Julij Borisovič Chariton

Julij Borisovič Chariton
Narození 27. února 1904
Petrohrad
Úmrtí 18. prosince 1996 (ve věku 92 let)
Sarov
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Národnost Židé
Alma mater Petrohradská státní polytechnická univerzita (1920–1925)
Univerzita v Cambridgi (1926–1928)
Povolání fyzik, politik a fyzikální chemik
Zaměstnavatelé Fyzicko-technický institut Ruské akademie věd A. F. Ioffeho (od 1921)
Institut chemické fyziky N. N. Semjonova (1931–1946)
All-Russian Scientific Research Institute of Experimental Physics (1946–1992)
Ocenění Řád rudé hvězdy (1944)
Řád rudého praporu práce (1945)
Stalinova cena 1. třídy (1949)
Leninův řád (1949)
medaile Srp a kladivo (1949)
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu (od 1956)
Rodiče Boris Osipovich Chariton
Funkce poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julij Borisovič Chariton (rusky Юлий Борисович Харитон; 27. února 1904 – 18. prosince 1996) byl sovětský, později ruský fyzik pracující v oblasti jaderné energie. Byl konstruktérem sovětské atomové bomby a po mnoho let pracoval v sovětském jaderném programu.

Život

Narodil se v Petrohradu do židovské rodiny, jeho matka byla herečka, otec novinář pracující pro noviny Konstitučně demokratické strany. [1] V roce 1922 byl Leninovým dekretem Charitonův otec deportován do Lotyšska, kde pracoval pro emigrantské noviny. Po anexi Lotyšska Sovětským svazem byl zatčen NKVD a zemřel v gulagu. [2] Charitonova matka rovněž emigrovala, pobývala v Palestině. Poté, co Chariton vstoupil do sovětského jaderného programu, měl zakázáno se s matkou stýkat a korespondovat. [3]

Studoval na polytechnickém institutu v Leningradu pod vedením Abrama Ioffeho, poté přešel na univerzitu v Cambridgi, kde pod vedením Ernesta Rutherforda získal doktorát.

V letech 1931 - 1946 byl vedoucím explozivní laboratoře v Ústavu chemické fyziky. V roce 1935 se stal doktorem matematických a fyzikálních věd. Společně s Jakovem Zeldovičem prováděl experimenty s řetězovou reakcí uranu. V roce 1953 byl zvolen plným členem Sovětské akademie věd.

Ocenění

Třikrát získal řád Hrdina socialistické práce, šestkrát Leninův řád, dále získal Řád Říjnové revoluce nebo Leninovu cenu.

Literatura

  • HOLLOWAY, David. Stalin a bomba: Sovětský svaz a jaderná energie 1939-1956. Vyd. 1. Praha: Academia, 2008. 572 s., [24] s. obr. příl. Stíny; sv. 6. ISBN 978-80-200-1642-3

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yulii Borisovich Khariton na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Подвиг Юлия Борисовича Харитона Archivováno 6. 5. 2007 na Wayback Machine. (rusky)
  2. ↑ Человек столетия, или как создавался ядерный щит России Archivováno 14. 5. 2020 na Wayback Machine. (rusky)
  3. ↑ Оппенгеймер и Харитон: параллели жизни Archivováno 6. 5. 2007 na Wayback Machine. (rusky)

Externí odkazy

Zdroj