova 10, č. p. 1345 – vila Eden I
Křižíkova 12, č. p. 1347 – vila Eden II

Na druhé straně:

Křižíkova 5, č. p. 2145
Křižíkova 7, č. p. 1306 – vila Schmidt
Křižíkova 9, č. p. 1373
Křižíkova 11, č. p. 1336 – vila Čapek
Křižíkova 13, č. p. 1352 – vila Mánes I
Křižíkova 15, č. p. 1378 – vila Mánes II

Lázeňská léčebna Mánes

Léčebna Mánes[9] slouží k léčení dětí, dospělých a cizinců. Pro umožnění léčby dětí i během školního roku jsou zde provozovány základní a mateřská škola.[10] Léčebna Mánes včetně školy zahrnuje budovy Mánes I, Mánes II, Eden I, Eden II a vilu Čapek.

Doprava

Ulice je z centra města dostupná autobusem č. 4 městské hromadné dopravy ze zastávek: Lázně III, Hlavní pošta, (Horní nádraží), Tržnice, Náměstí Dr. Horákové, Svahová, Obřadní síň, Krále Jiřího a U Jezírka (stanice je již součástí Křižíkovy ulice) a Křižíkova.

Okolí

Ulice leží na okraji lázeňských lesů. Ze severní strany k ní přiléhá Sokolský vrch, z jižní a západní je obklopena lesy. Zde jsou nejblíže dostupné objekty např. vyhlídka Rohanův kříž, Křižíkova chata, Lesní pobožnost, Myslivna či rozhledna Diana na výšině Přátelství. Ulice je vhodným východiskem pro lesní toulky i po ostatních zajímavostech lázeňského města. Východní strana pak Křižíkovu ulici spojuje s lázeňskou částí města.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Vyhláška z roku 1888 vydaná městskou radou v Karlových Varech objasňovala základní podmínky k výstavbě vilových objektů podle zásad schválených již v roce 1874 c. k. místodržitelstvím v Praze: Půdorys budovy vilového charakteru, který přesahuje plochu 400 m², má být od ostatních oddělen nezastavěnou plochou nejméně pěti až šestinásobnou, než je samotná stavební parcela. Doporučuje se uplatnění teras, rizalitů, lodžií apod. Přitom má být tento objekt izolovaný a plocha bez zástavby má obklopovat budovu ze všech stran. Vnitřní prostory a dvorky k hospodářským účelům nejsou zde povoleny.[1]
  2. ↑ Anton Breinl původem z Kraslic, působil v Karlových Varech jako městský inženýr. Jeho nejvýznamnější prací je zde projektová dokumentace na výstavbu restaurace a vyhlídkové věže Diana na Výšině přátelství.[2]

Reference

  1. ↑ ZEMAN, Lubomír; ČERNÝ, Zbyněk; HORVÁTHOVÁ, Jana; RUND, Michael. Slavné vily Karlovarského kraje. Praha: FOIBOS, 2010. 263 s. ISBN 978-80-87073-19-3. Kapitola Historizující slohy (1875–1912), s. 37–38. 
  2. ↑ a b c d e f g ZEMAN, Lubomír; ČERNÝ, Zbyněk; HORVÁTHOVÁ, Jana; RUND, Michael. Slavné vily Karlovarského kraje. Praha: FOIBOS, 2010. 263 s. ISBN 978-80-87073-19-3. Kapitola Art deco a Heimatstil (meziválečná léta 1918–1938) – Vilová čtvrť v Křižíkově ulici, s. 187–192. 
  3. ↑ a b c d Vilová čtvrť v Křižíkově ulici [online]. SlavnéVily.cz [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Ruční měření – Křižíkova, délka [online]. Mapy.cz, 2020-09-06 [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ Ruční měření – Křižíkova, šířka [online]. Mapy.cz, 2020-09-06 [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ Křižíkova – kód ulice [online]. Praha: Státní správa zeměměřictví a katastru, 2020-09-06 [cit. 2020-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-09. 
  7. ↑ Křižíkova, ulice v obci Karlovy Vary [online]. Partners media, s.r.o., člen SVIT [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ REISER, Pavel. Karlovy Vary – Lesní promenády. Karlovy Vary: Vydavatelství PROMENÁDA, 1997. 32 s. ISBN 80-86092-04-6. Kapitola Vycházkové cesty jednou větou, s. 27. 
  9. ↑ Lázeňská léčebna Mánes [online]. Karlovy Vary: HOTEL.CZ a.s. [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ Základní škola a mateřská škola při zdravotnických zařízeních Karlovy Vary [online]. Karlovy Vary: ZŠ a MŠ při nemocnici Karlovy Vary – ZŠ a MŠ při léčebně Mánes [cit. 2020-09-06]. Dostupné online. 

Literatura

  • ZEMAN, Lubomír; ČERNÝ, Zbyněk; HORVÁTHOVÁ, Jana, RUND Michale. Slavné vily Karlovarského kraje. 1. vyd. Praha: FOIBOS, 2010. 263 s. ISBN 978-80-87073-19-3. Kapitola Art deco a Heimatstil (meziválečná léta 1918–1938) – Vilová čtvrť v Křižíkově ulici, s. 187–192. 
  • REISER, Pavel. Karlovy Vary – Lesní promenády. 1. vyd. Karlovy Vary: Vydavatelství PROMENÁDA, 1997. 32 s. ISBN 80-86092-04-6. Kapitola Vycházkové cesty jednou větou, s. 27. 

Externí odkazy

Zdroj